Projev předsedy ÚV ČSBS

15.06.2015 10:21

Lidice2015

Vážení ústavní činitelé, vážené dámy, vážení pánové, sestry a bratři, vážení lidičtí,

co svět světem stojí, lamentuje starší generace na ty, které přišly po ní, že si ničeho neváží, nic neumí, je drzá a hloupá. Výjimkou není ani současnost. My starší, ruku na srdce, jsme nebyli o moc lepší, když nám bylo o několik desítek let méně. Také jsme páchali alotria, nicméně v něčem jsme přece jenom byli jiní než současné děti a mládež. Rodiče i učitelé nás totiž vedli k úctě ke starším, za vzor nám dávali významné postavy z našich dějin. Zejména bývalé příslušníky druhého odboje, ať už domácího či zahraničního. Učili nás, co se stalo v letech 1939-1945, jezdili s námi i sem do Lidic.

Před několika dny toto pietní místo navštívily děti ze Základní a mateřské školy v Ledčicích. Ano, slyšíte dobře, byly zde také dívenky a chlapci z mateřinky. I na ně zdejší památník při svých aktivitách pamatuje. Jeho pracovníci vědí, že věk návštěvníka nerozhoduje. Podstatné je, jak se mu minulost včetně té kruté podá. Ostatně nedaleké sousoší lidických dětí potvrzuje, že válka zabíjí i drobotinu.

Formou hry se malí i ti starší dovídají, co jsou sochy, zjišťují, že mohou vyprávět. Vyprávět i smutný a tragický příběh Lidic. Víte, co děti zarazilo, když sem onoho rána přijely? Ticho. Spojily si je s tragédií, která se tu před třiasedmdesáti lety stala. Později v muzeu při sledování autentických záběrů z vyhlazení Lidic ani nedutaly. Až hlas sotva desetiletého hošíka mlčení rozťal: „To je horší než horor. Nechci to ani vidět!“

Proč vám o tom vyprávím? Abych znovu připomněl, jak moc je důležité učit dějiny, abych si z nich i generace, které přicházejí po nás, včas braly poučení. Aby nedopustily opakování krvavé minulosti.

Toho dne, kdy Lidice navštívily děti z Ledčic, se v prostorách In memoriam konala vernisáž výtvarných děl, vytvořených učni ze středních škol z Hradce Králové, Jihlavy a německé firmy Grammer AG z Kümmersbrucku. Vznikla v rámci pokračujícího projektu Tvorba pro Lidice, který organizuje Odborový svaz KOVO. Jeho cílem bylo umožnit studentům praktickou činností uctít památku Lidic. Díky tomu se touto tragickou kapitolou česko-německé historie zabývali důkladněji. Až si výsledky jejich snažení budete prohlížet, všimněte si názvů jednotlivých exponátů: Znovuzrození – nová cesta, Kronika utrpení Lidic, Odpuštění. Autory posledně jmenovaného jsou němečtí učni. Jako by žádali o odpuštění za něco, co sami nezpůsobili. Podstatné je, že z jejich práce je cítit porozumění minulosti, a nejen lidické.

Pochopit ji a vyvodit z ní ponaučení se tady v listopadu budou učit i účastníci studentské konference Národní kronika. Cílem setkání je poznávání svého národa skrze příběhy. Žáci mají možnost se jako badatelé zasloužit o odhalení osudu československých občanů a historie míst s příběhy spojenou. Ať už jde o válečné hrdiny či obyčejné občany, jejichž život válka nějakým způsobem ovlivnila. Vědomostní soutěž Lidice pro 21. století či celostátní přehlídka dětských pěveckých sborů Světlo za Lidice jsou z řady dalších aktivit Památníku Lidice. Zdejší vzdělávací centrum se nevěnuje pouze událostech spojeným s tímto místem. Zabývá se problematikou nacistické okupace v širším kontextu. Upřímně, supluje to, co v našem školství v širokém měřítku chybí a čemu se nevěnují ani doma v rodinách. Tedy promyšlené výchově prostřednictvím dějin, jak o to náš svaz léta marně usiluje. Všem pracovníkům památníku děkuji a zvláště se hluboce skláním před lidickými dětmi, které navzdory pokročilému věku pořád jezdí na besedy do škol, aby vyprávěly své smutné příběhy.

Děkuji za pozornost!