Významné ocenění pro Přemysla Veverku

05.10.2015 09:48

 

Laudátio  - Přemysl Veverka

Kdy nastává ten pravý čas ocenit člověka za jeho celoživotní dílo? V den kulatých či půlkulatých narozenin – šedesátých, sedmdesátých, pětasedmdesátých? Těžko soudit. V každém případě by se mu náležitého uznání mělo dostat včas, tedy aby si ho vychutnal, mohl se z něj těšit.

Věřím, že pro Přemysla Veverku přichází v ten nejpříhodnější okamžik. Dostává jej ve chvíli, kdy se za svým životem může právem ohlédnout s pocitem dobře vykonané práce.

Ani abbé, ani modrý; Smrt v parlamentu; Jak se chodí do Lidic; Skoky do světla; Láska a smrt na potoce Ležák; Věčné údolí Javoříčka; Nelehká cesta za snem; Karel Vágner, nejen mistr basů … To jsou jen namátkou některé jeho publikace. A k nim patří další ve spoluautorství, jako třeba Hlasy z hořících domů.

Román z doby mládí Josefa Dobrovského, kdy začíná jeho vědecká kariéra, novela s detektivním motivem, ale také mistrně vykreslené osudy lidických a ležáckých mužů, do literární podoby ztvárněná tragédie obyvatel nacisty vypálených obcí - vpravdě široký záběr autora bezpočtu publicistických článků, který se rovněž podílel na vzniku mnoha rozhlasových a televizních pořadů.

S hrdiny jeho knih můžeme snít, prožívat lásku i nenávist, putovat s nimi jejich životy, pocítit tvrdé rány osudu, strach z blízkosti nepřítele, ale také se těšit z naplnění tužeb jím vykreslených postav či navštívit dobu, kterou – někdy pro její krutost naštěstí - známe jen z dějepisu. Knihy jsou úžasné právě v tom, že nabízejí množství příběhů, které bychom za jeden jediný život, který je nám na této zemi dán, sotva prožili. Zvláště, pocházejí-li z tvůrčí dílny zkušeného autora literatury faktu, jakým Přemysl Veverka bezesporu je, nás obrovsky obohacují. Jeho dílo čtenáři nabízí prostor k zamyšlení nad sebou samým. Může v něm hledat a nacházet podobnosti s vlastním životem či řešení situací, s nimiž si sám nedovede poradit. Je plné inspirace a naděje i povzbuzení – jdi, člověče, za svým snem. A neměj z toho strach.

„Píšu, zřejmě i proto, že nic jiného neumím,“ prohlásil v jednom interview Přemysl Veverka. Cena za celoživotní dílo, kterou dnes převezme, ještě neznamená, že s oblíbenou dýmkou usedne do křesla a tvůrčí invenci pošle do důchodu. Přemku, neměň profesi a piš dál!