Projev předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky přednesený 17. listopadu 2013 v kasárnách v pražské Ruzyni

18.11.2013 17:15

Vážené sestry, vážení bratři, dámy a pánové, vojáci,

 

stojíme na místě nasáklém krví studentských předáků, kteří se zúčastnili pohřbu Jana Opletala.

O černém pátku 17. listopadu devětatřicátého, jak jej nazval historik Jozef Leikert, se z budoucí inteligence a naděje národa, v mžiku stali vězni s nejistou budoucností.

Třebaže věděli, že riskují vlastní životy, nechyběli na demonstraci 28. října, která onomu pátku předcházela. 

„Svět se jednou musí dovědět, že Češi s okupací nesouhlasí. Kdo se bojí, ať zůstane doma,“ vystoupil s výzvou Jan Opletal s tím, že on demonstrovat jde.

Studenty do ulic hnala touha po svobodě a demokracii, odpor k nacistické totalitě. Nešli do ulic ve jménu ideologie či internacionálních cílů, nešli do ulic pod praporem nějaké politické strany. Duševně žili v Masarykově republice a za její obnovení, za svobodu a nezávislost národa, za vlast byli ochotni dát i to nejcennější co měli – vlastní životy. Tento cíl je spojoval, byť byli různého smýšlení a náboženského vyznání.

Ve jménu padlých i těch, kteří měli štěstí a přežili, se obracím na

vás politiky, na vás, kterým v nedávných předčasných volbách voliči dali hlas a vy jste se díky tomu dostali do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, buďte těmi, kteří tady jsou opravdu pro nás, občany, jak jste  v předvolebních kláních slibovali. Přispějte k uklidnění rozjitřené atmosféry. Z titulu svých funkcí pomozte zajistit sociální spravedlnost, skutečnou rovnost před zákonem tak, aby paragrafy platily pro každého.

Dovolím si ocitovat moudrého muže, který se navždy hluboce zapsal do dějin naší země, a který je pro mne stálou inspirací: „Demokracie, tudíž demokratická politika se má v tom občanském životě jevit jako slušné obcování, jako snášenlivost, jako schopnost diskutovat a ne se hádat. Rádi naříkáme na poměry a na tu republiku; nezapomínejme, že republika bude prostě taková, jaká bude většina občanů…

Mělo by se míň mluvit a víc dělat.“

To jsou slova T G. Masaryka, která zaznamenal Karel Čapek  v rozhovoru, otištěném v Lidových novinách 18. července 1926.

Domnívám se, že jsou stále platná.

Politici a političky, vezměte si z nich příklad. Následujte příkladu studentů, kteří  v roce 1939 do ulic  skutečně nešli pod praporem nějaké ideologie, stranických zájmů. Spojoval je jediný cíl – osvobození vlasti a budování demokracie.

Politici a političky, přestaňte se ohánět stranickými legitimacemi a konečně se sjednoťte v zájmu vlasti a občanů, abychom byli skutečnými pány ve vlastní zemi, abychom zase byli vyspělým, sebevědomým evropským národem. Poučte se z dějin, které nám dávají dostatečnou lekci z toho, že žádná společnost nemá demokracii zajištěnou provždy. Musíme si  ji hýčkat, bránit i ve jménu těch, kteří za ni položili životy nebo trpěli v koncentračních táborech, jako studenti 17. listopadu 1939.

Vám všem, kteří jste sem do Ruzyně přišli, chci vyjádřit upřímný vděk a doufám, že se nás zde za rok sejde víc. Přál bych, kdyby zde bylo víc mladých lidí.

Děkuji za pozornost.