Vyšla nová publikace

27.06.2016 13:21

Případ Lessing

 

První zločin nacistů na našem území

 

„… umíme se postarat o umlčení našich pomlouvačů. Máme ve svých řadách muže, kteří dokáží rázně ukončit blízké i vzdálenější bečení nepřátel Německa,“ nechal se zjara třiatřicátého prostřednictvím listu Essener Nationalzeitung  slyšet Hermann Göring.

 

Ve stejném duchu se 7. května téhož roku na politickém shromáždění v Kielu vyjádřil Adolf Hitler: „Ten, kdo si však myslí, že může sabotovat nebo dokonce zadržet dílo národního pozdvižení, brzy pozná, že pěst mladé nacionální gardy je dost silná, aby ho rozdrtila.“

O tři dny později v celém Německu hořely knihy.

 

Již v polovině února 1933 byl ze země vyhnán a z Pruské akademie umění vyloučen spisovatel Heinrich Mann.

Během nejbližších týdnů a měsíců  zemi nuceně opustilo přibližně pět stovek německých spisovatelů. Počet novinářů, publicistů a vědců, kteří bezpečí hledali v cizině, lze odhadnout na několik tisíc.

Pro jednoho z exilantů tehdy Göringova a Hitlerova slova znamenala rozsudek smrti.

Nebude trvat dlouho a ve středu 30. srpna 1933 se v Mariánských Lázních, u vily Edelweiss, ozvou dva výstřely. Jejich ozvěna se rozletí do všech koutů planety. Vůbec poprvé totiž ruka hitlerovského režimu bude vraždit mimo hranice Německa. Obětí se stane významný filozof, publicista, humanista, židovský aktivista a odpůrce jakékoliv totality, jedenašedesátiletý profesor Theodor Lessing z Hannoveru.

Odešel do exilu s cílem šířit pravdu o dění v Německu, o zločinech páchaných nacisty. Chtěl varovat před mocenskými plány Hitlera a jeho věrných, před jejich rozpínavostí. 

 

V létě třiatřicátého se v Norimberku konal Kongress des Sieges – Sjezd vítězství. Ne všichni Němci  však onen rok za vítězný pokládali. „Tisíce jich už byly zbaveny svobody. Formovaly se první ilegální protinacistické skupiny...“

Při projevech v norimberské císařské síni se večer 30. srpna mluvilo o vítězství, o slavné budoucnosti, o velikosti německého národa.

 

Hodinu poté, co v Norimberku „dozněl hlahol zvonů, třeskly u vily Edelweis“, v sousedním Československu, výstřely. Zasáhly emigranta, který svou vlast opustil s cílem  burcovat lidstvo před takovými, kteří se ve starobylém německém městě sešli. Přál si, aby pochopilo, že je životní důležité se nacismu razantně postavit, než se jako mor rozleze do okolních států a odtud dál a dál.

To, co se stalo v Německu a s Německem, Theodor Lessing nepokládal pouze za své osobní drama. Uvědomoval si vážnost hrozby, která visela nad Evropou i celým světem. Proto mimo jiné sepsal a v Praze vydal protinacistickou brožuru, poukazující otevřeně na postavení Židů v současném Německu. Na varování přátel, že mu za jeho činnost hrozí velké nebezpečí, že se v jeho vlasti vede kampaň za jeho odstranění, odpovídal pro něho typickým způsobem: „Nenávidí-li mne, alespoň jasně vidím, že jednám dobře. A pak: jsem ve skvělé společnosti. Vždyť stejně tak útočí na Manna, Einsteina, Brechta, Stefana Zweiga, Remarquea.“

 

 

 

Psal se třetí zářijový den roku třiatřicátého.

Oběť byla pohřbena na židovském hřbitově v Mariánských Lázních.

Vrahové stále prchali.

Vyšetřování pokračovalo.

Řada známých faktů nebyla dlouhá.

O to víc však vyvstávalo otázek. Kdo dal pokyn k vraždě? Proč byla prostřelena obě okna Lessingovy pracovny? Kde si pachatelé zjistili, že noc z 30. na 31. srpna, tedy noc  činu, bude první, kdy se ve vile bude zdržovat málo lidí?

Kdo se předem chlubil vraždou, že ji toužil předem ohlásit ledabylou čmáranicí, vydrápanou do stěny hostince Tanhäuser? Co to bylo za povahu, která gramaticky špatnou němčinou zvěstovala: „Lessing zemře 29. 8.“

Kam vedou cesty pachatelů, kdo je řídil, kdo byl záhadný prodavač biblí…?

Otazníky se hromadily.

Odpovědi nepřicházely.

Závěr pitvy? Profesora zasáhly dvě rány. Každá však vyšla z jiné pistole.

Každá byla smrtelná. S největší pravděpodobností šlo tedy o dva střílející vrahy.

 

O dva roky později na přetřes přijdou další otázky. Mohlo zavraždění jiného německého emigranta, ing. Rudolfa Formise 23. ledna 1935 v hotelu Záhoří poblíž Štěchovic, nějak souviset s dosud nezapomenutou a nevyřešenou smrtí profesora Lessinga?

Předpoklad, že obě vraždy mohli mít na svědomí stejní pachatelé, si sice zdál poněkud přitažený za vlasy. Jenomže se stalo něco jiného…

 

Dlouhých dvanáct let trvalo pátrání po vrazích.

Psal se 26. červen 1958.  Československou státní hranici překročil šestapadesátiletý muž, který byl „po odpykání trestu 13 let odnětí svobody … vysídlen do Německé spolkové republiky“.

Odešel tak člověk, který jako jediný svědek mohl říct, pokud by ovšem chtěl, co se v  z 30. na 31. srpna 1933 v Mariánských Lázních skutečně stalo. Právě on to mohl do nejmenších podrobností objasnit.

Tu noc byl zavražděn „člověk, který nebyl bojovníkem. Alespoň ne tím, že by držel v ruce zbraň. Svou smrtí však podobně jako jiné velké osobnosti historie dokázal, že někdy jsou tyranům nebezpeční i lidé-nebojovníci“.

 

Doslova krok za krokem Roman Cílek rekonstruuje pátrání, které mělo odhalit viníky spáchané vraždy. Z každé stránky je cítit nejen zkušeného autora literatury faktu, ale také  detektivek. Příběh je plný napětí, nečekaných zvratů, zajímavých indícií a nezřídka i zarážejících souvislostí.

 

 

(Publikaci vydalo Nakladatelství MarieTum (tel.: 607 860 255; e-mail: marietum@seznam.cz).

 

                                                                                             Jana Vrzalová

 

Do rámečku

 

„Aby národ měl oprávnění žít, musí mít ve štítě lidskost. Běda národu, který se svým myšlením a činy prohřeší příkazům lidskosti.“

                                                                                Profesor Theodor Lessing


 

„Slíbil jsem, že se na akci proti Lessingovi budu podílet, protože jsem v té době byl zcela bez peněz.“

 

                                                                                  Najatý vrah Rudolf Max Eckert