Vyšla nová publikace - Zůstal sám sebou Zápisky a postřehy z cest

10.05.2016 12:51

Zůstal sám sebou

Zápisky a postřehy z cest

 

 

Klaus – politik, Klaus cestovatel. V této dvojjediné roli se  představuje ve své nejnovější knize Zápisky a postřehy z cest. Navázal jí na své  předchozí publikace Zápisky z cest (2010) a Zápisky z nových cest (2012), jejichž vlídné přijetí čtenáři, jak přiznává, jej překvapilo.

Tento fakt, možná pro někoho zarážející, po pozorném čtení dalšího pokračování neudiví. Václav Klaus se v nich představuje ve zcela jiném světle, byť v nich pořád zůstává sám sebou. Což je jedině dobře. Napsal je muž, který není zvyklý svá stanoviska měnit na obrtlíku a který bedlivě sleduje dění doma i ve světě.  Jeho reportážní záběry ze zahraničních cest  nejsou nijak „dodělávané“, později upravované. Jak autor podotýká, „po návratu z jedné cesty začíná příprava … další“, takže prostě není čas cokoliv měnit. Zachycují tedy jeho momentální prožitky, dojmy včetně toho, co se v daném okamžiku stalo, jak jej vnímal, vstřebával, vyhodnocoval.

Nebyl by to Václav Klaus, aby současně nezůstal politikem, byť se v nich více cítí jako „pan profesor na cestách“.

Itálie, Laos, Anglie, Německo,  Řecko, Rusko, Maďarsko … a další země, které navštívil, kde přednášel, demonstruje čtenáři na řadě krásných barevných snímků. Tu a tam zabrousí do jejich minulosti, nechává čtenáři poznat kulturní památky, podnebí, do toho přimíchá obrazy různých politiků a dalších známých i méně známých lidí včetně obyčejných lidiček.

 

Na 9. summitu ASEM (Asia-Europe Meeting) v laoském Vientianu se o přestávce sešel s tehdejším předsedou vlády Číny Wen Jiabaoem. K tomu poznamenává: „Na rozdíl od některých našich politiků a komentátorů si myslím, že je s největší zemí světa třeba mluvit. Nebudeme-li, jim to v ničem neuškodí.“

 

V červnu 2013 se  v Londýně zúčastnil konference současných i bývalých politiků, akademiků a zástupců byznysu. Podělil se o jeden minimálně hodný zamyšlení zážitek. Na zmíněné konferenci vystoupil švýcarský profesor z univerzity v Ženevě, mj. speciální poradce (jeden ze čtyř) předsedy Evropské komise José Manuela Barrosy, Dusan Sidjanski. Tento Švýcar narozený v Bělehradě (!) za viníka všech problémů EU považuje národní státy, nikoliv byrokratický, nedemokratický, od lidí zcela oddělený moloch zvaný Evropská unie. Václava Klause šokovalo, že Barossův poradce považuje za naprostou hrůzu, „že jsou dnes denně děti ve školách „indoktrinovány ideologií nacionalismu a národního státu“ (!!!), ač je pravdou pravý opak“. Dokonce žádal zásadní změnu a radikální výuku evropanství. A takového poradce má nejvýznamnější funkcionář EK, která rozhoduje i o našich životech.

„Každý nedemokratický, absolutistický či totalitární režim chtěl zmanipulovat děti. Evropský režim to chce také,“ uzavírá Klaus.

Na athénském semináři jej zase zneklidnil výrok jednoho řeckého europoslance, žádajícího co nejrychlejší bankovní unii. Ve svém vystoupení použil termín „bankovní nacionalismus“. „… Základní entitou, o které tito lidé uvažují, není národní stát, ale Evropa,  resp. Evropská unie.“ Což je ovšem zásadní rozdíl!

 

Říká se, že chceš-li poznat dějiny, vydej se na hřbitov. Udělal to i Václav Klaus v Moskvě. Zašel na Novoděvičí hřbitov, jakýsi ruský Slavín, kde jsou pochováni Chruščov i Jelcin, Stalinova manželka, ale také konstruktéři letadel Iljušin a Tupolev, Šaljapin a Čechov… Kus historie ve zcela protichůdných formách.

 

Během  návštěvy Maďarska dospěl k závěru, že „Česko je přikrčené, moc si nevěří a pasivně se veze, Maďaři jsou nesmírně sebevědomí ve svém chování doma, ale i v nejrůznějších mezinárodních institucích. O svou zemi se asi mohou opírat, což se o nás říci nedá.“

Cestu do Hongkongu doplňuje obrázek titulní stránky anglického týdeníku The Economist s krásnou koláží potápějící se lodičky (z papíru, se symboly EU), z níž do dálky hledí Merkelová a Hollande s italským premiérem Renzim. Vodu z ní kbelíkem vylévá šéf  Evropské centrální banky Ital Draghi. Článek je opatřen titulkem Opět pocit klesání. Souhlasím s Klausem, další komentář není nutný. Snad jen jeho jediné slovo k euro-experimentu, tedy k pokusu vytvořit jednu měnu pro sedmnáct ekonomicky značně nesourodých a vzájemnou solidaritu postrádajících zemí – selhal!

 

Klaus coby autor reportážních postřehů nepostrádá  notnou dávku štiplavé ironie. Jistý profesor historie v Detroitu se mu přiznal, že písemné semestrální práce studentů pořád opravuje červeným inkoustem, ač to Washington zakázal. Tato barva údajně žáky a studenty znervózňuje a deprimuje! „Vidím, že v lecčems má  Brusel ještě co dohánět!“

V jiném textu poznamenává, že pochopit Evropu je pro Ameriku pořád těžké.

Rusko a USA – dvě zcela odlišné země. V zápiscích z cest do těchto velmocí autor stručně zrekapituloval diskusi se svým dobrým přítelem, kongresmanem Dany Rohrabacherem, kterého navštívil v jeho kanceláři v Kapitolu.

Podle Američana je největším nepřítelem dnešního Západu radikální islamismus, zatímco podle Klause je svým největším nepřítelem Západ sám.

Rohrabacher  říká, že „nejvýznamnějším spojencem by mohlo být Rusko“. Pokládá tudíž za hloupou politiku se s Ruskem hádat!

„To říká významný americký kongresman (za Kalifornii) zcela veřejně! A dává dohromady ty, kteří si to myslí také!“ konstatuje Václav Klaus.

 

Tím, čím je pro Brity Margaret Thatcherová, je pro mne Václav Klaus. Tedy osobností rozporuplnou, s níž v mnohém zásadně nesouhlasím, avšak na straně druhé bych se pod nemálo jeho myšlenek okamžitě podepsala. Buď jak buď, podobně jako někdejší britská premiérka nutí posluchače přinejmenším k zamyšlení, k hledání vlastních východisek z konkrétních situací nebo aspoň k jejich korekci. Rozhodně jejich mozky nenechává v klidu. Přesně tak „fungují“ i jeho poslední Zápisky a postřehy z cest. Ani jeho zavilí odpůrci neprohloupí, sáhnou-li po nich. 

(Publikaci vydala Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7; obchod@grada.cz; www.grada.cz; tel.:  00420 234 264 401; fax: 00420 234 264 400)

 

                                                              Jana Vrzalová

 

Do rámečku:

 

„Můžeme si zoufat nad svým vlastním parlamentem, ale evropský parlament je jen parlamentem podle jména.“

                     

                            O lidské nepoučitelnosti (Místo zápisků z cesty do Milána)

                                                                          16. března 2015

                                                            

 

                                                   

 

„ nikoliv z mých úst - zaznělo, že k dnešnímu nešťastnému uspořádání Evropské unie výrazně přispělo právě Německo svým nepřetržitým vyrovnáváním se

s pocitem viny za rozpoutání druhé světové války a svým strachem ze sebe sama. Nevím, jestli se jim úplně líbilo, když jsem k tomu dodal, že dnešní forma EU umožňuje Německu (právě jemu a nikomu jinému) dosáhnout uskutečnění některých z cílů, které měli už tenkrát.“

 

                                        Václav Klaus, Malá poznámka k jarní návštěvě Berlína

                                                                11. května 2015