Projev předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky, přednesený dne 23. 6. 2013 v Ležákách

25.06.2013 18:17

Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové, děvčata a chlapci, sestry a bratři, ležáčtí,

svět má naději na mírovou budoucnost, pokud nikdy nezapomene na tragickou minulost a pokud se z ní poučí. Proto dnes stojíme u pomníku Knihy obětí, abychom si připomněli krvavý konec této někdejší osady. Otevíráme ji už po sedmdesáté první, abychom v ní četli a osvěžili si paměť. Rok od roku je mezi námi čím dále méně očitých svědků protektorátních časů. Je to přirozené. Bezčlunkový tryskový stav času nezastavíme ani nezbrzdíme. Sítě, které tká, ve svých okách vlečou všechno, co život přinesl a co přináší. Pohleďte do nich a přemýšlejte o tom, co v nich spatříte. Říkám to zejména vám, mladým. Na vás bude, až přímí účastníci událostí, které za nacistické okupace postihly i Ležáky, onu knihu obětí, ty sítě plné minulosti nést dál, abyste je jednou předali generacím budoucím jako memento, jako varování.

V lucernách žáků Základních škol Včelákov a Skuteč se rozhořely plamínky, zahajující tradiční pochod nazvaný OHEŇ (BEZ) NADĚJE. Slůvko bez je v závorce a je to dobře, protože dokud jsou mezi námi lidé ochotní pečovat o paměť národa, dokud jsou srdce přístupná přijímat odkaz svých předků, pak nejen naše zem, ale i svět má naději, že minulost v její hrůzné podobě se nebude opakovat.

Důležitou osobností ležáckého odboje byl vrchní strážmistr četnictva Karel Kněz. Jsem rád, že i díky vám, mladým, se na něj nezapomíná. Letošní již třetí ročník branného závodu, pojmenovaného po něm, je skvělým prostředkem, jak si zajímavou formou připomínat události z našich dějin. Závod je totiž určen pro děti prvního i druhého stupně základních škol, které si v jeho průběhu mají možnost vyzkoušet své vědomosti spojené s 2. světovou válkou a ležáckou tragédií, i své fyzické schopnosti.

V minulosti organizace jako je ta naše, udělaly hodně pro to, aby se na léta okupace naší vlasti nacistickým Německem nezapomnělo. Naši členové – pamětníci – chodili, a pokud jim síly stačí, chodí pořád, zejména do škol, aby vyprávěli o tom, co tehdy prožili. Uvědomujeme si, že s pouhým kladením věnců, jen se smutečními projevy nevystačíme.  Nestojíme ve stojatých vodách zkostnatělého myšlení a snažíme se hledat a nacházet nové formy, jimiž probouzíme zájem mladých o historii. Tomu pomáhají aktivity, které jsem zmínil. Řadím k nim rovněž setkání studentů z Čech, Německa a Švédska, které se uskutečnilo na půdě Národní kulturní památky Ležáky. Paní Eva Lišková zločin v Ležákách  pamatuje jako dítě. Studenti naslouchali jejímu vyprávění s velkým zájmem. Děsivé vzpomínky doprovázely záběry získané z českých a zahraničních archivů. Téměř dvouhodinové setkání, jak pevně věříme, ovlivní mladé lidi na celý život. Zdejší památník tak naplňuje své poslání vzdělávat i na mezinárodní úrovni.

Chcete-li znát víc, nahlédněte na webu do Kalendária známého autora literatury faktu Přemysla Veverky. Jde o novou stálou rubriku, v níž se budou pravidelně zveřejňovat příběhy buď přímých účastníků ležácké tragédie, nebo příslušníků výsadkové skupiny Silver A a jejich spolupracovníků.

Svět má naději na mírovou budoucnost, pokud nikdy nezapomene na tragickou minulost a pokud se z ní poučí. Nemáme právo ztrácet paměť už kvůli našim nacisty zavražděným předkům.

 

 

Děkuji za pozornost!