Zmítání v poměrech doby

12.08.2014 14:29

„Naší mladé demokracii uškodili někteří političtí představitelé, kteří neuvěřitelně zbohatli. Přesto věřím v sílu demokratů problémy řešit. O úspěšnosti politiků rozhodnou ekonomické výsledky.“

Závěrečná věta z knihy Jana Šlesingra Zmítání v poměrech doby je důkazem jeho pro někoho možná až neuvěřitelného optimismu, jenž překvapuje o to víc, že život se s ním, ani s jeho rodinou, nějak zvlášť nemazlil.

Jeho tatínek, ruský legionář, aktivní účastník protifašistického odboje a vězeň nacistického režimu, v lednu roku 1950 zatčený bezpečností, neunesl smrt autorova mladšího, sedmiletého bratříčka, za niž cítil vinu a spáchal sebevraždu.

Předci Jana Šlesingra byli sudetští Němci. Tatínek byl pozoruhodným člověkem. Měl také německé školy a především díky událostem první světové války se stal ortodoxním zastáncem myšlenek T. G. Masaryka. Považoval jej za přítele. Dokonce byl členem delegace na jeho posledních narozeninách. Často se rovněž stýkal s prezidentovým synem. „Za myšlenky Masaryka a za svobodu byl ochoten obětovat život. S bolševickým diktátem se nesmířil, ale poctivých komunistů po návratu z koncentračních táborů si vážil,“ píše Jan Šlesingr o tatínkovi.

S politikou KSČ nesouhlasil, a také proto se dostal do podezření…“

Když 5. ledna 1950 bezpečnost obstoupila jejich usedlost, mladší bratr jen v noční košilce, v té době s horečkou a chřipkou, vystrašený a vyčerpaný padl do mdlob, aby nemoci v dubnu téhož roku podlehl. „Já jsem měl zkušenosti z dvanácti návštěv gestapa, ale pro něj (rozuměj pro bratra – pozn. vr) byl zákrok otřesný.“

Člověk je obrazem své doby a nebo je doba zrcadlením člověka? Možná od každého kousek. Někdy jej hýčká, jindy s ním smýká na všechny strany, otlouká jej, aby z ní vyšel obohacen o nové zkušenosti, o lepší poznání sebe sama, svého vlastního já.

Právě o tom je upřímné vyprávění rodáka z Podorlicka. Mapuje starší a zcela nedávnou minulost, jejímž byl svědkem i přímým účastníkem. Je  výpovědí, která přibližuje společenské poměry a mnohdy zcela převratné změny v rodném kraji i někdejším Československu. Reflexí moderních dějin, obohacenou u řadu málo známých či opomíjených skutečností. Autor je přibližuje bez příkras, tak jak je prožíval. Píše o svých omylech a prohrách, o vítězstvích nad sebou samým, nad důsledky doby, která jím nezřídka zmítala jako bouře. Vykresluje, co během uzdravování z „oné nemoci mládí“  viděl a zažil. Nebojí se otevřeně přiznat, že někdy byl na vážkách co dělat, jak se zachovat. Z tohoto zmítání vyšel s poznáním, že život není jen černý nebo bílý, že je plný barev. Laskavých i těch jedovatých.

Čtenářům NO je Jan Šlesingr znám coby autor mnoha článků. Autor otevřený, nebojící se sdělovat své postoje, které mnohým nejsou pochuti, protože se jim momentálně nehodí do krámu či je odmítají jen proto, že jsou jiného světonázoru. Činí tak i ve své knize. Je svého druhu zpovědí o hledání pravdy, o vyšlapávání cesty k demokracii a svobodě člověka, cesty k jeho důstojnému žití a současně obavou o osud živáčků na této planetě.

Jak uvádí, po porážce socialismu v Evropě došlo k mohutné globalizaci světa, která je výrazem koncentrace a organizace kapitálu. „Na nejvyšším místě stojí finanční kapitál. … o osudu lidstva rozhodují mocní tohoto kapitálu. Stupňují se hospodářské a sociální rozpory.“ Uzavírá – jednou z cest může být demokratický systém podporovaný širokými masami. „Ten musí prokázat vyšší úroveň demokracie a schopnost bránit se demokratickými prostředky.“

K tomu snad není co dodat. Snad ještě drobná poznámka - nejcennější na knize je až odzbrojující otevřenost a upřímnost. Kéž by jí v naší společnosti bylo více!

 

Knihu vydalo Nakladatelství Epocha (Kaprova 12, 110 00 Praha 1, tel.: 224 810 353, epocha@epocha.cz, www.epocha.cz)

 

                                                                                             Jana Vrzalová

 

 

„Úsilí o prosazení demokratického systému nelze oddělit od předchozího vývoje. Při pohledu zpět se odhalí problémy, které tuto snahu ovlivnily. Odmítnutí snahy utopických socialistů o narovnání majetkoprávních vztahů vedlo k bouřím, které přinesly smrt milionů lidí a zničení nevyčíslitelných hodnot. Náklady na válečné konflikty a zbrojení zpomalily možnost většího souladu mezi růstem obyvatel a životním prostředím.“

 

 

                               Jan Šlesingr, Zmítání v poměrech doby