Vyšla nová publikace

11.08.2015 12:09

 

 

 

O zločinu i lidskosti

 

V různých koutech naší planety se válčí, nelegální uprchlíci zaplavují země Evropské unie. Jaký dopad to má či bude mít na vývoj kriminality u nás, si netroufám předjímat. Obávám se však, že politici se tímto problémem vůbec nezatěžují. Současný vývoj mne zatím vede spíše k názoru, že nemají nejmenší představu, natož koncepci s konkrétními východisky, jak si s obrovskou vlnou zmíněných uprchlíků a se vším, co to s sebou přináší, poradit.

O to hrůznější je konstatování Miroslava Kučery, které učinil po letech po odchodu do penze, že jeho práce „pořád byla ‚procházka rajskou zahradou‘ oproti tomu, co se u nás, v Evropě i v celém světě v současné době nejděsivějšího děje“. Jeho slova vnímám především jako důrazné varování.

Svou knihu tento zkušený autor literatury faktu, ale kdysi také člen pátracího oddělení někdejší Federální kriminální ústředny nazval Galerie zločinu.

Kdykoliv se objevil na televizní obrazovce s odznakem kriminální služby v pozadí, diváci věděli, že tento „hlasatel špatných zpráv“ se na ně opět bude obracet s prosbou o pomoc. Odvolával se v první řadě na jejich lidskost a všímavost.

Zdokumentované zločiny čtenářům předkládá tak, jak je v dané době vnímal, prožíval a cítil. Tedy z pohledu člověka, který své práci rozumí, který veškerý svůj um, své vědomosti a zkušenosti vkládal do vyřešení konkrétního kriminálního činu, do zajištění klidu a bezpečí občanů.

Trať Praha-Děčín byla z ryze kriminalistického hlediska kdysi rizikovější, než například nechvalně proslulá Košice-Praha. Na té první kdysi došlo ke třem vraždám. I s odstupem času M. Kučera konstatuje, že tolik cynismus, kolik tehdy předvedli bezcitní pachatelé, už dlouho neviděl.

Jsme součástí Evropské unie, takže i spolupráce státních policií a kriminalistů je snazší, než tomu byl před pádem železné opony. Do té doby to bylo mnohem složitější. Navzdory tomu však návrat ukradených mistrů, jejichž díla zmizela ze Šternberského paláce v Praze na podzim roku 1972, by se nemohl zdařit, nebýt rakouské policie a její ochoty navzdory určitým politickým omezením spolupracovat.

Federální kriminální ústředna tenkrát dostala řadu pokynů, jak součinnost s Rakušáky domluvit, „… abychom v ní v budoucnu nemuseli pokračovat, že číst ony řádky je ještě dnes dosti trapné“, konstatuje autor s dovětkem, dokumentujícím, jak to tenkrát chodilo. O jednání s rakouskou policií musel být informován i generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák a čekalo se na jeho stanovisko. Nejspíš bylo kladné, protože FKÚ dostala pokyn začít s navazováním kontaktů.

Děti jsou zhusta pozornější, všímavější a ochotnější spolupracovat než dospělí. Potvrzuje to rovněž Případ plný dětí. Na něj bývalý kriminalista vzpomíná rád i nerad. Rád proto, že se pachatele závažného trestného činu podařilo dopadnout a usvědčit v obdivuhodně krátké době. Svými svědectvími vydatně pomohly desítky dětí. Proto také v mimořádné televizní relaci Miroslav Kučera děkoval zejména jim. Nerad si jej vybavuje proto, že šlo o znásilnění a zavraždění dvanáctileté Heleny Šavrdové.

Odborníci z oblasti práva, psychologie, psychiatrie, medicíny a dalších oborů se už před mnoha desítkami let shodli, že může-li pachateli něco zabránit ve spáchání trestného činu, pak je to zejména vědomí o neodvratitelnosti trestu. Nikoliv třeba už jeho výše, podotýká k tomu M. Kučera.

O každodenní doslova mravenčí práci kriminalistů, o trpělivosti, cílevědomosti, kterou ani nejmodernější technika nenahradí, o porovnávání, posuzování faktů, o hodinách, dnech, týdnech, měsících dřiny na případu poutavě píše muž, jenž většinu svého života zasvětil ochraně společnosti před kriminálními živly.

Díky vytrvalosti a úsilí mužů jako on se uzavřela i půl století stará událost. To potvrzuje, že dokonalý zločin neexistuje, že na každý lze přijít a toho, kdo překročil zákon odhalit, pakliže ti, kteří jsou tím pověřeni, „nechybují víc než pachatel a mají skutečný zájem ho dopadnout“ - řečeno slovy mj. emeritního pplk. Ústřední kriminální policie, žáka legendárního kriminalisty Jaroslava Zahrádky, moderátora dřívějšího televizního pořadu Federální kriminální ústředna pátrá Miroslava Kučery.

Přinášel zprávy o násilí a smrti. V porovnání s tím, co dnes a denně vidíme a čteme ve sdělovacích prostředcích se však i ony Nejděsivější kriminální případy 20. století, jak zní poněkud morbidní podtitul knížky, jeví jako slabý odvar. Kučerova kniha, přestože pojednává o událostech daleko za hranicí zákona je poselstvím o lidskosti, o pomoci člověka člověku, o poctivé práci… A také důkazem přátelství mezi kriminalisty, konkrétně mezi Miroslavem Kučerou a Janem Stachem, kteří v životě možná o mnohé přišli. Třeba o lístky na fotbal či nestihli divadelní představení, nicméně „pocity, které jsme oba prožili v okamžiku, kdy jsme lidi zbavili nějakého grázla, nám nikdo nevezme…“.

(Knihu vydalo Nakladatelství  XYZ, s. r. o., Plavínová 2787/21, 130 00 Praha 3; tel.: 222 733 607; e-mail: info@xyz-knihy.cz; www.xyz-knihy.cz)

                                                                    Jana Vrzalová