Porážka Salmů Ústavním soudem - Pravda odbojářů zvítězila

12.04.2012 13:28

Čtrnáct let bojovali odbojáři ČSBS Blanska a Boskovicka o zastavení restituce rodu Salmů. Miliardových majetků konfiskovaných republikou po roce 1945. A to na všech úrovních - od okresních úřadů až po Parlament ČR a obecné soudy. Čtrnáct let byli okresní odbojáři ČSBS Boskovice vystavováni nehorázným útokům tisku, médií a všem veřejným pomluvám. Čtrnáct let trvalo, nežli dcery Salmovy našly u Ústavního soudu svůj Stalingrad.

Ovšem je instituce, která boj o restituce vede déle, než odbojáři - Muzeum Blansko a jeho ředitelka Mgr. Eva Nečasová.  Muzejnice odpočátku upozorňovala na nekalost restitučního procesu, a na protiklad dekretálního řízení s nálezy o pozicích rodu Salmů za okupace, o jejich říšském němectví. V odbojářích pak našlo Muzeum Blansko přirozeného spojence a byli to oni, kdo ukázali po letech utajování a lhaní na členství Hugo Salma v nacistických organizacích spojených s NSDAP. Je nutno také poukázat na primát v odhalování rájeckých kolaborantů brněnského badatele  Dr. Stehlíka, který ovšem svůj spravedlivý boj následně zatížil obsesí vůči boskovickým odbojářům a vůči muzejnici z Blanska.

 

Ústavní soud, který ještě roku 2005 de facto požehnal určitým nárokům restituentů, nakonec v současném řízení definitivně zamítl neplatnost přihlášky velkostatkáře Hugona knížete Salma k říši. Tím  neodvolatelně potvrdil za reichu privilegované německé říšské árijské občanství rájeckého velkostatkáře a nemožnost navrátit zpět rájeckému pánu československé státní občanství. A tím definitivně zamítl i následnou restituci neboť udělení čs. občanství a tím neprovinění se proti republice je podmínkou restituce. Hugo Salm podle Ústavního soudu tyto podmínky nesplnil.

Ústavní soud tak potvrdil závěry vyšetřovatelů z let 1945-1946, kteří naznali, že Hugo Salm nezůstal věren ČSR.

Ústavní soud svým výnosem potvrdil ještě něco dalšího. Potvrdil, kdo v kauze měl pravdu - a kdo drze a nestydatě kráčel za majetkem, - a také to, kdo lhal. Kdo pomlouval a kdo zatajoval a dokonce i kradl dokumentaci a reálie ve prospěch říšského Velkoněmce. Tyto lži ovšem pokačují nadále - právnička Salmů veřejně tvrdí, že podají podle správního řádu novou žádost na ministerstvo vnitra o určení neplatnosti říšské přihlášky (!). Na to ministerstvo, které právě vyhrálo Ústavním soudem spor o tuto přihlášku k říší. Účelové nesmysly právničky jen zakrývají široké veřejnosti, a zvláště čtenářům Mladé fronty, pravdu o totální porážce restituentů. Jak vtipně pravily Kulturní noviny, vytvářejí tak "mediální paobraz". Cíl je jasný - vyvolávat dojmy dalších restitučních nadějí. Položit dýmovou clonu nad Ústavním soudem, torpedovaný restituční křižník Salmů.

 

Zvláštní pozici v kauze zaujímaly po desetiletí regionální úřady a tisk. Zatímco na stranu odbojářů a muzejníků se postavil de facto jediný orgán státu - ministerstvo vnitra, určité regionální úřady, a zvláště tisk, zaujaly buďto pozici mrtvého brouka anebo alibistické postoje. V kauze též prý výrazně čněl jistý údajně blíže nejmenovaný informátor, výborně plnící roli "užitečného idiota" restituentů. Odbojáři by sami rádi věděli, kdopak to byl? Je to odposlechnuto z terénu. Zvláště určitý regionální tisk celou dobu výrazně nadržoval rodině Salmů a vyvolával dojem, že odbojáři Boskovic a muzejníci Blanska jsou jen hrstkou závistníků a nenávistných lhářů, ostouzejících slovutný rod Salmů. Tento dojem vyvolaly, bohužel, i některé osobnostní soudy, založené na absencích přislušné dokumentace, jež byla rozkradena rájeckými a jinými zloději. Nakonec však fakta, prezentovaná jak ministerstvem, tak i odbojáři a muzejníky, naprosto zbořila konstrukce restituentů o říšské přihlášce, a zarazila tak jejich nároky. A to definitivně - ať tvrdí právnička Salmů, co chce, a co je pouze jejím nezbožným přáním.

Ukázalo se, že tvrzení boskovických odbojářů o říšském němectví a ochování se rájeckého pána za okupace, bylo pravdivé. Ukázalo se, že žalovaná kniha její redaktorky, ředitelky blanenského muzea E. Nečasové Cui bono restituce, i přes pochyby obecného soudu, je v zásadě naprosto pravdivá. Ukázalo se, že veřejnost a národ nelze klamat donekonečna. Rovněž se ukázalo, že nešlo o žádnou "soukromou válku místních historiků", ani o spor nějakých Monteků a Kapuletů, jak to  monotónně vyvolával tisk a média, ale o věc státoobčanskou, o věc republiky a českého národa. 

Ukázala se tak nepřímo i ohavná pozice regionálního Úřadu města Rájec.Městský úřad Rájce trpěl krádeže dokumentace o Hugo Salmovi po řadu let a nikdy je neoznámil orgánům.  Stejně neslavně dopadl rájecký starosta, který, aby zakryl krádeže protokolních knih o Salmovi, veřejně  lhal v tisku a v médiích o těchto knihách. Starosta Rájce projevil i jistou dávku hulvátství, když se ani na přímou výzvu předsedy ústředního výboru ČSBS Praha nedokázal boskovickým odbojářům omluvit. Pozice Rájce a jeho starosty zůstane navždy temnou skvrnou v historii celé restituce. Musel přijít až ČSBS Boskovice, aby zachránil pro stát protokolní knihy.

Kauza salmovské restituce jen  dokazuje, jak obtížná a předlouhá je cesta k pravdě v současných poměrech státu - a kolik  nebezpečí v sobě skrývá boj za naplnění prezidentských dekretůa za odbojářskou pravdu. Madam Salmová kdysi řekla - "lidé vykládají polopravdy a ze čtvrtiny polopravdy - a celou pravdu neřekne nikdo". Nyní má celou pravdu, pravdu odbojářů, potvrzenu i Ústavním soudem.

 

                                                                           Jiří Jaroš Nickelli  

                                                                           předseda OV ČSBS Boskovice

Vyšlo v čísle 8 (12.dubna 2012)