Vznikne Národní kronika?

22.11.2011 15:05

Žalostný stav našeho školství je veřejným tajemstvím. Čas od času předsedkyně ČSBS Anděla Dvořáková dostala dopis, v němž si pedagog stýskal, že ho už ani nebaví učit, když vidí, jak se se vzděláváním neustále experimentuje, aniž by to přispělo k pozvednutí  vědomostní  úrovně žáků a studentů.

Řadě učitelů to lhostejné není a tak se zrodil nápad, jehož uvedení do života by mohlo zlepšit znalosti školáků a studujících a rovněž přispět k uchování historické paměti národa. Jde o celostátní projekt nazvaný Národní kronika.

V podkladech, které připravil Mgr. Pavel Martinovský, předseda Asociace učitelů dějepisu České republiky  (www.asud.cz) pro Nikolaje V. Palatajkova (Anenské náměstí  211/2, 110 00 Praha 1), se píše, že „ nejen v médiích lze vystopovat jakýsi údiv nad skutečností, že běžný vrstevník dnešních žáků druhého stupně se neorientuje v problematice moderních národních dějin“, jež mu splývají do jedné „šmouhy “, z níž tu a tam vystoupí jakási událost… avšak většinou bez nějaké širší souvislosti“. Podle Martinovského se někteří jedinci daného věku dokonce o historii vlastního národa nezajímají vůbec.

Tuto skutečnost si uvědomuje rovněž Nikolaj V. Palatajkov, který na sekretariát ČSBS poslal k posouzení návrh výše zmíněného projektu. V průvodním dopise adresovaném Anděle Dvořákové, zdůrazňuje zájem o budoucnost naší nové demokratické státnosti a ČR ve 21. století, která  závisí na současné mladé generaci.

„Našim cílem je vychovat ji k zachování národní historie tak, aby český stát dokázal zaujmout důstojné místo ve světě. Potřebujeme ji vychovávat …. také k mravní obnově… Jenom tak lze dosáhnout harmonie mezi národními ideály a individuálními a rodinnými zájmy,“ píše N. V. Palatajkov.

Originální Národní kronika  (Centrální databáze),  jako výslednice projektu, by mohla sloužit coby zdroj informací všem. Připomínat žákům  nejen druhého stupně, že nejsou pouze „velké dějiny“,  ale také regionální, poukázat na národní tradice, vzbudit hrdost a zájem o ně současných mladých obyvatel ČR, přispět k vytváření demokratických ideálů – to jsou některé ze záměrů, které tvůrci projektu sledují. A co je důležité, jde o plán, na jehož realizaci by se podíleli samotní žáci. Drtivou většinu informací, ukládaných podle jednotlivých témat do papírových desek, šanonů apod. a následně  rovněž  do elektronické podoby, by získali právě oni. Základní materiál by se dál upravoval a doplňoval. Mezi navrhovanými tématy jsou legie, četnictvo, organizace jako Sokol či Orel, druhá světová válka, osvobozování a odsun německého obyvatelstva, Charta 77 atd., přičemž témata by si časem mohli vybírat i žáci. Ti by například mapovali památky z konkrétní doby, sledovali dobový tisk, povídali si s pamětníky apod. a na základě získaných poznatků by vytvářeli datové soubory a prezentace.

Dvě hodiny dějepisu týdně k naplnění projektu nestačí, takže Pavel Martinovský navrhuje využít hodiny určené k výchově k občanství, ale také hodin jazyka českého nebo výtvarné výchovy. K zamyšlení nabízí vyučující i žáky do budoucna motivovat tím, že se Národní kronika změní v soutěžní prezentaci v krajích a to nejlepší z ní třeba v Senátu PČR.

Podle slov magistra Martinovského jsou on i jeho kolegové z výboru ASUD myšlenkou vzniku Národní kroniky nadšeni. Domnívá se, že by bylo také prospěšné, kdyby žáci postupně objížděli lokality v ČR a v okolních zemích spjaté s moderní českou  (československou) státností s cílem vzbudit a podpořit v mladé generaci vlastenectví. Zdůrazňuji, že by šlo o „živou prožitkovou výuku“, neboť by poznali dané prostředí, ale také by v něm mohli „zažít“ to, co naši předci. K realizaci projektu by bylo nanejvýš potřebné sehnat ekonomicky silného partnera, jelikož, co si budeme povídat, naše školství penězi rozhodně neoplývá.

Zrodila se první stránka projektu. Teprve čas ukáže, do jaké míry je přínosem, zda vize je (ne)reálná. K diskusi o něm se můžete připojit i vy, naši čtenáři, případně pomoci radou, zkušenostmi, znalostmi  apod.

 

 

                                                                       Jana Časnochová-Vrzalová