Trvalé frontové hodnoty

04.05.2006 15:35

Vzpomínkové vyprávění z Gulagu do Buzuluku a do Prahy od Jiřího Pavliče, plukovníka z Doks – 7. 8. 1918–8. 2. 2006 – (tiskárna Řehák Česká Lípa, listopad 2005) jsem objevila v kanceláři Slovanského výboru ČR.

„Ztráta rodné země – Podkarpatské Rusi“, jako stále tryskající pramen živé vody, podněcovalo statečnou odhodlanost J. Pavliče v boji za svobodné a demokratické Československo. Hluboce sympatizuji například s úvodní poznámkou o snaze Společnosti přátel Podkarpatské Rusi za vytvoření společného jazyka, ovšem za předpokladu existence regionu Rusínů z pohraničních oblastí Polska, Slovenska a Podkarpatské Rusi, byť se mi toto úsilí jeví jako velmi problematické a marné. A to zejména v případě změn, vstoupí-li Ukrajina do Evropské unie. Vždyť známe fakta o stávajícím jazykovém chaosu v rozšířené EU – zejména nad rozšiřováním počtu jazyků visí otazník.
Poutavé čtení o trvalých frontových hodnotách, o statečnosti, přátelství, solidaritě, odpovědnosti za vojáky v tanku i za samotný tank, o překonání překážek, omylů jiných či nespravedlivého příkoří je prodchnuto jistotou o vlastním osudu vojáka a potřebě jeho čestného naplnění i po vítězství nad hitlerovskými hordami, v době míru poznamenané válkou studenou, různými postihy a kádrováním. Na ně J. Pavlič reaguje slovy: „Bojoval jsem za osvobození republiky, proléval jsem krev a teď přece nebudu bojovat proti ní.“
J. Pavlič je přísný až strohý sám k sobě, netrpí bolestínstvím a snad právě proto vyniká jeho vřelý vztah k veliteli 1. čs. armádního sboru, generálu Ludvíku Svobodovi… „Byl náš a my jeho… měl stejný metr na všechny.“ Zejména vojákům z Podkarpatské Rusi se snažil umožnit výběr do různých škol s perspektivou na některá velitelská místa. Lze předpokládat, že dramatické svědectví o krutosti války od výborného vypravěče Jiřího Pavliče, vypravené do světa živých za redakční spolupráce Zdeňka Stehlíka a Věry Stehlíkové, navíc v pěkné obálce, upoutá pozornost mladých čtenářů. Asi právě proto byla tato publikace poctěna sponzorskými dary Městského úřadu v České Lípě a ve Cvikově.


Jana Vacková