Pražské barikády

24.06.2015 11:54

Pražské barikády

 

Barikády z roku 1945 se v průběhu následujících let staly „novinářskou a poetickou zkratkou pro povstání v Praze“. Jak v knize Bojiště a barikády Pražského povstání podotýká Tomáš Jakl, je až tragikomické sledovat, kdo všechno se v poválečné literatuře přihlásil k autorství nápadu stavět barikády, a kdo všechno prohlásil, že dal v našem hlavním městě k jejich budování rozkaz.

Rozuzlení je vpravdě paradoxní. „První protitankové zátarasy na území Prahy postavili v dubnu 1945 sami Němci jako součást příprav na proměnu Prahy ve frontový uzel obrany.“

Myšlenka celonárodního povstání jako nejefektivnějšího příspěvku spojencům při očekávaném osvobození ČSR vznikla de facto okamžitě po německé okupaci v březnu 1939. Mělo vypuknout po přiblížení se spojeneckých armád k českému území a znesnadnit, ne-li znemožnit, německou obranu v tomto prostoru.

V novodobých dějinách není mnoho okamžiků, kdy náš národ spontánně, jako celek, se zbraní v ruce vystoupil v boji za něco nebo proti něčemu. K takovým momentům bezesporu patří České národní povstání z května 1945. Stalo se vyvrcholením šestiletého protinacistického boje našeho lidu. Zabránilo Němcům vést frontovou obranu v Čechách se všemi z toho plynoucími důsledky. Válku zkrátilo minimálně o deset dnů v době, kdy  - řečeno slovy autora - „jakékoliv ztráty byly s jejím blížícím se koncem obzvláště bolestné“.

V Praze bylo zhruba 30 tisíc ozbrojených českých povstalců. K dispozici měli deset improvizovaných obrněných vlaků a přibližně deset pozemních bojových vozidel. Za jednu jedinou noc - z 5. na 6. května - Pražané na obranu města postavili více než dva tisíce barikád.

Jejich výzkum těsně po druhé světové válce zahájil pplk. Jan Soukup z ministerstva národní obrany. Do orientačního plánu Prahy z roku 1942 v roce 1946 zakreslil 1583 barikád. Bohužel, další osud mapy není znám. V roce 1963 byl v Muzeu hlavního města Prahy tento výzkum obnoven. Do roku 1985 ve spolupráci s Československým svazem protifašistických bojovníků a městskou pionýrskou organizací muzeum zjistilo údaje o 2058 z nich. Naprostá většina se nacházela na území bývalé Velké Prahy. Rovněž tato evidence byla v devadesátých letech minulého století nezvěstná. Po roce 2010 se podařilo do sbírek uvedeného muzea zpět získat alespoň její torzo.

Pražské barikády zůstávají symbolem protinacistického povstání z května 1945. Třebaže jejich život byl doslova jepičí, pro další osud města, země i národa znamenaly mnoho. Především naději na vyrovnání sil ve srážce s dobře vycvičeným a vyzbrojeným nepřítelem.

Publikace plná unikátních dobových snímků přibližuje Prahu tak, jak ji běžně neznáme. Jejich prostřednictvím můžeme pohlédnout do tváří povstalců nejrůznějších profesí a věku, do tváří mužů, žen a dokonce i dětí, z nichž každý jeden tehdy podle svých sil svobodu přiblížil o nejeden krok. Je doplněna náčrtky a plány dočasných bojových opevnění a mapkami zasazujícími bojiště do místopisného a geografického kontextu.

I díky Jaklově publikaci bojovníci z pražských barikád v naší paměti zůstanou hrdiny. V době, kdy se válka chýlila ke konci, mohli klidně doma sedět se založenýma rukama a čekat, až jim svobodu někdo přiveze. Místo toho se pustili do boje. Zhusta bez náležitého výcviku, bez zkušeností, vedeni srdcem, láskou k vlasti, posíleni odhodláním a odvahou. Četné snímky, které autor do knihy zařadil, jsou jasným důkazem pravdivosti uvedeného tvrzení.

Při pohledu na ně si člověk zákonitě musí položit otázku: Kde jsou hranice lidských možností? Na příkladu povstalců si uvědomujeme, že je-li cílem člověka osvobození rodného města, rodné země, je onou hranicí, cenou, kterou je ochoten zaplatit, smrt.  Pak se jí totiž přestane bát a doslova ze sebe vydoluje vše, co v něm až do té doby zůstávalo ukryto. Přesně to dokázali naši předci, kteří na jaře pětačtyřicátého bojovali o Prahu. O tom vypráví kniha Tomáše Jakla.

Povstání z onoho jara zůstává pořád jaksi ve stínu jiných válečných událostí. Zejména mladí lidé o něm mnoho nevědí, proto je dobře, že se na pulty knihkupectví dostala práce, která poutavou formou přibližuje toto pro náš lid těžké období.

(Knihu z edice Zmizelá Praha vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o.; Nakladatelství Paseka, obchodní oddělení, Chopinova 4, 120 00 Praha 2; tel.: 222 710 751; e-mail: paseka@paseka.cz; www.paseka.cz)

 

Do rámečku

Spisovatel L. M. Pařízek, jenž jako četař v záloze 5. května nastoupil k vojenskému velitelství pro Prahu XII v Radhošťské ulici, o noci na 6. května napsal: „Praha se změnila v město přízraků. Příval deště rozleptal mraveniště velkoměsta a jeho dělníci i vojáci se hrnou ze svých skrýší, aby postavili přehradu proti nepříteli daleko horšímu, než je déšť, proti nepříteli, jehož bojovníci jsou vyzbrojeni strašlivými kusadly ocelových pancéřů, děl a rychlých automatických zbraní.“