Připomenutí - Proroctví prezidenta JUDr. PhDr. Edvarda Beneše z roku 1942

18.05.2016 09:50

Proroctví prezidenta JUDr. PhDr. Edvarda Beneše

 

Po Mnichovské dohodě, odtržení Slovenska a okupaci zbytku Čech a Moravy 15. 3. 1939, dospěli českoslovenští političtí představitelé v zahraniční emigraci k přesvědčení, že po osvobození není další soužití obou národů tj. Čechů a Němců v jednom státě možné, zejména proto, že na straně Němců převládaly vždy nacionalistické představy nadřazenosti německého národa nad českým, které z německých politických představitelů nehodlal nikdo nikdy opustit. Nejrozhodněji
a nejsrozumitelněji formuloval československé stanovisko k „sudetoněmectví“ v roce 1942 prezident Edward Beneš v londýnské emigraci ve svém dopise Wenzelu Jakschovi (předsedovi Německé sociální demokracie v předválečném Československu),  který v té době dlel též v emigraci v Londýně:

-  vědecky, geograficky, historicky slovo „sudetský“ znamená zcela něco jiného, nežli to, v jakém smyslu se ho nyní používá.

-  slovo to je výrazem politického podvodu, jaký z německé otázky v Československu učinil Henlein a německý fašismus. Chtěl zvláštní terminologií vytvořit politické skutečnosti.
Byl to od něho podvod a je to podvod. Snad by bylo možno chápat, když se ze stran jiných chtělo u nás proti podvodné politické agitaci Henleinově působit tím, že se proti tomu reagovalo a termínu toho z důvodů taktických také užívalo. Byla to politická chyba. Obtíže se nikdy nevyřeší následováním chyb nebo demagogie odpůrcovy. Chceme-li se však od henleinismu a nacismu definitivně emancipovat, dělejme to důsledně a nepodléhejme jeho metodám! Vraťme se ke své dobré dřívější tradici!

-  slovo „sudetský“, „Sudetenland“, „sudeťák“ bude navždy v českých zemích spojeno
s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce
1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky.

-  Češi po dnešní válce toto slovo nepřijmou, budou je perhoreskovat; a je tudíž
v našem zájmu, abychom se včas shodli, že z naší politiky na obou stranách zmizí. Je v zájmu dobré politiky, aby se to nemuselo dělat zákony a nařízeními. Bylo by směšné, kdyby
i českoslovenští antihenleinovci a antinacističtí demokraté se po válce mezi sebou hádali o slova a dělali z henleinovského dědictví a z terminologie politické aféry
.
Soudíme, že naši němečtí občané dobře to uváží a vše potřebné k tomu připraví.”

            Po ukončení 2. světové války v Evropě došlo na Postupimské konferenci ke známému rozhodnutí vítězné koalice o transferu Němců z okolních zemí do národních zemí tj. do Německa případně do Rakouska.

Přes dosažená vítězství, která prezident Edward Beneš dosáhl na poli politickém
i vojenském na ustavujícím sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých dne 14. prosince 1945, varovně a prorocky, mimo jiné pronesl:

            „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máte všecko zaznamenat, a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen, proto abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou „očisťovací“ kampaní. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli do útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou.“