Vyšlo Přísně tajné! Nic velikého nemůže dokázat, kdo projeví sklon k zbabělosti

27.06.2013 18:09

„Nevypadá jako tvář tyrana. Je mi líto, ale není tomu tak…“ prohlásila Philips Langleyová z Richard III Society, která iniciovala výzkum související s významnou postavou anglických dějin. Říkalo se jí Richard Hrbáč. Byla opředena nejasnostmi a doslova démonizovaná W. Shakespearem.

Čím žil  muž důstojně pohřbený, jak se na jeho stav a na statečného bojovníka slušelo, se dozvíte z vyprávění Jiřího Kovaříka.

 

Kdo byl, jakými zásadami se řídil významný vojvůdce  a mimořádně schopný politik své doby, který má i současníkům co říci, popisuje Karel Richter v kapitole V nemilosti diktátora Sully. Synovec jeho úhlavního nepřítele Maria a zeť jeho neméně nenáviděného a zavražděného odpůrce Cinny byl Sullovými pověřenci vyzván, aby mu prokázal loajalitu tím, že se zřekne manželky a zpřetrhá veškerá pouta s Cinnovou rodinou a příbuzenstvem.

Vyhrožují, že diktátor budoucího slavného vojevůdce postaví mimo zákon a na jeho hlavu vypíše odměnu, Caesar pevně trvá na svém. Není totiž z těch, jak píše autor, kdo se dají hrozbami přinutit, aby se pro záchranu svého majetku a třeba i života zřekli svých nejbližších, manželky, rodiny, příbuzných, přátel.. „Tak ohavnou zradu by mu neodpustili ani nebožtík otec ani jeho božští předkové… Nic velikého nemůže dokázat, kdo projeví sklon k zbabělosti.“

Je zajímavé, že na vrcholu kariéry nenasákl takovou náboženskou nesnášenlivostí jako stoupenci ortodoxního směru – tzv. flaciáni, nazývaní podle přísného vyznavače Lutherova učení Matyáše Flacia Illyrika. Během života z pozice zapřísáhlého luterána postupně přešel do tábora smířlivých věřících.

Náležel k těm, kteří neváhali  nastoupit cestu otevřeného boje proti habsburské dynastii, což několikrát dokázal v době pádu císaře Rudolfa II.

Zajímavé je, že ač byl příslušníkem panského stavu, vystupoval diplomaticky a umírněně vůči stavu městskému. Jak zdůrazňuje Radek Fukala, v českých dějinách se vyskytují jména, která ani čas ani vášně ani lhostejnost, nemohou vymazat z paměti národa. K nim bezesporu patří jméno Jáchyma Ondřeje hraběte Šlika.

Autor se svým příspěvkem pokusil o lepší pochopení jedné z rozporuplných postav českého stavovského opozičního hnutí v kontextu bělohorské doby.

Atentáty na Henleina či lidická tragédie očima dětí nebo Čechy a Morava na jaře  roku 1945, jsou další témata, obsažená v letošním třetím čísle Přísně tajné! Zatímco stovky měst starého kontinentu i světa slavily konec druhé světové války, na české půdě ještě umírali lidé. Příslušníci moha německých jednotek se odmítli podřídit kapitulaci a za každou cenu se snažili probít tam, kde se domnívali, že je čeká lepší osud, píše Roman Cílek.

Dne 12. května, půl druhé hodiny po půlnoci, SS-gruppenführer a generálporučík  Waffen-SS Carl Friedrich Graf von Pückler-Burghaus, podepsal kapitulační akt – krátce poté se  zastřelil. Jak autor uzavírá, onen výstřel se v jistém slova smyslu podobal tečce za válkou na evropské půdě, za protektorátem i za tím, čemu hitlerovci v rámci svých plánů na záchranu nezachránitelného nepravdivě říkali Festung Böhmen.

Publikaci vydala Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1; www.pvsp.cz; příjem objednávek i starších výtisků: tel/fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz; nebo na adrese PVS, P.O.BOX 142, 130 37 Praha 3; objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9; e-mail: kauerova@mediaservis.cz; tel: 271 199 250).

  

                                                    Jana Časnochová-Vrzalová