Vyšlo přísně tajné

18.12.2014 13:00

Vyšlo Přísně tajné!

 

Obdiv i nenávist

 

Jsou muži, kteří do vysoké politiky vzlétnou nečekaně prudce a stejně rychlý, až drsný je jejich pád z výšin. Rázem zmizí z očí davu, který si zakrátko nevzpomene na jejich tváře ani jména. Naše politická scéna je toho zářným příkladem.

Jsou muži, kteří desítky i stovky let od své smrti zůstávají předmětem diskusí, muži, u nichž hledáme moudrost a poučení, muži bezmezně obdivovaní i nenávidění, muži, kteří měnili tento svět.

Patří k nim i ten, jehož v Timesech svého času nazvali „notně spěchajícím mladíkem. „Spěchal hned zpočátku, uspěchaně prolétl životem a svou předbíhavou netrpělivostí pomáhal změnit dějiny,“ rozšířil předchozí charakteristiku Roman Cílek.

Muž, o němž je řeč, neuznával autority. Byl nezkrotným živlem, ale také náruživým čtenářem, který našel cestu k anglické literatuře a jazyku. Dříve než jiní vnímal nebezpečí přicházející z Hitlerova Německa a otevřeněji než ostatní to s důrazem jemu vlastním dával najevo. On, který zejména v krizových chvílích dával najevo své sympatie k Edvardu Benešovi a Československu, on, který verdikt z Mnichova vnímal jako stigma potupného ústupku, 5. října 1938 vystoupil v parlamentu a vládní lavici ironicky oslovil: „Skvěle jste jednali, pánové! Hitler namísto toho, aby naráz chňapl po všem jídle vystaveném na stole, se jistě spokojí s tím, aby mu bylo servírováno chod po chodu.“ Měl pravdu. Přišel 15. březen 1939, za pár měsíců útok na Polsko, válka…

Jsou muži, kteří se do paměti národa vryli natolik, až si z nich mnozí udělali nedotknutelnou modlu. Stvořili obraz člověka bez bázně a hany. Jan Kvirenc ví, proč čtenáře varuje: „Nevnímejme krále … apriori jako bezchybného a nedotknutelného … vždyť to byl člověk z masa a kostí se svou lidskou stránkou, se svými nedokonalostmi.

Sužován nemocemi živořil za zdmi dominikánského kláštera, sepisoval články na svou obhajobu proti pomluvám svých českých odpůrců a doufal, že při veřejném slyšení dokáže svou nevinu a církevní a světské hodnostáře o své pravdě přesvědčí. Odvážný člověk, jenž se svou důslednou obhajobou pravdy zapsal také do učebnic dějepisu. S blízkým přítelem, jak dokládá Miloslav Martínek, se dokázal rozejít se slovy: „Přítel Páleč, ale větší přítelkyní je Pravda.“

Šok z války jej naplnil touhou sloužit lidem. V Izraeli patří mezi nejvíce připomínané Spravedlivé mezi národy. U nás, přesně v duchu rčení, že doma nikdo není prorokem, se o něm téměř neví.

„Jedním z občanů republiky byl muž, který se rozhodl svým postojem jednoznačně postavit etnickému násilí,“ protože, jak zdůrazňuje Milan Hes, „věděl již dlouho, že násilí nic neřeší.“ Díky jeho úsilí se v letech 1945-1947 mohla uskutečnit Akce Zámky.

Jeho snažení slavilo úspěch. Zmizela nenávist a spory. „Hitlerovy děti“ přestaly „pokřikovat na Židy hanlivé nadávky, zapomněly na hákový kříž, rasovou nenávist a pokřivenou výchovu. Obavy vyprchaly i z bývalých dětských vězňů terezínského ghetta. Nestáli před nimi esesáci v uniformách, cvičená zvěř, která řvala a ubližovala.“ Jak autor podotýká, „na konci války se německé děti ocitly v podobné situaci, kterou malí Židé zažívali dlouho před nimi“.

Jací byli všichni ti mužové - W. Churchill, Karel IV., Jan Hus, Přemysl Pitter a další? Dočtete se v posledním loňském čísle Přísně tajné!

(Vydává Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1; www.pvsp.cz; příjem objednávek i starších výtisků: tel/fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz; nebo na adrese PVS, P.O.BOX 142, 130 37 Praha 3; objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9; e-mail: kauerova@mediaservis.cz; tel: 271 199 250)

                                                      

 

                                                                  Jana Vrzalová