Projev předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky ke 164. výročí narození TGM, přednesený dne 6. března 2014 v Zrcadlové kapli Národní knihovny pražského Klementina

17.03.2014 12:12

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, sestry a bratři,

 

začnu citací jednoho významného rakouského filozofa a teoretika vědy, kritického racionalisty Karla Raimunda Poppera, jenž s cílem postihnout sociální a politickou filozofii uplynulého století prohlásil: „Vždycky jsem Masaryka obdivoval jakožto jednoho ze dvou velkých státníků a hrdinů Evropy dvacátého století: Mám na mysli Masaryka a Churchilla. Masarykovo Československo bylo – podle mne nad vší pochybnost – nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa.“

Dnes si připomínáme 164. výročí narození této vpravdě velké postavy našich dějin. Člověka, který nám současníkům má stále co říci. Uvědomují si to i  mnozí naši politici, kteří jej tak rádi citují, kladou věnci při jeho výročích, ale, bohužel, zhusta zůstává jen u slov a praktické skutky, navazující na masarykovskou demokratickou republiku jsou v nedohlednu.

Vzpomeňme na Masarykovo Československo, které získalo mezinárodní uznání spojenců, vzpomeňme, že jsme byli  vyspělým, sebevědomým evropským národem.  Ptejme se, proč? Především proto, že tehdejší společnost byla založena na myšlence zformulované do hesla Pravda vítězí! Čteme-li denní tisk, posloucháme-li zprávy, musíme zákonitě dospět k závěru, že v naší zemi morálka silně upadla a že spíše než pravda vítězí lež, podvod, že navrch mají ti, kteří umějí mistrně obcházet zákony.  Modlou se pro velkou část z nich stal majetek. Společnost silně ovlivňují různá vlezlá loga či reklamy zaměřené na spotřební způsob život, na mamon a obyčejné lidství, solidarita se slabšími, nemocnými, starými se vytrácí. Řada lidí si demokracii vysvětluje v duchu – dělám si co chci – žije bez pravidel, bez morálních hranic. V důsledku toho poctivost, čest, morálka, důstojnost, vzdělání, takt, jemnocit, které lze jen obtížně zpeněžit, pozbývají ceny a vážnosti.

Pro T. G. Masaryka demokracie představovala především stálý dialog, snášenlivost, spravedlnost a slušnost. Nebyla panováním nad lidmi, nýbrž správou věcí veřejných pro občany. Jak sám říkal, „demokratismus není jen soustava politická, ale také mravní a především mravní… V demokracii svoboda, volnost, demokracie znamená diskusi. Tj. nesmí se nikomu překážeti, kdo má jiné a opačné mínění. Naučiti se respektovat cizí mínění, vyslechnout důvody.“ Naši politici někdy i vyslechnou opačné postoje jiných lidí, avšak často na ně vůbec nereagují a zůstávají v zajetí svých utkvělých představ. Chybí demokratická diskuse. Zdůrazňuji skutečná DISKUSE. Nikoliv agresivní napadání, urážky, slovník hodný bulváru  nejhrubšího zrna, zesměšňování politických protivníků apod., jak jsme toho zhusta svědky například u našich zákonodárců, kteří před volbami i bezprostředně po nich slibují, jak jednotlivé strany budou spolupracovat ve prospěch této země bez ohledu na stranickou legitimaci a hleďme jaká je realita?! Obrátím-li se k takové autoritě jakou byl a zůstává Masaryk, odpovím jeho slovy: „Politika skutečně demokratická má problém, jak přemoci zhoubný vliv stranictví.“

Z naší společnosti se rychle vytrácí lidství, vzdálila se myšlenkám humanismu, tedy i Masarykovi. On  nikdy nezapomněl, odkud vzešel, z okraje společnosti. Vypracoval se sám, vlastní pílí. Doslova a do písmene vyšel z lidu a lidovým zůstal až do konce svého života. Dokázal to, co většině současných politiků chybí -  poučit se z vlastních dějin, hledat v nich příklady hodné následování, navázat na nejlepší postavy naší historie jako třeba na mistra Jana Husa, Karla IV., Jiřího z Poděbrad, Jana Amose Komenského či Karla Havlíčka Borovského, Františka Palackého…

První republiku si neidealizujeme. Umíme k ní přistupovat kriticky. Ostatně dějiny se vyznačují tím, že nejsou prosty problémů. Nevyhnuly se tudíž ani Masarykově republice. Masaryk se nad nimi však uměl zamyslet, rozebrat je a hledat východiska. Svědčí o tom také jeho dílo, které po sobě zanechal a které bychom měli stále důkladně studovat.

Děkuji za pozornost!