Vražda jménem republiky

13.01.2015 13:36

Vražda jménem republiky

 

 

„… dokumenty, svědkové a historici později jasně dokážou, že jsem pro urychlení spojeneckého vítězství přispěl měrou nemalou … historie se nedá tak lehce zfalšovat…“ konstatoval v posledním dopise krátce před svou potupnou smrtí generál Heliodor Píka. Z cely borské trestnice jej adresoval svým nejbližším i národu. Do poslední chvíle věřil, jak uvádí jeho syn Milan Píka, že budoucnost jeho nevinu prokáže.

Heliodor Píka, náčelník Československé vojenské mise v SSSR, hlavní organizátor a představitel ozbrojeného čs. odboje na Východě, se do osvobozené vlasti vrátil v červenci 1945. Navzdory dlouhodobým proklamacím oficiálních představitelů zahraničního odboje, komunistického i nekomunistického, že domácí odboj je hlavní a rozhodující frontou čs. odboje, většinu stěžejních funkcí obsadili představitelé odboje zahraničního.

„Vyřiď Píkovi, že si toho cením, že je to od něho chlapské a že my v novém státě nikomu hlavy stínat nebudeme a ani jemu ne. Já počítám s jeho spoluprací. Když bude stejně svědomitě a poctivě, jak pracoval v Sovětském svazu pro londýnskou vládu, pracovat i pro naše lidově demokratické zřízení, pak v krátké době odčiní všechno, co nás z politického hlediska v Moskvě rozdělovalo, a všechno bude zapomenuto.“ Jak proradné a falešné jsou mnohdy sliby politiků! Kdo ví, zda si generál Píka v noci z 20. na 21. června 1949, když před popravu formuloval věty na rozloučenou, na tato Gottwaldova slova, která mu tlumočil generál Ludvík Svoboda, vzpomněl.

Již v době ustavení nové vlády v Košicích Heliodor Píka prostřednictvím L. Svobody, tehdejšího ministra národní obrany, Klementa Gottwalda informoval o připravenosti se nové vládě zodpovídat ze své dosavadní činnosti v SSSR a ochotě, bude-li o to nová vláda stát, se zapojit do výstavby republiky.

Předseda vlády Zdeněk Fierlinger a jeho náměstek Klement Gottwald s návrhem prezidenta Píku, zkušeného a inteligentního člověka, vojáka, politika a diplomata, jmenovat prvním podnáčelníkem hlavního štábu čs. armády pro zvláštní úkoly souhlasili. Funkce obnášela zastupování armády v nejrůznějších oficiálních záležitostech, udržování kontaktů s vojenskými představiteli a zástupci cizích armád, přípravu podkladů pro mírová jednání apod., tedy úkoly šité Píkovi na míru.

Těžko spekulovat, co si Gottwald pod pojmem „odčiní“ představoval a co konkrétně podle něj generál odčinit měl. V každém případě vinit Píku z protisovětských postojů by bylo neopodstatněné. Jak Antonín Benčík a Karel Richter, autoři obsáhlé práce Vražda jménem republiky zdůrazňují, „stejně jako za války byl Píka přesvědčeným stoupencem upřímného spojenectví se Sovětským svazem za podmínky, že bude spojenectvím rovného s rovným, nikoli vazalskou podřízeností. Ostatně na Pařížské mírové konferenci v roce 1946 spolu s Vladem Klementisem obhajovali nutnost nejtěsnějšího spojenectví a hospodářské spolupráce se SSSR, na nichž podle jejich tehdejšího přesvědčení závisela samotná existence našich národů.

Píkova diplomatická obratnost, podložená mimořádně vysokou inteligencí, rozhledem a mnohaletými mezinárodně politickými zkušenostmi, mu umožňovala obratně a pružně reagovat na vývoj jednání. Zvláště ze strany představitelů Rumunska se mu za jeho vystupování na zmíněných jednáních dostalo mimořádného uznání a ocenění, uvádějí Benčík s Richtrem.

Vzdor skvělým hodnocením Píka zjevně určitým lidem ležel pořádně v žaludku. Nejen proto, že odmítal vazalskou pozici Československa vůči komukoliv, Sovětský svaz nevyjímaje. Podobně jako prezident republiky a vrchní velitel Edvard Beneš zastával názor, že čs. armáda by neměla být ovlivňována stranickými zájmy, že má být zachován její celonárodní charakter. Na tomto stanovisku se shodli i v roce 1947, když jej prezident přijal v době legionářského sjezdu: „Prezident republiky … se vyslovil pro odpolitizování důstojnického sboru v tom smyslu, že by měla být zakázána činnost aktivním důstojníkům v politických stranách, ne-li členství ve stranách vůbec. Já jsem s ním souhlasil proto, že jsem uznával pro důstojníky jen jednu kázeň, a to státní, nadstranickou, v jednotné nadstranické armádě. Tato kázeň nemůže být ovlivňována ještě jinou kázní: stranicko-politickou.“

Ačkoliv si Píka uvědomoval, jaký význam pro bezpečnost Československa má spojenectví se Sovětským svazem, „neztrácel postřeh pro různé alarmující výroky některých sovětských dobře informovaných představitelů, jako byl třeba náměstek ministra zahraničí Kornejčuk…“

Odmítal tvrzení řady vlivných lidí, že nemáme nic dělat a musíme čekat na směrnice velitelství sovětského hlavního štábu Rudé armády. Takovou pasivitu odmítal s varováním, že by mohla mít za následek vážné materiální a operativní problémy. Jsme povinni zajistit alespoň pevnou obranu hranic, zdůrazňoval.

Dne 16. června 2001, dvaapadesát let po popravě generála Píky a třiatřicet let po jeho plné soudní rehabilitaci v prosinci 1968, Městský soud v Praze 1 vynesl odsuzující rozsudek nad jedním z hlavních organizátorů procesu proti Píkovi, někdejšímu prokurátorovi Karlu Vašovi. Byl odsouzen k sedmiletému nepodmíněnému trestu za podíl na rozsudku a vraždě vlastence, účastníka prvního a druhého odboje.

Až do svého zavraždění byl generál Píka přesvědčen, že jednoho dne skutečná pravda vyjde na světlo. K jeho občanské rehabilitaci významně přispěli Antonín Benčík a Karel Richter. Také díky nim se generálovo jméno stalo symbolem občanské cti, vlastenectví, chlapské odvahy i hrdinství československého vojáka. Ale také vysokého morálního kreditu a lidství. Jeho víra ve vítězství pravdy se naplnila měrou vrchovatou.

Pro historiky a autory knihy je nesporné, že „generál Heliodor Píka byl a již natrvalo zůstane mužem číslo jedna našeho východního odboje, významnou osobností našich národních dějin a vzorným příkladem vojáka, diplomata i politika. A především obětavého vlastence“.

Knihu vydalo nakladatelství Krutina Jiří – Vacek. (Nakladatelství Krutina Jiří – Vacek; ing. Jiří Krutina, Píškova 1955/30, PRAHA 5, 155 00; telefon: 235 512 505 denně 7-21 hod. - zasilatelská služba pro čtenáře i knihkupce; info@vedominaroda.cz)

 

                                                                                      Jana Vrzalová

 

Do rámečku

 

„To byl zlatý člověk, nebýt jeho, tak jsme tam (tj. v sovětských internačních táborech) chcípli všichni.“

Válečný veterán pplk. Nikolaj Kubarič o generálovi Heliodorovi Píkovi, Reflex č. 20/2005