Sudetští Němci a Česká republika

06.03.2008 15:48

Pod tímto titulkem ČSBS vydal brožurku, zabývající se stále aktuální otázkou. Mimo jiné totiž připomíná, že v roce 1938 Češi museli opustit své domovy v pohraničí. Dodnes se jim za toto příkoří  nikdo veřejně neomluvil! Ostatně jde o problém, jenž by i nemálo českých politiků nejraději smetlo se stolu jako nepotřebnou veteš. Jelikož publikace je neprodejná, nabízíme vám z ní pro ilustraci alespoň nějaké pasáže.

V kapitole nazvané Rozhodující úkol – bojovat za zachování odkazu odboje, předsedkyně ČSBS Anděla Dvořáková mimo jiné zdůrazňuje: „Český svaz bojovníků za svobodu důsledně bojuje za zachování odkazu odboje, tedy těch, kteří bojovali a mnozí i položili život za svobodu a demokracii této země. Čelí frontálnímu útoku pražské kanceláře sudetoněmeckého landsmanšaftu, který svaz osočuje z nenávisti ke všemu německému. To je nehorázná lež. Svaz a jeho organizace mají desítky dvoustranných smluv s německými organizacemi, samozřejmě především s organizacemi německých antifašistů. Sudetským Němcům však nelze zapomenout, že to byli oni, kteří rozbili demokratické Československo a přispěli k porobě českého národa a jeho nezměrnému utrpení v době druhé světové války.

… I čeští politici, pravděpodobně z hluboké neznalosti, zapomínají, že konec války se v Evropě odehrával právě na území Československa. Naším územím prchala nacistická armáda, která až do posledních chvil páchala neskutečné ukrutnosti. Konečně poslední salvy zazněly na Slivici u Příbrami, několik dní po oficiálním ukončení druhé světové války.

… několik slov k odsunu… Zcela se zapomnělo, že v roce 1940 to byl Chamberlain, který konstatoval, že po vítězné válce, nikdy nepochyboval o vítězství, bude třeba odsunout Němce ze všech okupovaných území. Byli by totiž podle něj vždy zdrojem nepokojů. Tuto myšlenku přijal za vlastní Churchill a prosadil ji. Nikdo nehovoří o tom, že nejtvrději se svými Němci naložili Francouzi. Generál de Gaulle po osvobození Paříže pokračoval do Alsaska a začal zde od německých starousedlíků vyklízet vesnice.“

Hans Henning a Eva Hahnová, historici, Spolková republika Německo, Dávné stesky po sudetenland

„Sudetoněmecká otázka je dědictvím daleko hlubší minulosti, než je období před druhou světovou válkou a těsně po ní. Se směšováním debat o odsunu a požadavků landsmanšaftu se setkáváme často i v české veřejnosti… Podle názoru sudetoněmeckých politiků je takzvaná sudetoněmecká otázka probléme státoprávně-teritoriálním a jeho historie začíná dávno pře druhou světovou válkou a odsunem.

Významný československý diplomat Karel Lisický (1893-1966) patřil ke kritikům způsobu, jímž bylo zacházeno po válce s německým obyvatelstvem. Takový postoj navazoval na podobné kritické hlasy ze stránek některých předúnorových českých časopisů, jako Peroutkův Dnešek či katolické Obzory.

Lisický však patřil i k těm emigrantům, kteří se záhy pokoušeli o dialog se sudetoněmeckými organizacemi. V jednom ze svých projevů před zástupci landsmanšaftu položil v roce 1956 svým partnerům následující otázku: ‚Vy odůvodňujete své požadavky na odškodnění utrpěného bezpráví, a především nárok na návrat do vašich dřívějších domovů politicko-filozoficky formulovaným principem, který nazýváte právo na domov. Já zde nejsem, abych s vámi vedl diskusi na toto téma, nýbrž abychom si vyjasnili, oč přesně jde. Tedy: Jde o právo na domov – jenže: zde narážíme na nejasnost, nejen co se mne týče, ale Čechů vůbec. Když Konrad Henlein v září 1938 jménem svých přívrženců prohlásil – „Wir wollen heim ins Reich!“ (Chceme domů, do říše!), tak bylo každému jasné, co tím mínil. Když ale vy dnes, tentokráte z říše, voláte – „Wir wollen heim!“, tak vám musím položit otázku: Kde je váš domov?‘

Lisický byl v dialogu se zástupci landsmanšaftu konkrétnější a přesnější, než bývá zvykem. Otázku totiž dále specifikoval: ‚Je vaším cílem zajistit budoucnost vaší domoviny uvnitř německých hranic, nebo jste ochotni uznat veřejně – co se našeho vzájemného vztahu týče – hranice Německa z roku 1937?‘ A dodal: ‚Bez takovéhoto předběžného vyjasnění nevidím žádnou možnost k úspěšnému navázání a cílevědomému vývoji vzájemných vztahů.‘ Jednoznačnou odpověď nedostal. Proto jeho pokus o česko-sudetoněmecký dialog zůstal bez úspěchu.“

 

PhDr. Jiří Beránek, Csc., Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Sudetští Němci a dnešek

„Není podle mého soudu žádným přehnaným tvrzením (zdůrazňuji, že zde uvádím pouze osobní pohled, nikoli žádné oficiální zahraničně-politické stanovisko), konstatujeme-li, že politika Sudetoněmeckého krajanského sdružení se v současnosti nachází na rozcestí. Přijetím České republiky do Evropské unie 1. května 2004, které se landsmanšaft se svými politickými spojenci snažil maximálně zkomplikovat, přišel o svůj poslední blokační či, chcete-li, nátlakový prostředek.

… Výsledky druhé světové války nebyly vskutku protiprávní. Nejen proto, že poražení agresoři po podpisu totální kapitulace obvykle nediktují svému okolí podmínky příštího soužití, ale i proto, že v civilizovaných zemích nemohou být agresoři vydáváni za oběti a oběti za pachatele.

Snaha opatřit poválečná rozhodnutí představitelů států protihitlerovské koalice razítkem ‚völkerrechtswidrig‘ má navíc ještě další podstatnou vadu na kráse: žádná ze signatářských velmocí Postupimské dohody s jejím třináctým odsunovým článkem ani žádný z osmnácti účastnických států pařížské reparační konference s jejími expropriačními paragrafy nevyjádřil nikdy ochotu označit právě ony pilíře poválečného mezinárodního práva, jakými byla Postupim, Paříž či Norimberk, za protiprávní, či o něčem podobném vůbec diskutovat.

Netřeba zdůrazňovat, že tím jsou jednoznačně dány i mantinely české zahraniční politiky. Čím dříve si to stoupenci neotřelých ‚mezinárodněprávních‘ vizí uvědomí, tím dýchatelnější klima se v srdci Evropy rozhostí.“

 

Český svaz bojovníků za svobodu vydal … útlou knížečku Sudetští Němci a Česká republika, jež … osvětluje předválečnou situaci v Československu a přibližuje i pomnichovský vývoj až do odsunu sudetoněmeckého obyvatelstva.

… Díky tiskové mluvčí ČSBS Mgr. Šárce Helmichové se nám do rukou dostala publikace, kde se lze nejen poučit, ale najít i mnohé argumenty. Knížka je doplněna i vzpomínkami pamětníků na měsíce kolem Mnichova a na denunciaci českých obyvatel ze strany sudetských Němců… vzpomínek na tuto dobu má svaz od svých členů mnohem více a pro zveřejnění musel mezi nimi vybírat, aby nabídl čtenáři nejen ty nejtypičtější, ale také ty, které ukazovaly události v různých místech naší vlasti.

… Jde o velmi cennou publikaci, jež může mladé generaci odhalit souvislosti, které jsou bohužel dodnes stále více zamlžovány.

 

                                                                               Zpráva z denního tisku