Pravda o masakru na Švédských šancích u Přerova v červnu 1945:

28.06.2016 13:21

Pravda o masakru na Švédských šancích u Přerova v červnu 1945:

Dne 20. 6. 2016 na twitterových stránkách OV ČSBS Kladno byl pod heslem - Černé svědomí ČSBS, které je třeba odsoudit – uveden odkaz na oficiální informační portál Statutárního města Olomouc, kde je zveřejněna informace o masakru karpatských Němců, Maďarů a Slováků, na Švédských šancích u Horní Moštěnice nedaleko Přerova.

Český svaz bojovníků za svobodu na tomto masakru, který je třeba co nejrozhodněji odsoudit, nemá a ani nemůže mít žádný podíl, neboť v době tohoto masakru Český svaz bojovníků za svobodu ještě neexistoval, takže ani jeho původce nemohl být jeho členem.

Původcem masakru byl Karol Pazůr (Slovák), který v době 2. sv. války působil nejprve v Hlinkových gardách, poté u Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše. Když upadl do zajetí Rudé armády (1943), přihlásil se do nově vznikajících československých jednotek v SSSR, kde působil jako důstojník a zpravodajec. Po rozpuštění 1. čs. armádního sboru v SSSR, zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády a působil na Slovensku u 4. divize.

Ve dnech 18.-19. června 1945 se na přerovském nádraží zastavil vojenský vlak č. 2059, vypravený z Prahy, ve kterém se vracely rozmanité jednotky bývalého 1. československého armádního sboru v SSSR z pražské vojenské přehlídky čs. zahraničního vojska, která se konala
dne 5. června 1945. Na nádraží v té době byl vlak s karpatskými Němci, Maďary a Slováky, kteří se vraceli z evakuací do míst svých bydlišť na Slovensku v Karpatech. Karol Pazůr zde nechal povraždit 265 „Němců“ (byli mezi nimi i Maďaři a Slováci) z tohoto transportu, v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, z nichž některé Pazúr zlikvidoval osobně).

Pozdější vyšetřování, které bylo o tomto masakru vedeno, neprokázalo, že by povraždění
(po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy. U 30 byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.

Velitelé sovětské i české vojenské správy v Přerově se Karola Pazůra bezprostředně po vykonání masakru pokusili zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít. Velitel sovětské posádky v Přerově sice vydal příkaz k jeho zatčení, ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována. V roce 1947 byl Pazůr zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení. Proti rozsudku se odvolal. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechá postřílet muže.

Odvoláním si Pazúr nepomohl - Vrchní vojenský soud v Praze jej odsoudil na 20 let vězení. Nejdříve byl Pazúrovi snížen trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi jeden rok.

Po propuštění z vězení žil Karol Pazůr na Slovensku, kde se přihlásil v jedné z regionálních poboček Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov, v níž byl i funkcionářem této pobočky. Konečný osud Pazůra není přesně známý. Podle jedné verze v 80-tých letech ze Slovenska emigroval a zřejmě v zahraničí i zemřel. Podle jiné verze byl před lety sám na rybolovu, kde ho našli pozůstalí jeho obětí. Přivázali mu prý těžký kámen a utopili jej.

                                                                                                    Emil Kulfánek

1. místopředseda ÚV ČSBS