Projev předsedy ÚV ČSBS v Ležákách

23.06.2015 10:05

Ležáky2015

 

Vážení ústavní činitelé, vážené dámy, vážení pánové, sestry a bratři, milí ležáčtí,

cožpak už nic takového u nás neumíme, myslím ve vztahu k historii? Tuto otázku si kladu od chvíle, kdy jsem na webu zhlédl reportáž jednoho slovenského sportovního kanálu. Jde o krásnou prezentaci Ležáků. Mimo jiné pojednává o 4. ročníku půlmaratonu, zasvěceného této vypálené obci. Sešli se na něm mladí i starší, Češi, Slováci, Maďaři, Keňané, Ukrajinec a dokonce i Maročan. Snad nebylo ani tak důležité dorazit první do cíle, jako se zúčastnit, proběhnout pietním místem a světu ukázat, že nezapomínáme, co se zde před třiasedmdesáti lety stalo. Velkou zásluhu na tom mají duše běhu – legenda světové atletiky, mistryně světa Jarmila Kratochvílová a sportovec Jan Rýdlo, jimž za jejich obětavost upřímně děkuji.

Jaký rozdíl v přístupu Slováků k letošnímu ročníku česko-slovenské běžecké štafety z Dukly přes Banskou Bystricu, Javoříčko, Ležáky až do Lidic, který se uskutečnil mezi 10. a 13. červnem. Zatímco na Slovensku se mu věnovaly i sdělovací prostředky, u nás byl zájem minimální. Na tiskovou konferenci, která se nedávno konala v Praze, přišli pouze dva redaktoři! I to podle mne svědčí o minimálně prapodivném vztahu novinářů k naší minulosti. Přitom šlo o náročnou společensko-sportovní událost. Jejím smyslem bylo uctít oběti vyhlazení Lidic, Ležáků, heydrichiády, ale také hrdiny Slovenského národního povstání, bojů o Dukelský průsmyk, vzpomenout na cestu 1. československého armádního sboru, který po boku Rudé armády osvobozoval Československo. Tato štafeta byla nejdelší v historii, navíc sportovci vybíhali ze Slovenska.

Před chvílí jsme k tomuto pietnímu místu položili věnce uvité z nádherných květin. Jsou to právě květy, které za sebe často necháváme mluvit. Ostatně, nejenom slovy lze vyjádřit myšlenky a pocity. V polovině května se v Ležákách konalo vyhodnocení prací regionálních základních a mateřských škol, jež se zúčastnily soutěži nazvané Ležáky - poselství ukryté v květech.

Pořadatelé prvního ročníku klání se rozhodli probudit dětskou tvořivost v rozmanitých vazbách květin. Jen tak na okraj, největší fantazii projevily děti z mateřských škol. Některá témata se věnovala kráse jarních květů a jiná ležácké tragédii. Cesty, jak učit dějiny, jsou opravdu rozmanité. Doufám, že další ročníky budou následovat. Ostatně počet zaslaných prací je toho příslibem.

Všem škarohlídům, kteří neustále kritizují naši mládež, bych rád vzkázal: nepaušalizujte! Zmíním příhodu, která se tady stala počátkem letošního června. Studenti s pedagogy ze Středního odborného učiliště plynárenského z Pardubic se vypravili na výlet do Ležáků. Když po naučné stezce směřovali do těchto míst, stali se bezděčně svědky události, která mohla skončit tragicky. Muž středního věku jel s kopce na kole a v místní části Dachov nezvládl pravotočivou zatáčku. Dopadl na hlavu a krvácel z četných tržných ran, měl zapadlý jazyk a dusil se. Dva osmnáctiletí a devatenáctiletí chlapci okamžitě přiskočili, muže uložili do stabilizované polohy, uvolnili mu zapadlý jazyk a vyčistili horní cesty dýchací od krve. Do příjezdu rychlé záchranné služby udržovali jeho životní funkce a tím mu zachránili život. Stalo se tak kousek od míst, kde nacisté před třiasedmdesáti vraždili, kde tehdy veškeré lidství bylo popřeno. Rovněž díky aktivitám zdejšího památníku, zásluhou pedagogů i rodičů, kteří výchovu dětí a mládeže považují za důležité životní poslání, v Ležákách ono lidství, sounáležitost a solidarita nakonec zvítězily.

Děkuji za pozornost!