Vyšla nová publikace Jana Valeše

09.05.2016 08:41

Holýšov v dobové fotografii 1938-1945

 

Zcela jednoduše Jan Valeš nazval knížku starých snímků, doplněných doprovodnými texty v češtině a v němčině.

Dne 29. září 1938 byla podepsána mnichovská dohoda, která vedla k rozbití Československa. Naše armáda, mobilizovaná jen několik dnů předtím, ustoupila z obranných pozic. Německá vojska postupně obsadila zabrané území. V této vypjaté situaci vstupujeme do obce Holýšov, která se během několika chvil z vnitrostátní obce stává obcí hraniční.

Utajované stavby se náhle ocitly v obložení civilistů. Jak dokumentuje jedna z fotografií, zachycující jednořadovou těžkou překážku z ocelových rozsocháčů, za několik dnů bude rozebrána a překážky využije německá armáda. Pro vstup na území Sudet byla v Holýšově zbudována hranice na mostě přes Radbuzu s budkou celního úřadu.

Dne 15. března 1939 německá vojska zabrala zbytek Československa. Vzniká protektorát Čechy a Morava V Ohučově je zrušena hranice a do rukou nacistického Německa se dostává i zbytek československého opevnění. Z obavy před jeho případným využitím odbojem je nařízena jeho likvidace, což dokazuje další ze snímků.

Předmětem zájmu německého průmyslu se v Holýšově stal opuštěný areál bývalé sklárny. V roce 1939 byl v majetku Západočeského konzumního družstva, od nějž jej za vydatné pomoci místní SdP za dva miliony korun odkoupil koncern Deutsche Waffen und Munitionfabriken Berlín. Opravené prostory sklárny využil pro výrobu letecké munice.

Zásobárnou pracovní síly pro muniční továrnu se stávají také pracovní tábory. Největším v obci byl DAF (Deutsche Arbeitsfront – Německá pracovní fronta). S výstavbou se začalo již v roce 1939. Jeho kapacita činila tisíc ubytovaných lidí. Nedostatek mužů ve výrobě, kteří odcházeli na fronty vedené Německem, čím dál více nahrazovaly ženy jak z protektorátu, tak z říše.

Definitivní konec zbrojní výroby v Holýšově učinil nálet 3. května 1945. Zcela zničil výrobní haly závodu I v obci. Přímé zásahy dostalo také několik budov ve druhém závodě - Polesí Hořina.

O dva dny později vstupují osvobozenecká vojska do areálu pobočného koncentračního tábora v Holýšově, kde zastřelí jeho velitele hauptsturmführera Emila Fügnera a tábor osvobodí. Týden na to na dvoře tábora proběhla malá slavnost. Osvobozené ženy se rozloučily s těmi, které následkem věznění zemřely.

 

 

                                              X                      X               X

 

Na předchozí publikace navazuje druhá: Holýšov v dobové fotografii 1946-1968.

V letech 1946-1947 byl prakticky celý Holýšov vysídlen. Drtivá většina původních i válečných obyvatel, jak uvádí autor, obec opustila bezprostředně po válce nebo byla později odsunuta. V roce 1947 se do Holýšova vrátily rodiny, které ji opustily v roce 1938 nebo zcela noví obyvatelé z různých koutů Čech a Moravy. Období budování socialismu bylo „poznamenáno rozvojem ve všech oblastech lidské činnosti a obec nebývale vzrostla“. Jak Jan Valeš poznamenává, v roce 1960 byla prohlášena městem.

První část knihy zachycuje dosud znatelné stopy války. V další se pak čtenář může projít Holýšovem, který doznal významných změn a stává se průmyslovým městem. Uveřejněné fotografie dokazují, že se rovněž rozvíjel snad ve všech odvětvích sportu a kultury.

Trvalou vzpomínkou na válku se staly nízké budovy bývalého pracovního lágru DAF. V nich po dokončení odsunu našlo útočiště několik organizací, například Junák, ale také loutkové divadlo a dokonce zde byla zřízena modlitebna. K fotografii třídy 1. máje Valeš doplnil věty, které bychom v různých obměnách mohli použít i pro jiná města naší vlasti.  Do války se jmenovala Hřbitovní, od konce roku 1938 Hermann Göring Strasse, od 13. února 1946 se stala Stalinovou třídou, přičemž další její části byly Rooseveltova a Churchillova ulice.

Ani současná Americká ulice neměla jednoduchý osud. Po dostavbě sídliště se jmenovala Dr. Todt Strasse, po osvobození Americká, po roce 1948 to byla ulice dr. Zdeňka Nejedlého. K poválečnému názvu se vrátila až v 90. letech minulého století.

 

Holýšova se mj. proslavil autobusy. Místní podnik za celou dobu historie této výroby provedl 4795 generálních oprav karoserií autobusů typu RT, 3137 výměn karoserií typu RTO-P  a vyrobil 7544 autobusů a karoserií typu RTO. Celkem holýšovskými halami prošlo 15 500 autobusů.

V roce 1968 zmíněný podnik spolu s Teslou Radiospoj začal vyvíjet přenosový vůz pro Československou televizi. Jedna z fotografií ukazuje unikátní zařízení, které se v podniku používalo pro kolejovou dopravu, tzv. lokotraktor.

Další podávají svědectví o tom, čím a jak zde lidé žili, jak se ve volném čase bavili. V závodním klubu kromě vyhlášeného hostince a klubovny spolků a organizací byly rovněž loutkoherecká scéna, fotokomora a závodní knihovna. Závodní klub připravoval estrády, zájezdy, hudební produkce, výstavy a přednášky.

Podnik pro své zaměstnance zajišťoval lékařskou péči, jak o tom svědčí jiný snímek.

V roce 1958 zahájil v Holýšově činnost kynologický klub. Na počátku jeho členové cvičili pouze vlastní psy, později psy pro potřeby armády a ministerstva vnitra. Působil pod hlavičkou Svazarmu.

Hned po osvobození zahájil v obci výuku hry na housle, harmoniku a dechové nástroje Karel Brožovský. Kromě toho dirigoval místní dechový orchestr a orchestr složený z vlastních žáků. Přivážel ceny z hudebních soutěží po celé republice.

Od konce války se neopravoval kostel sv. Petra a Pavla. O jeho prvních úpravách bylo rozhodnuto až v roce 1951, kdy Krajský národní výbor na jeho rekonstrukci přidělil 50 tisíc korun.

Dne 21. srpna 1968 vojska Varšavské smlouvy vstoupila rovněž do Holýšova a setkala se s odmítavým postojem místních obyvatel. Na odpor narazila také v místních kasárnách, do nichž jim byl odepřen vstup.

 

Obě publikace představují velice důležitý přínos pro poznání regionální historie. Čtenář si sám, nezávisle na textech může udělat obrázek o atmosféře doby, v níž byly fotografie pořízeny, o tom, co zdejší obyvatele trápilo, co jim dělalo radost.

Vydalo je Nakladatelství Věra Nosková – Klika (www.klika.noskova.eu) s finanční podporou města Holýšov a Petra Hanky.

                                                                                          

                                                                                                 Jana Vrzalová