Pozemní jednotky

04.03.2005 15:28


Polsko
Po obsazení Československa nacistickým Německem 15. března 1939 odcházeli vlastenci za hranice s cílem hledat možnosti boje proti okupační mocnosti. Do 1. září 1939, kdy Němci napadli Polsko a začala II. světová válka, byla nejbližší cesta přes Polsko. Tam vznikla první zahraniční jednotka v Bronovicích u Krakova, tzv. Československý legion. Později cesty vedly přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a dále do Francie a na Střední východ. Tento ilegální odchod byl nebezpečný a většinou dobrodružný. Hranice se překonávaly v horách, v lesích, přes řeky, v podzemních dolech, v převlecích za železničáře, v úkrytu pod nákladem ve vagonech i dalšími způsoby. Vždy hrozilo nebezpečí chycení na obou stranách hranice s následkem žalářování a vrácení ze sousední země do rukou německých pohraničních orgánů.
Dokud se nezměnila nám nepřátelská politika polské vlády, odjížděli dobrovolníci do Francie, kde z nich většina musela podepsat pětiletý závazek do cizinecké legie. Zbývajících asi 622 dobrovolníků se koncem srpna dostalo do Leszna na severu Polska a vzhledem k rychlému postupu německých armád museli ustupovat na východ. Část se dostala do Rumunska, ale většina do internace v Sovětském svazu.
V Polsku měla československá jednotka také první ztráty. Při bombardování letiště Deblin a u Belžyce padli 4 čs. letci, kteří již nestihli plavbu do Francie a přihlásili se do polského letectva a u Tarnopolu, při ústupu čs. jednotky do SSSR padl jeden četař aspirant, velitel kulometného družstva, které pomáhalo polským jednotkám bránit město proti německým náletům. Družstvu se podařilo jeden JU 88 sestřelit.

Sovětský svaz
Během asi měsíčního tažení nacistických vojsk a okupace Polska ustupoval Československý legion v Polsku pod vedením tehdejšího pplk. Ludvíka Svobody a s ním i další českoslovenští občané, nacházející se na území Polska, směrem na východ.
Postupující sovětská armáda, která zabírala část východního Polska, zajala a dopravila příslušníky legionu na sovětské území, kde postupně na několika místech byli internováni. Sovětský svaz, který respektoval předválečnou dohodu s ČSR, přes tehdejší spojenectví s hitlerovským Německem, povolil odchod československých vojáků v malých skupinách do zemí, které vyhlásily Německu válku. Nejdříve do Francie a po jejím pádu na Střední východ. Zbytek legionu vytvořil po napadení SSSR nacistickým Německem v červnu 1939 základ československých jednotek v SSSR. V Buzuluku vznikl Čs. samostatný prapor v SSSR, který poprvé bojově vystoupil při hrdinné obraně obce Sokolovo. K praporu se postupně přidávali další občané a krajané žijící na území SSSR, takže vznikla samostatná vševojsková brigáda, která se proslavila v boji a osvobození Kyjeva, Rudy, Bílé Cerkve, Žaškova a na jiných místech.
Když se po osvobození Volyně do jednotky přihlásili téměř všichni bojeschopní krajané - volyňští Češi, vznikl v dubnu 1944 z brigády 1. čs. armádní sbor v SSSR, který byl postupně dobudován. Do sboru byly začleněny čs. samostatná tanková brigáda, paradesantní brigáda a také letecká jednotka. Tyto jednotky se vyznamenaly v bojích při karpatsko-dukelské operaci, pomoci Slovenskému národnímu povstání, při osvobození Československa, zejména v bojích mezi Ondavou a Liptovským Mikulášem, Velkou a Malou Fatrou, v ostravské operaci, v jaselsko-gorlické operaci a podstatným způsobem se zasloužily o osvobození naší vlasti od nacistického jha.
V této jednotce bojovalo ke konci války kolem 60 000 Čechů, Slováků a podkarpatských Rusů.

Francie
Po pádu Polska, když Velká Británie tentokrát dodržela své závazky dané Polsku a vypověděla válku Německu, začala se ve Francii formovat čs. jednotka z exulantů, krajanů a našich vojáků, kteří podepsali závazek do cizinecké legie. Po mobilizaci všech bojeschopných čs. občanů vznikla 1. čs. divize. Počet čs. občanů v  našich jednotkách ve Francii  se blížil 14 000 osobám. Brzký pád Francie neumožnil jednotce jako celek zasáhnout zde do války, avšak část byla nasazena do beznadějných ústupových bojů a plně se osvědčila. Dobrovolníci této jednotky byli evakuováni do Velké Británie.

Střední východ
Někteří z našich občanů, kteří odcházeli do odboje přes Maďarsko a Jugoslávii nebo Turecko, se již nedostali do Francie a skončili v Sýrii (dnešní Libanon) a potom na britském mandátním území v Palestině. Zde byla vytvořena další jednotka, ke které se připojila i ta část vojáků, kteří se původně formovali v Polsku a byli propuštěni z internace v SSSR. Velitelem  této jednotky byl pplk. Karel Klapálek. Do ní vstoupila také řada našich občanů, kteří se nacházeli na palestinském území. Tato jednotka byla nejdříve jako 11. pěší prapor východní nasazena v egyptské Západní poušti, později v tehdejší Sýrii a potom jako posádka v obklíčeném Tobruku. Po prvním osvobození Tobruku byla přezbrojena na 200. Lehký dělostřelecký protiletadlový pluk a chránila přístavy v Haifě, Bejrútu a po definitivním dobytí i tobrucký přístav. Celkem čítala čs. jednotka na Středním východě přes 2000 osob. Po vítězství spojeneckých vojsk v severní Africe byla tato jednotka přesunuta do Velké Británie.

Velká Británie
Z vojáků jednotky evakuované z Francie spolu s československými dobrovolníky, kteří byli na území Velké Británie, se v říjnu 1940 ustavila 1. čs. smíšená brigáda.  Po příchodu  jednotky ze Středního východu do Velké Británie byla vytvořena  čs. samostatná obrněná brigáda, jejímž velitelem byl jmenován gen. A. Liška. Tato brigáda zajišťovala ochranu britského jižního pobřeží proti případné německé invazi a po vylodění spojeneckých armád ve Francii byla nasazena při obléhaní přístavu Dunkerque, kde se pod velením viceadmirála Frisiuse držela silná německá posádka. Němci se nakonec v dubnu 1945 vzdali a jejich velitel podepsal kapitulaci do rukou našeho gen. Lišky. Tato jednotka měla téměř 6000 vojáků. Celkem bojovalo v čs. armádě ve Velké Británii kolem 14 000 osob.