Projev předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky přednesený dne 17. listopadu 2015 u Hlávkovy koleje v Praze

18.11.2015 09:38

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, sestry a bratři,

 

jsem v koncích a upřímně řečeno nevím, co dělat. Abychom si rozuměli, už více jak deset let se marně snažíme o obnovení státního svátku Mezinárodního dne studenstva, jediného, vycházejícího z českých dějin, který připadá právě na 17. listopad. Vy, kteří na toto vzpomínkové setkání chodíte pravidelně, víte, že jsem v minulosti mnohokrát připomínal jeho historii i skutečnost, že na rozdíl od ciziny, byl právě u nás sotva čtyřiadvacet hodin před jeho 60. výročím našimi poslanci zrušen a nahrazen Dnem boje za svobodu a demokracii. Tím se jim původní svátek podařilo téměř dokonale vymazat z paměti národa.

Před několika měsíci mne navštívily dvě dívky s návrhem zorganizovat petici na podporu obnovy Mezinárodního dne studenstva. Byly překvapeny zjištěním, že takový svátek u nás kdysi existoval a nechápaly, proč byl vlastně zrušen. Pozastavily se nad tím, že ačkoli má československý původ, není v České republice uznáván. Co jsem ji na to měl říct, když to nechápu sám a také pro naše členy a sympatizanty, natož pro hrstku dosud žijících studentů 17. listopadu 1939, bývalých sachsenhausenských vězňů, je to naprosto nepochopitelné.

Národní parlament dětí a mládeže, který dívky zastupovaly, zahájil petiční akci, aby se k datu 17. listopadu, kdy Česká republika slaví státní svátek Den boje za svobodu a demokracii, připojilo také další označení: Mezinárodní den studentstva.

Byl to nápad žáků a studentů z deseti krajů České republiky, kteří jsou členy uvedeného parlamentu. Loni v listopadu se sjeli do Prahy na své XVII. zasedání a v rámci diskuse s historiky Miroslavou Polákovou a Jozefem Leikerem o listopadu 1939, která byla na programu, dospěli k závěru, že je třeba, aby se 17. listopad znovu připomínal také jako Mezinárodní den studentstva.

Když nás konečně po marném letitém volání po jeho obnově vyslyšela jediná parlamentní politická strana, a to komunistická, a podala v parlamentu příslušný návrh, byl poslanci zamítnut. Mezi čtyřma očima mi mnozí z nich přiznali, že jej zamítli jen proto, že s ním přišli komunisté. Letos jej opětovně podala Helena Válková za ANO. Výsledek? Zase nulový!

Místo toho prošel návrh na nový svátek a den pracovního klidu - Velikonoční Velký pátek, připomínající výročí ukřižování Ježíše Krista. „Přidám svůj hlas, aby se Velký pátek stal státním svátkem,“ řekl premiér při interpelacích ve Sněmovně letos 2. dubna.

Předkladatelé zákona argumentovali, že Velký pátek  je svátkem v řadě evropských států. Nic proti tomu. Ostatně sám pocházím z rodiny, s církví úzce spojenou. Navzdory tomu se domnívám, že přednost měl mít Mezinárodní den studenstva.

Poslanci a poslankyně, politici a političky, podívejte se do očí zde přítomného šestadevadesátiletého Vojmíra Srdečného, jednoho z posledních žijících studentů onoho černého pátku 17. listopadu 1939 a vysvětlete mu, proč jste neobnovili svátek připomínající jeho hrdinství a odvahu dalších českých vysokoškoláků, kteří se neohroženě postavili nenáviděným nacistickým okupantům. Dokázali byste to objasnit i oněm mladým lidem, tolik se snažícím o obnovení připomínky tak významného data? Řekněte, existuje vůbec nějaká strana, která by mohla návrh podat, abyste jej napříč politickým spektrem akceptovali?!

Před časem jsem v příloze jednoho deníku četl zajímavou anketu na téma výchova k vlastenectví. Odpovídali bývalí i současní politici a další známé osobnosti. Všichni se shodli, že je naprosto nedostatečná, ve školách opomíjená. Zaujal mne názor Jana Buriana, ředitele Národního divadla v Praze, který mimo jiné řekl: „Klíčovou roli musí sehrát chování takzvaných společenských elit, které dnes, bohužel, vykazují vysokou míru sobectví a dávají často přednost krátkodobému užitku před úsilím o dlouhodobé budování státu.“

Dovolím si poznamenat, že v tomto světle vnímám chování všech, kteří se k našemu úsilí stavějí zády.

Dlouhodobé budování státu je nemyslitelné bez návaznosti na minulost, bez osobních příkladů. Ty hodné následování nám dali také studenti 17. listopadu 1939, lidé, které se v důsledku nechuti obnovit Mezinárodní den studenstva, daří vymazat z historické paměti národa, místo, abychom před nimi všichni v úctě sklonili hlavy.

 

Děkuji za pozornost!