Projev předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky, přednesený dne 18. května 2014 na Terezínské tryzně

22.05.2014 11:42

Vážený pane premiére, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové, milí hosté, chlapci a děvčata, sestry a bratři,

nejhorší v životě je lhostejnost. Nicnedělání. Nejdůležitější je o něco snažit, zapojit se, spolupracovat, být součástí společnosti, světa. Myslím, že touto myšlenkou se řídili i čeští vlastenci, kteří prošli branami Malé pevnosti Terezín, z nichž mnozí skončili život na zdejším popravišti či byli umučeni. Podobně jako Židy do terezínského ghetta je sem nahnali pochopové, věrní služebníci nacistického Německa.

Máme za to, co se v těchto místech odehrávalo, po celé další generaci Němce nenávidět?! Říkám jasné Ne!, neboť nenávist není řešení. Střední Evropa byla po etnické stránce vždy mimořádně složitým prostorem, v němž problémy soužití a konflikty národů, národnostních menšin trvaly více jak tisíciletí. Až do tragédií, které předcházely druhé světové válce, pokračovaly v jejím průběhu i nedlouho po jejím skončení. Každá taková hrůza nutila její obyvatele hledat novou, byť mnohdy vratkou formu soužití, porozumění, tolerance a spolupráce.

To je také jeden ze stěžejních důvodů, proč jsem uvítal návštěvu německého prezidenta Joachima Gaucka v naší zemi. Vím, že řadě lidí to nebylo pochuti. Jeho pobyt u nás právě ve dnech výročí Českého národního povstání a v předvečer výročí konce druhé světové války pokládají div ne za rouhání. Podobně reagovali před dvěma lety na jeho návštěvu Lidic. Stejně jako tenkrát i dnes jménem Českého svazu bojovníků za svobodu prohlašuji, že si gesta spolkového prezidenta nesmírně vážíme. Členové našeho svazu, který sdružuje účastníky národního boje za osvobození ve druhé světové válce, jejich rodinné příslušníky, pozůstalé a sympatizanty, jej vítají jako vstřícný krok, jako naději pro budoucnost. Ze strany Joachima Gaucka zajisté vyžadovalo nesmírnou odvahu připomenout i temné kapitoly vzájemných dějin, jakými byla nacistická okupace českých zemí v roce 1939, k jejímuž konci o šest let později přispělo i povstání českého lidu. Při návštěvě míst nasáklých krví našich vlastenců přiznal, že pro něj není samozřejmostí, že na nich dnes může stát. „Považuji to za dar a děkuji vám za něj," nechal se slyšet. To dokáže jen člověk s vysokým morálním kreditem, člověk, který má upřímnou snahu vztahy Čechů a Němců urovnat.

Zejména vy, kteří máte výhrady vůči návštěvě německého prezidenta pro nás tak posvátných míst, připomínajících hrůzy okupace chci poprosit, zamyslete se nad jeho slovy a přijměte i vy jím na znak přátelství podávanou ruku. Současná notně rozbouřená Evropa potřebuje klid a mír. My, kteří žijeme v jejím srdci, máme - poučeni minulostí - povinnost již nikdy nepřipustit, aby byla zničena, aby meč, tedy násilí, opět zvítězilo nad duchem, kdekoliv na starém kontinentu, kdekoliv ve světě. Mír nemáme zajištěn jednou pro vždy. Musíme se o něj každodenní prací zasazovat.

Na internetu jsem si pročítal diskusi k návštěvě německého prezidenta v České republice. V jednom z ohlasů jsem se dočetl, že „je skutečným symbolem pokání a projevu úcty k obětem“. Souhlasím.

Dovolte, abych závěrem jménem ČSBS připojil symbolický podpis pod slova prezidenta Miloše Zemana, který prohlásil: „Ponechejme minulost historikům, protože ji nemůžeme ovlivnit. Politici se mají zabývat budoucností.“ Proto také ruku podanou německým prezidentem Joachimem Gauckem přijímáme.

Děkuji za pozornost!