Poručík od ženistů

28.03.2006 15:45


V minulém roce jsme v čísle 4 uveřejnili článek o životě dvou odbojářů – bratrů Františka Munzara (1913–1944) a Josefa Munzara (1911–2004). Dramatické životní osudy Josefa Munzara, který o šedesát let přežil svého popraveného mladšího bratra, byly zpracovány do publikace s názvem Poručík od ženistů.
Josef Munzar vyrůstal v rodině vysokého četnického důstojníka, což do značné míry předznamenalo jeho životní osudy. Po nástupu prezenční vojenské služby v roce 1932 absolvoval nejdříve školu pro důstojníky v záloze a v letech 1933–1935 i Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako čerstvě vyřazený poručík nastoupil k pěšímu pluku 26 do Banské Bystrice, kde sloužil u technické roty. Svoji ženijní odbornost si zvyšoval v několika kurzech, mimo jiné na půlroční stáži v Ženijním učilišti v Litoměřicích. V průběhu jeho předválečné služby v československé armádě vznikla ojedinělá kolekce fotografií, která je vzácným svědectvím o tehdejší úrovni našeho vojenství.
Po tragickém rozpadu Československa a rozpuštění armády v roce 1939 se Josef Munzar s bratrem Františkem zapojili do odboje. V roce 1943 byla jejich odbojová skupina prozrazena, oba bratři byli zatčeni a podrobeni nelidským výslechům. František byl po skončení vyšetřování popraven, Josef deportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Přežil věznění i závěrečný pochod smrti a po osvobození znovu nastoupil službu v armádě, kde krátce působil i ve vojenském obranném zpravodajství obávaného Bedřicha Reicina.
V roce 1955 byl J. Munzar v hodnosti podplukovníka protiprávně zatčen, odsouzen a osm let vězněn v táborech nucených prací.
Rozsah vzpomínkové publikace je 171 stran a je zde reprodukováno přes 180 dobových fotografií a dokumentů. Barevná příloha obsahuje kromě Munzarových vyznamenání také hodnostní značení předválečné československé armády a rukávové značení tehdejších vojenských odborností.

 


Radan Lášek