Sedmnáctý listopad má nadčasový význam

14.12.2011 10:39

 

Vzpomínání, ale také varování

Letošní připomínku sedmnáctých listopadů, tragického v roce 1939, od něhož uplynulo sedmdesát dva let a o padesát let mladšího, převratového z roku 1989, charakterizovalo nejen vzpomínání, ale také varování.

 

První terč útoku nacistů

Začátek tradiční piety, konané 17. listopadu před budovou Hlávkovy koleje s pamětní deskou Janu Opletalovi v Jenštejnské ulici v Praze 2, oznámil vojenský trubač a podbarvil ho Zpěv husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci v provedení pražských mužských sborů za řízení sbormistra Libora Sládka Vzpomínkovou slavnost, pořádanou Nadací Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových ve spolupráci s ČSBS uvedl předseda správní rady Nadání prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. Přivítal prezidenta republiky Václava Klause, představitele veřejného a politického života a jak řekl: „Zvlášť rád vítám všechny účastníky protifašistického odboje, zejména studenty vysokých škol z roku 1939…“

Před Hlávkovu kolej přišli nejen politici, ale také představitelé pražských vysokých škol, členové diplomatického sboru a občané.

Prof. Václav Pavlíček v projevu mj. uvedl: „… Demokratické ideály a tradice demonstrovali 28. října 1939 především příslušníci mladé generace v pražských ulicích, řada z nich byla zraněna nacistickými okupačními jednotkami, smrtelně zraněn byl student Hlávkovy koleje Jan Opletal a zabit dělník Václav Sedláček. Studentští představitelé byli 17. listopadu popraveni, mezi nimi i slovenský intelektuál, který se účastnil protinacistického odporu. Studenti především z kolejí byli odvlečeni do koncentračního tábora. Hlávkova kolej byla prvním terčem útoku nacistických ozbrojených sil.

Právě před 70 lety v roce 1941 byl v Londýně prohlášen 17. listopad Mezinárodním dnem studentů na paměť odporu československých vysokoškoláků proti potlačovatelům svobody a věrnosti mladé generace zděděným ideálům svobody, demokracie a humanity. Z Londýna tehdy zazněla výzva, aby se staly tyto události symbolem odporu demokratického světa proti nacistické totalitě. V poválečné době se v různé společenské situaci k těmto hodnotám hlásila mladá československá inteligence. Věrnost takto interpretovanému významu 17. listopadu jako symbolu boje za svobodu, demokracii a humanitu se projevila i v roce 1989, který přinesl novou etapu ve vývoji české demokratické státnosti…

Česká společnost je v současné době také konfrontována s výzvami, k jakým tradicím se má přihlásit. Zda jsou to demokratické tradice 28. října 1918 a 17. listopadu 1939, které za své převzaly mezinárodní protinacistické síly nebo tradice právě opačné, které chtějí tuto historii boje českého národa za svobodu a demokracii převrátit a popřít.

Věřím, že ti, kteří se hlásili již po několik generací k tomuto odkazu demokracie, přihlásili se k nim také v roce 1989, je budou střežit a hájit i nadále.“

 

Dvojí předěl

Prezident republiky Václav Klaus v hlavním projevu připomněl: „… Sedmnáctý listopad se stal jedním ze státních svátků České republiky právem. Den s tímto datem v naší novodobé historii dvakrát znamenal předěl ve vývoji naší země.

Mnozí si ještě dobře vzpomínáme na studentskou demonstraci, kterou byl před dvaadvaceti lety odstartován pád komunistického režimu. Toto studentské shromáždění se – tak jako my dnes – sešlo, aby uctilo památku obětí jiného 17. listopadu, památku českých vysokoškoláků, kteří se před sedmdesáti dvěma lety odvážili veřejně vyjádřit svůj nesouhlas s okupací naší vlasti nacistickým Německem a svou oddanost ideálům svobody a demokracie, na nichž byla založena první Československá republika. Pamětníků tohoto dne je už daleko méně. Další rozdíl je v tom, že v roce 1989 už byl komunismus v koncích a ke zhroucení mu stačil malý náraz, v roce 1939 byl nacismus na vrcholu svých sil. Proto i následky byly odlišné.“

Václav Klaus zdůraznil, že smrt Jana Opletala a události obou 17. listopadů mají nadčasový význam. „… Připomínají nám ideály svobody a demokracie, na nichž stojí naše moderní státnost, připomínají nám ty, kteří za ně položili své životy. Je naší povinností předat toto poselství i těm generacím, které se narodily již ve svobodě a tvrdými zkouškami minulosti neprošly. Jen tak si můžeme naši svobodu uchovat.“

 

Slib zpečetěný krví

Předseda ústředního výboru ČSBS Jaroslav Vodička po prezidentově projevu představil pamětníka listopadových událostí roku 1939, prof. PhDr. Jana Šabršulu, DrSc., který v roce 1939 začal studovat na filosofické fakultě UK. Za účast ve studentském odporu byl od 17. listopadu 1939 do 30. prosince 1941 vězněn v KT Sachsenhausen. Zpočátku měl vězeňské číslo 4215, později, když se počet vězňů zvýšil, byl vězněm č. 15 144. V roce 2000 mu francouzský prezident udělil za zásluhy pro výzkum francouzského jazyka Řád Čestné legie.

Před Hlávkovou kolejí někdejší student mj. zavzpomínal: „Nelidské podmínky v táboře, těžká práce a kruté zacházení a neustálé ponižování, to následovalo po uzavření vysokých škol pro mne a stovky mých kolegů.“

Profesor Šabršula, jehož vzpomínku si můžete přečíst na str. 7, trvale varuje před sílícími projevy neonacismu: „Ani v této složité době bychom neměli zapomínat na odkaz 17. listopadu 1939, neboť stále jsou aktuální závěrečné věty Prohlášení spojeneckých studentů z roku 1941: ´Mladá inteligence všech svobodných zemí skládá tímto slavnostní slib do rukou svého lidu, že se vynasnaží ze všech svých sil, aby hrubé fašistické násilí bylo nejen rozdrceno, ale aby nikdy v budoucnu nemohlo být jakoukoliv formou obnoveno. Je to slib, zpečetěný krví mučedníků.“

Jiří Daníček

Vyšlo v čísle 25-26 (14. prosince 2011)

Foto Milan Knaibl