Projev předsedy ČSBS na tradičním setkání nazvaném Silver A v paměti tří generací v Pardubicích dne 9. ledna 2012

09.01.2012 15:21

 

Vážené sestry, vážení bratři, dámy a pánové,

dostalo se mi cti vystoupit na dnešním setkání generací, jež je vzpomínkou na výsadek Silver A, jenž byl do protektorátu Čechy  a Morava shozen 29. prosince 1941 společně s výsadkem Anthropoid.

Nebudu mluvit o hrdinství, ani o statečnosti členů těchto operačních skupin, které se 27. května 1942 zúčastnili atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ani o čtyřech desítkách pardubických občanů, kteří svou pomoc zaplatili vlastními životy. To nechám povolanějším.

Toto setkání  se jmenuje Silver A v paměti tří generací. Na poslední tři slova kladu zvláštní důraz, protože jsou důležitá i pro Český svaz bojovníků za svobodu, pro jeho další existenci, pro budoucnost.

Doba se změnila. Se staronovými hesly, s pouhým kladením věnců a vzpomínkovými akcemi nevystačíme. Musíme dělat mnohem víc, neboť jsme tím povinováni všem, kteří za svobodu Československa bojovali ať už na frontách či doma v odboji, všem, kteří trpěli v nacistických koncentračních táborech, věznicích, káznicích.

Každodenní zprávy, které přinášejí hromadné sdělovací prostředky potvrzují stálou platnost Buchenwaldské přísahy, která zazněla 19. dubna 1945 na táborovém náměstí, bývalém apelplatzu. Osvobození vězni tehdy přísahali, že v boji neustanou, dokud nebudou vymýceny všechny kořeny nacismu a fašismu. Nejenže vymýceny nebyly, ale dokonce se rozbujely v zahraničí i u nás. Adaptovaly se na nové podmínky ve formě neonacismu a neofašismu. Společenství lidí ohrožují také projevy rasismu, xenofobie, terorismus, nesnášenlivost, zášť mezi národy.

Z těchto důvodů a v zájmu budoucnosti musíme vyřešit zásadní otázku: jak to udělat, aby si generace  přeživších pamětníků, která je poznamenána neblahou zkušeností s nacismem a fašismem, porozuměla s poválečnými generacemi tak, že ty převezmou jejich poslání, postarají se o zachování dějinné paměti národa bez rozdílu rasy, náboženství, ideologií a národností a soustředí se na celospolečenské zájmy spojené s budoucností.

Cílem projektu 1 + 1, který zde vyhlašuji je, aby každý člen ČSBS přivedl jednoho nového, zejména mladého člena, jenž by naše řady posílil.

Co můžeme novým členům nabídnout? I to je důležitá otázka. Často se nás především mladí lidé ptají: a za co vlastně bojujete? Za svobodu? Vždyť tu přece máme, odpovídají!

Mladé generaci současný název našeho svazu nic neříká, neoslovuje je. Vysvětlení, že jde o organizaci zaměřenou na boj proti fašismu a nacismu, respektive neonacismu a neofašismu však přijímají. Proto je součástí našeho projektu rovněž otevření diskuse zaměřené na případnou změnu názvu svazu. Mělo by z něj jasně vyplývat, že sdružuje nejenom bojovníky minulé, ale že se rovněž týká úkolů spojených s demokratickou budoucností společnosti. Ta nám nebyla dána jednou a provždy. Musíme si  ji hýčkat, pěstovat, bránit i ve jménu těch, kteří za ni bojovali, položili životy, trpěli v koncentračních táborech.  Tedy i těch, na něž zde dnes vzpomínáme. Rovněž v tom je budoucnost našeho svazu.

Dovolte, abych své vystoupení zakončil úryvkem ze závěru kapitoly nazvané Ležáky, z knihy  Hlasy z hořících domů. S naším projektem 1 + 1 má společnou stěžejní myšlenku.  „Nekonečná je tyranie, když lidé dovolí, aby se rozbujela, nekonečné, nekonečné následuje hoře – a nekončená by měla být lidská paměť.“