Vyšlo nové "Přísně tajné"

15.05.2015 10:43

Vyšlo Přísně tajné!

Stopy v dějinách

 

„Byl to skutečně starošpanělský loupežník a budižkničemu, neschopný válečník a stratég, o jehož schopnostech pochyboval i Valdštejn nebo zbožný barokní vlastenec českého království?“ ptejme se spolu s Radkem Fukalou, který se v příspěvku Rožmberská Třeboň a Bílá hora zabývá i postavou Baltasara Marradase, jenž patřil k těm, kdož vedli císařská vojska v bojích o jižní Čechy.

Většina z nás obyčejných živáčků projde svou pozemskou pouť, aniž by se výrazně vtiskla do takzvaných velkých dějin. Možná nás zaznamenají alespoň ty úplně maličké - rodinné. Historií však prošli jedinci, kteří v ní zanechali nesmazatelné stopy ať v dobré či ve zlém. Jako třeba profesor Vojtech Tuka, muž, který jednoznačně vsadil na kartu hitlerovského Německa. Či Ferdinand Ďurčanský a Mikuláš Pružinský, kteří, jak připomíná Roman Cílek, 4. března 1939 v Bratislavě na jednání slovenské ministerské rady žádali urychlené provolání slovenské suverenity pod křídly německé ochrany. Pochybná samostatnost, jíž americký diplomat George F. Kennan trefně charakterizoval jako zahraniční politiku, která „se otevřeně podřizuje politice německé. Ve vnitřní politice mají Slováci přesně tolik nezávislosti, kolik jí má pes na řetězu. Dokud dobře a klidně šlape po boku svého pána a týmž směrem, je zcela svobodný; jakmile začne tahat jinam, rázem pocítí šňůru“.

V minulosti zůstalo mnoho potem a krví prosycených stop. Patří k nim krátká, leč pohnutá existence pracovních skupin terezínského ghetta. Tvořili je vězni využívaní doslova jako otroci. Fárali například do kladenských uhelných dolů, kde se někteří podle slov jednoho z pamětníků po sfárání aspoň na čas cítili jako všichni normální lidé. Terezínská pracovní komanda, jak uvádí Milan Hes, nebyla využívána jen v protektorátu. Vězni také pracovali v bezprostředním okolí Berlína i na několika místech v Bavorsku. Stali se svědky lidické tragédie. Museli totiž vykopat hromadný hrob pro zavražděné lidické muže.

Tenká je hranice mezi hrdinstvím a zradou, píše Jindřich Marek. Mnoho českých četníků pracovalo za okupace v ilegalitě, v květnu pětačtyřicátého bojovali na barikádách, obětovali své životy. Jako četnický strážmistr Josef Chaloupka, jenž padl v bojích o Staroměstskou radnici či štábní strážmistr Jaroslav Hnátek, který podlehl zranění utrpěném při bojích na Malé Straně.

Byli však i jiní uniformovaní, kteří služební horlivostí, zbabělostí i obyčejnou lidskou hloupostí, ukrytou v četnickém stejnokroji, způsobili tragédie. Stály například životy generála Vojtěcha Luži nebo parašutistů Bohuslava Kouby, Arnošta Mikše, Jiřího Potůčka a dalších.

„Doba vymknuta z kloubů prý šílí – proč by neměli šílet i ti, kteří ji prožívali?“ táže se Jiří Bílek a dodává: „Můžeme stokrát odsuzovat a říkat, že my bychom byli jiní: s odstupem padesáti let a bez pálící jizvy nacisty vyvražděné rodiny v duši je to snadné.“

Ač válka podepsáním bezpodmínečné kapitulace skončila, mnozí tento fakt nemínili vzít na vědomí. Nevěřili, že je definitivní konec a Hitlerova říše v troskách. Nevěřil ani jistý Falke, před válkou obyčejný Faltýsek či Faltysek, šéf nacistické NSDAP v Kadani. Toužil po jediném, nedopřát klidu všem, kteří se domnívají, že už bude mír. Věří ve svůj oddíl vlkodlaků, jak si říkají. Věří v konečné řešení, které dějiny zaznamenají jednou a provždy. 

Jeho tužby se, naštěstí, nevyplnily. Za to Češi a první Československá republika v historii Podkarpatské Rusi zanechali nesmazatelný otisk. Hlavně starší dodnes s mimořádnou vřelostí a uznáním vzpomínají na časy, kdy byli součástí ČSR a kdy jejich země ve společném státě, do něhož vstoupila jako chudá a zaostalá, s bezmála feudálními poměry, nicméně perspektivní, začala vzkvétat.

(Přísně tajné! Vydává Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1; www.pvsp.cz; příjem objednávek i starších výtisků: tel/fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz; nebo na adrese PVS, P.O.BOX 142, 130 37 Praha 3; objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9; e-mail: kauerova@mediaservis.cz; tel: 271 199 250)

                                                                         Jana Vrzalová