Terezínská tryzna 2012

08.06.2012 19:12

Tradičně, třetí květnovou neděli (letos 20. května) od 10 hodin, se na Národním hřbitově v Terezíně koná Terezínská tryzna. Obrazně řečeno, splnění jednoho ze slibů, který dali přeživší mrtvým při osvobození koncentračního tábora Buchenwald v dubnu roku 1945 ve známé Přísaze. Nezapomeneme! To připomněl při uvítání návštěvníků tryzny ředitel Památníku Terezín Jan Munk.

Leť myšlenko na zlatých křídlech…

Když byly položeny věnce na Národním hřbitově a zazněla naše státní hymna, promluvil předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička. Pořadatelem tryzny byly podle tradice ÚV ČSBS a Památník Terezín pod záštitou ministryně kultury ČR a spolupořadateli Krajský úřad Ústeckého kraje, město Terezín, Federace židovských obcí v ČR a Terezínská iniciativa.

Zůstat vždy člověkem

Předseda odbojářů při zahájení připomněl: „… Pročítám-li stránky denního tisku, uvědomuji si, že kořeny nacismu a fašismu vymýceny nebyly. Dokonce bují v zahraničí i u nás. Přizpůsobily se novým podmínkám v podobě neonacismu, neofašismu. Hrozbou je rovněž rasismus, nesnášenlivost, nenávist vůči jiným národům. Jevy, které se jednotlivci či určité kruhy snaží využít, přesněji zneužít, k dosažení svých cílů. Děsí mne, když čtu, že norský atentátník, pravicový extremista Breivik, jenž loni zavraždil sedmdesát sedm lidí, si dopisuje se svými příznivci z různých koutů světa a že má v plánu z vězení řídit síť militantních nacionalistů. ´Nemůžete nikoho zabít, pokud na to nejste připraveni,´ nechal se slyšet.

Děsí mne, že nedávného neštěstí, jež postihlo patnáctiletého Petra z Břeclavi, se bezostyšně chopili radikálové z Dělnické strany sociální spravedlnosti pod vedením Tomáše Vandase, aby si, mírně řečeno, přihřáli vlastní polévku. Ti, kteří nesnášejí přistěhovalce, neváhali jeho napadení využít k vlastnímu zviditelnění. Jaká ironie!

Může selhat jednotlivec, může selhat vláda, mohou selhat ústavní činitelé. Ale důležité je za všech okolností zůstat člověkem, člověkem v tom pravém slova smyslu.“

Dialog mezi mrtvými a živými

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslava Němcová v hlavním projevu mj. uvedla:

o  „Naše letošní setkání na tomto místě je stejně jako v minulosti dialogem mezi mrtvými oběťmi zvrácené fašistické představy o ovládnutí světa a mezi námi, živými. Na mnoha místech planety se podobný dialog odehrává. Je až příliš mnoho míst s podobnou historií, jakou provždy ponese Terezín.

 o Mluvím o dialogu a  myslím tím společné přemýšlení nad tím, co se vlastně stalo. Fakta známe. Počty obětí, které sem přišly z mnoha míst Evropy také. Víme,  kolik transportů odtud odjelo do  vyhlazovacích táborů. Víme, že i v posledních dnech války se zde odehrávala dramata, když sem  dorazili  účastníci tragických  pochodů smrti. Dokumenty i knihy jsou všem dostupné, každý den války lze zobrazit v děsivých podrobnostech.

o  Nad čím tedy máme přemýšlet? Možná nad větou, kterou pro její stálé opakování nemám ráda, protože se obávám, že ji vnímáme už jenom jako zvuk slov, ne pro její obsah.  Mám na mysli větu: ´Národ, který nepochopí svou minulost, nepoučí se z ní, musí si ji zopakovat´.  Myslím si, že většina dnešních obyvatel planety chápe, co se během druhé světové války stalo, co bylo její příčinou, jaké byly důsledky.  Víme to i my, v dnešní České republice. Učili jsme se to ve školách a máme, jak jsem řekla, nepřeberné množství pramenů, z nichž můžeme čerpat. Minulosti snad rozumíme, snad jsme to podstatné pochopili, snad jsme dostatečně poučeni.

o Může se tedy historie opakovat? Co je obsahem našeho dialogu s mrtvými, kvůli nimž jsme sem dnes přišli?“

Snad by stačilo, kdybychom jim řekli: Za týden uplyne sedmdesát let od atentátu na jednoho ze strůjců apokalypsy, zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha. Někteří z vás jste ho sice  přežili, ale konec války jste neoslavili. Svoboda vaším osudem nebyla.

Proto jsme tu dnes my, abychom dělali to, co od nás máte právo očekávat. Na tomto místě vyhasly vaše životy, ale započaty byly v mnoha jiných zemích Evropy. Země vašeho narození i země vaší smrti se dnes  vyrovnávají s problémy, jejichž řešení není a nemůže být snadné.

Jsem si jista, že právě na tomto místě si plně uvědomujeme svou   zodpovědnost. Věřím, že obstojíme. Že nedovolíme nikomu, aby pomocí demagogie dělil naši společnost na správné a vadné. Aby místo hledání shody vyvolával nenávist. Aby místo posilování demokracie a z ní plynoucí svobody každého z nás, prosazoval jiný společenský systém. Nepřipustíme, aby byl opět zažehnut oheň, který zničil tolik nadějí a způsobil bolest a ztráty, které nikdy nebudou nahrazeny.

o  Jedním z těch, kdož pochopili hrozbu vznášející se nad našimi židovskými spolubčany, byl Brit, sir Nicolas Winton. Z Terezína během války odjížděly transporty zoufalých vězňů vstříc beznaději, vstříc smrti. Ale vzpomeňme na vlaky naděje a života, které Nicolas Winton a jeho pomocníci vypravili z Prahy a zachránili tak 669 židovských dětí.

o „Za chvíli zde přítomný sbor zazpívá známou árii z opery Giusepa Verdiho, Nabucco.  Přeloženo z italštiny:  Leť myšlenko na zlatých křídlech. Nicolas Winton oslavil včera , 19. května 2012,  své 103. narozeniny. Bylo by báječné, kdyby odtud  k němu nyní letěl pozdrav na zlatých křídlech našeho  vděku. Šťastné narozeniny a děkujeme Vám , sire Nicolasi Wintone.“

                                                                              Jiří Daníček

Vyšlo v čísle 12 (7. června 2012)


Třetí dějství opery G. Verdiho – Nabucco zazpíval Děčínský pěvecký sbor. Foto Milan Knaibl