Vyšla nová publikace

18.08.2016 13:53

„Aby nemuseli nakonec žebrati“

Příběhy z dějin karlínské Invalidovny

 

Mám dojem, že politikům, soustavně se hašteřícím nad (ne)uzavíráním nejrůznějších koalic, vůbec nezáleží na osudu kulturního dědictví, zanechaného nám předky. Invalidovna v Pražském Karlíně je toho „zářným“ příkladem.

„Jsme přesvědčeni, že prodej a následná komerční přestavba Invalidovny by byly neodčinitelnou chybou, která by vážně ohrozila budoucnost jedné z nejcennějších památek svého druhu v Evropě,“ napsali koncem letošního července mimo jiné premiérovi Bohuslavu Sobotkovi teoretici umění a architektury z univerzit v Praze, Olomouci a Brně, z akademie věd a Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Žádali zrušení dražby unikátního objektu. Marně. Zájemce o koupi se ovšem nenašel.

Zatím.

 

                                                  *     *     *

 

 

Příchozí u Invalidovny vítá pomník hraběte Petra Strozziho z roku 1898. Zlatým písmem je na něm latinsky vyveden nápis, zdůrazňující šlechticovy zásluhy ve prospěch invalidů s odkazem na rok 1658. Právě v roce odhalení pomníku si naši předci připomínali 240. výročí od sepsání závěti  hraběte. Bez jeho kšaftu z 3. srpna 1658 by nevznikla jeho nadace a bez nadace by neexistovala ani karlínská Invalidovna. Posláním bylo zajistit péči o válkou postižené, zestárlé a chudé vysloužilce a jejich rodiny.

Není bez zajímavosti, že nadace přežila i druhou světovou válku. Její definitivní konec přichází po 294 letech, v roce 1952.

 

                                                       *     *     *

Strozziho nadace vyplnila bílé místo v sociálních službách státu. Péče o zestárlé vojáky a invalidy tehdy ještě neexistovala ani ve vyspělejší západní Evropě. Hrabě svým nadačním odkazem, přesněji jeho základní myšlenkou, možná předběhl i slavný projekt Ludvíka XIV. na Hôtel des Invalides v Paříži.

Strozzi především  reagoval na neutěšenou realitu vojenského života. Pokud totiž vážným zraněním postižení vojáci či staří chudí vysloužilci nedosáhli na určitou ochranu ve vrchnostenských nebo soukromých službách - například jako nijak zvlášť oblíbení biřici či drábové – byli odkázání na žebráckou hůl.

Ubytování se řídilo domácím řádem a obvyklým kasárenským režimem. V šest hodin budíček a ve dvaadvacet večerka. Podle místních zkazek na počátku 20. století oboje zajišťoval jakýsi ochmelka s velkým bubnem.

Privilegovanou a vedoucí vrstvou Invalidovny se přirozeně stali důstojníci. Pro běžné invalidy, tedy „Mannschaft“ - tj. mužstvo, pobyt zde  automaticky neznamenal naprostou izolaci od „normálního života“. To platilo jen pro pacienty upoutané na lůžko nebo těžce nervově postižené, přivázané k posteli. Ti s lehčí diagnózou vykonávali úklidové či dozorčí služby v samotné budově, kde se udržovala vzorná čistota a pořádek.

Někteří chovanci z řad válečných poškozenců měli cejch pěkných kvítek. Kupříkladu takový Josef Hlaváč, ošetřovaný v nemocnici pro chronický hnisavý zánět pohrudnice. Vyznačoval se značným opilstvím a svým chováním obtěžoval ostatní choré. Velitel nemocnice mu dokonce nechal zabavit civilní šaty, aby se nemohl vzdálit z budovy, tedy, aby se nemohl zrychtovat pod obraz boží. Jakmile mu šat byl vrácen, Hlaváč se vesele opíjel dál. Alkoholismus a četné surovosti z něho plynoucí patřily k nejrozšířenějším prohřeškům, které se v Invalidovně trestaly nejvíce.

 

Dějiny Invalidovny a příběhy jejích obyvatel zajímavě a z netradičního úhlu pohledu ilustrují osudy naší mnohdy těžce zkoušené vlasti a slouží rovněž coby citlivý indikátor sociální péče o válečné invalidy a poškozence. Lidé sem přicházeli především proto, aby nemuseli žebrat nebo živořit v bídě a starobě. Navzdory jisté izolaci obyvatel byla budova včleněna do života Karlína, Prahy a celé země. Nemohla se tedy od dramatických událostí a válek, jichž v 18. a 19. století nebylo málo, uchránit.

Svébytnou atmosféru jejího života na snímcích zachytil jeden ze zakladatelů moderní české fotografie a po roce 1918 válečný invalida Josef Sudek. Na italské frontě přišel o pravou ruku. V Invalidovně žil v letech 1922-1927.

 

 

                                                         *     *     *

Karlínská Invalidovna se několikrát ocitla na rozcestí. Předmětem dlouhého sporu se stala například mezi lety 1919-1923. Třebaže časem více méně polevil, nebyl zažehnán a nabyl spíše podoby latentního napětí.

 

Budoucnost povodněmi poškozené karlínské Invalidovny je opět velice nejistá. Řečeno slovy Pavla Heřmánka, autora publikace nazvané „Aby nemuseli nakonec žebrati“, „současnost se odehrává ve znamení potupného opouštění jejích prostor“.

Shromažďoval, třídil a vyhodnocoval získaný materiál, aby jej zpracoval do podoby poutavého čtení, doplněného o unikátní dobové fotografie. Tvořil v naději, že tím snad napomůže „především tomu, aby se na Invalidovnu pohlíželo jako na budovu, kde se po tři staletí žilo, a to i přes  všechny obtíže, strázně a trampoty jejích obyvatel“, neboť hrozí, že se z ní „velmi brzy může stát objekt, z něhož možná ke škodě Karlína a celé Prahy život dočista vyprchá a stane se majestátní, rozpadající se ruinou, byť s upravenou čelní fasádou...“

 

Strozziho odkaz měl dobročinný a veskrze lidský, pozitivní účel. Byl veden však i poněkud přízemní motivací, lidumilným a zbožným skutkem ochránit majetek před ziskuchtivými příbuznými. Nebo se jednalo o dobový zvyk, jak zdůvodnit dobročinnou nadaci?

Jakýpak je asi skutečný záměr těch, kteří o Invalidovně rozhodují v současnosti?

 

(Knihu v edici Traumata války vydalo Nakladatelství Epocha; Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1; tel: 224 810 353 nebo 734 130 356; e-mail: epocha@epocha.cz) 

                                                                                                                Jana Vrzalová

 

Do rámečku

 

 

PRAHA Do tendru na prodej Invalidovny nepřišla žádná nabídka. Objekt se prodával za 637,7 milionu korun. Stát vyčká, zda památkáři projeví oficiální zájem. V pondělí se mělo rozhodnout, zda se bude dražit historická budova pražské Invalidovny.

 

… Co nyní bude s barokním skvostem, jehož jméno veřejnost zná především jako jméno stanice metra na lince B?

„Pokud by se nikdo nepřihlásil, vyhlásíme nabídku k prodeji znovu. Tentokrát ale budeme moci snížit vyvolávací cenu, kterou stanovil znalecký posudek,“ popsal LN již dříve možný scénář mluvčí Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových Radek Ležatka.