Tupý úder ostří gilotiny…

28.03.2006 15:48


„Válka je něco hrozného, nelidského, zejména tato válka. Ale není válka zlem největším – žít nečestně, být otrokem, zotročovat a mnohé jiné je horší. Válka je zlo, ale obrana je mravně přípustná a nutná, třebaže je nesnadné vymeziti přísně, kde začíná obrana a kde násilí.“
Rusko 20. 8. 1917, T. G. Masaryk, ze zápisu pamětní knihy 1. pluku čs. legií


Slova prvního československého prezidenta se stala mottem útlé publikace František Smejkal, s podtitulem Legionář – čs. důstojník – bojovník proti fašismu, která vyšla z pera Ludvíka Horčici.
Jak autor uvádí, „jsou lidé, kteří svůj vlastní život spojili s osudem své země, a pro něž nasazení vlastního života pro její svobodu, pro svobodu svého národa se stalo každodenní samozřejmostí. Takovým člověkem byl i František Smejkal, rolnický synek z moravské vesnice Pozořice u Brna“.
Knížka popisuje životní pouť brigádního generála in memoriam od školních škamen přes legie až po osudnou chvíli, kdy „tupý úder ostří gilotiny, tohoto strašného popravčího nástroje, jehož kolébkou byla Francie, ukončil život Františka Smejkala, jak uvádějí úřední záznamy ve 20.00 hodin 6. listopadu 1942“.
Legionář, vlastenec Smejkal se nikdy nesmířil se zradou Anglie a Francie v Mnichově v září 1938 a těžce nesl, že naši vojáci nedostali příležitost bránit republiku a pohraniční opevnění museli vyklidit bez boje.
Když krátce po 15. březnu 1939 československá armáda byla rozpuštěna, zapojil se do domácího odboje. Stal se členem skupiny Obrany národa, vedené plukovníkem Tomášem Plchem. Vinou českého zrádce se jí gestapo dostalo na stopu. Ani brněnské, ani berlínské gestapo nelidským mučením Smejkala nepřinutilo zradit spolubojovníky.
Také o hrdinství, odvaze, touze po svobodné vlasti pojednává knížečka mapující osudy pozořického rodáka. Třebaže je určena čtenářům všech věkových skupin, její autor věří, že snad zejména mladší generace přinutí se aspoň na chvíli zamyslet nad pojmem vlastenectví, jež se v naší zemi v posledních letech, bohužel, zrovna „moc nenosí“.

Brožurku vydalo nakladatelství Šimon Ryšavý.


Jana Časnochová