Starodružiník vypráví

09.07.2014 10:02

Snímek praporu České družiny, který hrdě nese první praporečník Jaroslav Hejduk, mne nepřestává fascinovat. Co to bylo za lidi, jak a čím žili, co je přivedlo do dnes již legendární České družiny? Vždyť budoucnost dobrovolníků vstupujících do ruského vojska byla více než nejistá.

Především to byli vlastenci. Snílkové s obrovskou vizí – zlepšit postavení svého národa, změnit stávající poměry v domovině. Nebáli se za svým velkým snem jít. Právě oni stáli na počátku boje za samostatné Československo. Před jejich občanským přesvědčením a národním cítěním můžeme jen hluboce smeknout.

Otakar Husák, ve Varšavě vůdčí činitel Čechů, kteří osvobození vlasti viděli „uskutečnitelné jen pomocí dobrovolníků s puškami  v rukou … Říkával, že budeme-li stále jen řečnit a schůzovat, nic nedokážeme“, začíná vyprávět starodružiník Adam Kříž.

Při jedné schůzi, na níž ing. Husák vyjasnil postavení Čechů v monarchii zdůraznil, že nelze setrvávat v pasivitě a jen přihlížet, jak se události vyvíjejí, „volal přesvědčivě a důrazně všechny do řad ruského vojska, do otevřeného boje proti Rakousku“.

Mnozí z přítomných byli zděšeni. Domnívali se totiž, že bude mluvit o tom, jak „stařičkému císaři v těžké chvíli přispěti ku pomoci, a zatím Husákova řeč byla velezrádná a buřičská. Přiznejme si, že v té době naši lidé ve velké většině revolucionáři nebyli a stali se jimi až po převratu“, poznamenává si upřímně do deníku Adam Kříž a ulevuje si: „Je nejvyšší čas, že ta válka začala, vždyť za dvě či tři léta bychom se utopili všichni v tom rakouském bahně.“

Na přímou Husákovu výzvu, aby ti, kteří se rozhodli dobrovolně vstoupit do ruského vojska, podepsali prozatímní přihlášku, se z celé varšavské kolonie našlo jen třicet šest krajanů. Byli odhodláni své síly a životy zasvětit boji za spravedlivou věc Ruska a s ním za lepší budoucnost svého národa.

Křížův deník je poutavým čtením. Naši minulost přibližuje pohledem přímého účastníka tehdejších událostí. Čtenář se s ním zarmoutí  i zasměje, pobaví nad barvitým popisem vojáckého života a života ve vesnicích carského Ruska. Starodružiník Kříž byl zjevně veselá kopa. Občas prostořeká. Pro jadrné slovíčko nešel daleko. S peprným humorem i jistou mírou bezstarostnosti pohlíží na dění kolem sebe. Odvážný lidový myslitel, v němž se úročily zkušenosti a moudrost předchozích generací. Nebojí se kritizovat i polemizovat, zabývat se dilematy svých spolubojovníků. Z hlediska poznání našich dějiny je deník nenahraditelným zdrojem informací a podrobností o známých i zcela zapomenutých událostech. Navíc doplněným o četné dobové snímky a perokresby  E. Firlingra, které vyprávění skvěle doplňují.

Křížův deník popisuje odhodlání Čechů žijících v době vypuknutí první světové války ve Varšavě, kteří se rozhodli pro boj s Rakousko-Uherskem  po boku carského Ruska. Bez nadsázky je součástí naše národního bohatství, zdrojem inspirace, poučení, ale také národního sebevědomí a národní hrdosti. Obrazem první jednotky čs. zahraničního odboje  - České družiny, která se formovala v Kyjevě. Válečné záznamy popisují boj, na jehož konci se zrodilo samostatné Československo.

Je škoda, že vzpomínky dědečka Radoslava Vlasáka, který rukopis včetně ilustrací před časem „objevil“ u maminky, končí v tom nejzajímavějším. R. Vlasák předpokládá, že pokračovaly popisem pozdější anabáze čs. legií do Vladivostoku, lodní přepravy do Terstu a po železnici domů do vlasti. Zvažuje důvody jejich ztráty. Snad několikeré stěhování, ale je prý docela možné, že zmizelo za protektorátu. Vzhledem k dědečkovu zapojení do druhého odboje, jeho následnému zatčení a věznění, by případné odhalení takových věcí nacisty bylo pro celou rodinu nebezpečné. Kdo ví, třeba také jednou budou někde objeveny...

Pod názvem Starodružiník pod prvním praporem vyšly v edici Paměti Československé obce legionářské v roce 2014 (Sokolská 33, Praha 2; www.csol.cz)

 

                                                               Jana Časnochová-Vrzalová

 

Starodružiník Adama Kříž se narodil 25. února 1892 v Malenovicích na Uherskohradišťsku. V rakousko-uherské armádě nesloužil. Koncem srpna 1914 v Kyjevě vstoupil do 3. roty České družiny v hodnosti střelce. Za bojové úspěchy byl vyznamenám Medailí sv. Jiří 4. stupně a Křížem sv. Jiří 3. stupně.

Z armády byl propuštěn 24. února 1921. Zaměstnal se jako vrchní adjunkt a později inšpektor Československých státních drah. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava byl nacisty 1. dubna 1940 coby ruský legionář suspendován. Zapojil se do odboje, 5. října 1944 byl v Kroměříži obklíčen gestapem a při pokusu o útěk postřelen do nohy. Následně prošel vězením v Kounicových kolejí  v Brně, později byl poslán do koncentračního tábora Flossenbürg. Zemřel 13. března 1945.