Vyšla nová publikace

10.06.2016 12:47

 

 

 

Vyšlo Přísně tajné!

„Nechci být nevděčník! … To radši umřu.“

 

Mají to krásně zařízeno. Zdá-li se otci, že malé dítě je oblečené nedostatečně, najde potřebnou část oděvu a batole oblékne. Když žena zjistí, že je málo dřeva, vypraví se do lesa, aby je přinesla, třebaže právě jeho obstarávání je především chlapskou prací.

A co je ještě zajímavější a u nás dost neobvyklé, nestává se, že by rodiče své děti peskovali a hubovali, neřku-li trestali. Ve vztahu k  nim totiž v zemi chovatelů sobů, v Laponsku, panuje shovívavost pro nás někdy až nepochopitelná. Rodiče nerozčiluje, jestliže ve snaze napodobit je dítě něco pokazí. Přinejmenším za zamyšlení stojí, že tamní děti nemají sklon poskytované volnosti zneužívat.

 

O takovém dětství si malý Václav, budoucí Karel IV., mohl nechat jen zdát. Pěkné příliš nebylo. Otázkou je, nakolik  neradostná dětská léta ovlivnila jeho činy v dospělosti? Do jaké míry se na něm odrazilo manželské soužití jeho rodičů – Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny – které rozhodně nelze označit za idylické. V účelovém svazku se spíše střetly osobnosti rozdílného založení i politických názorů.

Složitý vztah s otcem, o němž ve svém životopise Karel IV. napsal, že jím byl  milován, zřejmě osten nepříjemných vzpomínek přece jen zanechal.

 

Ženy v průběhu staletí sehrávaly různé role. Darované otrokyni, jejíž život se proťal s životem dobyvatele Hernanda Cortéze, Španělé při křtu určili jméno Marína. Její původní není známo. Někdy se v pramenech objevuje také jako Malinalli. Do historie však vstoupila jako Malinche. Jejím prostřednictvím Cortéz získal podrobné informace o mocenských poměrech v aztécké říši i mimo ni.

V průběhu staletí byla vnímána různě. Po skončení conquisty ji především španělské prameny uvádějí jako vzor pohanky obrácené na křesťanství. Měla se stát příkladem pro nové indiánské poddané obrácené na křesťanskou víru. Představitelé mexického hnutí za nezávislost, zejména ze středních vrstev, reprezentovaných mestici, tedy potomky indiánů a španělských dobyvatelů, ji pokládali za symbolickou matku moderního mexického národa. Oživení zájmu o původní indiánskou historii a tradice však přineslo pohled zcela opačný. V něm se Malinche stala zosobněním zrady vlastního národa ve prospěch španělských dobyvatelů.

 

To odvážný pašerák Thomas Johnstone do dějin vstoupil vskutku pozoruhodným způsobem. Smělým projektem na osvobození  obávaného vojevůdce Napoleona z vyhnanství na ostrově Svaté Heleny. Chtěl ho unést v ponorce. Proč světlo světa nespatřila a proč z  plánované operace sešlo, historikům dosud není známo.

 

Z filmů režiséra Dušana Kleina víme docela přesně, jak svět přichází o básníky. Jak přichází o umělce, je neméně zajímavé. Josef Tulka, jenž patřil ke generaci malířů Národního divadla jako byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek či Vojtěch Hynais, se z tohoto světa prostě ztratil. Neví se jak, kdy a kde. Pátrání po něm nepřineslo žádný konkrétní závěr. Otázkou zůstává, proč se neozval alespoň svým nejbližším, aby si o něj nedělali starosti?

Dramatik, dramaturg, překladatel, spisovatel, kritik a novinář 19. století Emanuel  Bozděch, rovněž zmizel neznámo kam. Koncem června 1893 byl prohlášen za mrtvého, třebaže se nepodařilo zjistit, jaký byl jeho osud  a nalezeny nebyly ani jeho ostatky.

Jako by se pod zem propadl i František Gellner, patřící k tzv. anarchistickým buřičům, jehož pravidelně rýmované, zpěvné a snadno zapamatovatelné verše oslovovaly především nejmladší generaci. S jistotou  lze říct pouze následující: dne 13. září 1914 byl oficiálně prohlášen za nezvěstného. Je docela možné, že byl jedním z více než deseti milionů mužů, nahnaných do první světové války, kteří v ní padli, zemřeli na zranění a nemoci nebo zmizeli beze stopy.

Svou smrt v ní  našel také pěšák Josef Kudrna z benešovského regimentu, otec početné rodiny. Naposledy vydechl v pátek 7. května 1915 u popravčího kůlu. Stal se obětí rakouské vojenské soudní mašinerie. Nedlouho po převratu československá vojenská justice jeho proces obnovila. Závěr: Kudrna se žádného trestného činu nedopustil!

V osudí Velké války se ocitli i dva významní vědci, kteří měli více štěstí a přežili.  Viktor Trkal, český fyzik a  zakladatel Laboratoře pro atomovou fyziku a jeden z nejvýznamnějších českých internistů Josef Charvát.

 

Konec války, té druhé světové, každý prožíval jinak a jinde. Někdo na frontě, jiný třeba doma v protektorátu. A co dělali nacističtí vůdcové? Hitler nechal popravit SS-Gruppenführera Hermanna Fegeleina, švagra Evy Braunové, s níž se ve svém bunkru oženil. Magda Goebbelsová se chystala usmrtit všechny své děti, aby pak s manželem spáchali sebevraždu. Stejně skončili i Hitler a jeho manželka.

Ve středu 13. června 1945 na následky zranění, která utrpěl v boji s fašisty, zemřel  František Kloz, kladenská fotbalová hvězda. Zahynul ve svých čtyřiceti letech. Odmítal návrh lékařů na záchranu – amputaci nohy.

„Sloužila mi moc dobře, pomohla mi udělat ze mne to, co jsem – a já nechci být nevděčník! … To radši umřu.“

 

Pestré a dramatické příběhy z pera zkušených autorů literatury faktu přináší nejnovější letošní číslo Přísně tajné!.

(Vydává Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1; www.pvsp.cz; příjem objednávek i starších výtisků: tel/fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz; nebo na adrese PVS, P. O. BOX 142, 130 37 Praha 3; objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9; e-mail: kauerova@mediaservis.cz; tel: 271 199 250)

 

                                                                     Jana Vrzalová