Tenkrát ji bylo devatenáct

02.03.2005 15:25

Letošní setkání Sokolováků je ochuzeno o významnou osobnost, účastnici tohoto boje, plukovnici Danutu Drnkovou (roz. Čermákovou). Zemřela loni 23. června. Moc nám všem chybí. Svým bezprostředním způsobem, jak líčila první boj naší jednotky na území Sovětského svazu, viděného očima mladého děvčete, dovedla jako málokdo vyvolat atmosféru tehdejších dramatických událostí.

Předsunuté praporní obvaziště, k jehož osazenstvu Danuta patřila, bylo umístěno v jedné z chalup vesnice Sokolovo. Tam prožila první útok nacistů, který se podařilo dočasně zastavit i za cenu vysokých ztrát našich vojáků. Děvčata na ošetřovně obvazovala raněné a starala se o jejich odsun. Ani si neuvědomovala kritickou situaci, která nastala. Když začaly německé tanky znovu útočit, dostali zdravotníci rozkaz přesunout obvaziště do kostela, kde se soustředila obrana Sokolova. Danuta nejednou vyprávěla, jak rychle popadla co nejvíce obvazového materiálu, ale už nestačila popadnout pušku. Ještě po letech si vzpomínala, jak jí za to její duchapřítomná kamarádka Jarka Kaplanová vyhubovala. A tak i v té pekelné vřavě, která panovala venku, se Danuta ještě pro pušku vrátila. Spolu s Jarkou proběhly vesnicí, kde už hořely chalupy a zuřil boj. Šťastně se dostaly do kostela.Obránci Sokolova byli podle jejího líčení tehdy v takovém vypětí fyzických a duševních sil, že mnozí z těch, kteří byli raněni, to ani nepocítili a odmítali pomoc ošetřovatelek. Když Toník Sochor, sám zraněný, vyzval i ostatní raněné, aby zaujali kruhovou obranu, vydal velitel úseku Otakar Jaroš rozkaz, aby ošetřující zdravotní personál odešel z kostela. Ten už však obkličovali Němci. Jen ve chvíli, kdy mezi projíždějícími tanky vznikla mezera se podařilo vyběhnout, zalehnout do příkopu a pak se odplížit k řece, osvětlované světlicemi a ostřelované nepřátelskými minomety. Mokrý led se tříštil od dopadajících střepin. Za zády hořelo Sokolovo. Teprve potom, když na druhém břehu pomohli naši vojáci vylézt děvčatům z vody, tak se rozplakala. Uvolnilo se vypětí a hrůza posledních dní. Danuta si v těchto chvílích ani neuvědomovala, že právě ve dnech vzrušujících bojů bude mít své devatenácté narozeniny.
Narodila se 10. března 1924 ve Lvově. Oba rodiče pocházeli z Čech. Otec se vyučil krejčovině ve Vídni a přestěhoval se do Lvova, kde  si s manželkou zařídili krejčovský salon. Manželé Čermákovi vychovali tři dcery a syna, který se stal důstojníkem polské armády.
Po záboru Lvova sovětskou armádou v roce 1939 byli Čermákovi, stejně jako rodiny polských důstojníků vyvezeni ze Lvova až do dalekého Kazachstánu. Byli usídleni v malé vesnici, kde si našli ubytování v podnájmu u místních obyvatel. Jediným těžké práce schopným člověkem v rodině byla tehdy patnáctiletá Danuta. Kopala zavlažovací kanály. Když onemocněl otec, poslala ho místní felčarka na vyšetření do nemocnice v nejbližším městečku. Danuta ho doprovázela. Aby se tam vůbec dostali, museli pěšky urazit přes deset kilometrů stepí, kde občas bloudili i vlci. V městě se dozvěděli, že tam probíhají zkoušky na tříroční zdravotní školu. Danuta se přihlásila a obstála. Bydlela potom v místním internátě a pravidelně se musela hlásit na místní stanici NKVD. Školu úspěšně zakončila, dostala dokonce doporučení na vysokoškolský institut.
To se už však rodiče dozvěděli o existenci čs. vojenské jednotky. Celá rodina odjela do Buzuluku. Rodiče se uplatnili v dílnách u náhradního praporu a Danuta se přihlásila k polní službě jako zdravotnice. Zdravotní službě zůstala věrná i po Sokolovu – v dalších bojích jednotky u Kyjeva, Bílé Cerkve i v Karpatech. V době příprav na Karpatsko-dukelskou operaci v prostoru Sadagury v létě 1944 se Danuta provdala za dělostřeleckého důstojníka Václava Drnka – svou první lásku ještě z Buzuluku. Oba šťastně prošli těžkými boji v Karpatech i na Slovensku. I po válce oba setrvali v armádě. Vychovali dva syny a vykonali mnoho pro uchování tradic našeho zahraničního odboje. První odešel navždy generálmajor Václav Drnek (28.12.2003), krátce poté i plukovnice Danuta Drnková (23.6.2004). Bylo to dlouhé a věrné manželství.


JIŘINA KOPOLDOVÁ - ŠVERMOVÁ
(Podle videozáznamu s manželi Drnkovými)
Foto archiv MIROSLAVA BROŽE A RED.