Pocta znovu ožila

23.11.2011 10:05

 

Letos 26. září nedaleko mohyly M. R. Štefánika v katastru obce Ivanka pri Dunaji byl odhalen zrekonstruovaný památník četaři, polnímu pilotovi Antonínu Valešovi, který na tom místě v roce 1926 havaroval.

Slavnostní akt se konal u příležitosti Dne slovenského vojenského letectva. Letci si ho připomínají 17. září. Byl vyhlášen na památku přistání 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR a jeho působení na povstaleckém území Slovenska v roce 1944 nařízením ministra obrany SR č. 54 z 8. 7. 2009. Slavnosti se zúčastnily delegace Ministerstva obrany SR s ministrem L. Galkem, přidělenec obrany při Velvyslanectví ČR v SR genmjr. J. Jančík, delegace obce Ivanka pri Dunaji, Slovenského leteckého zväzu gen. Dr. M. R. Štefánika (SLZ), Klubu vojenských výsadkárov SR, Letiště M. R. Štefánika a rodinní příslušníci pilota A. Valeše – synovec Pavel a prasynovec Daniel Valešovi. Účastnili se rovněž členové bratislavské pobočky SLZ a obyvatelé Ivanky pri Dunaji.

Antonín Valeš se narodil 21. června 1902 v Týnci Panenském (dnes Panenský Týnec). Mládí prožil s mladším bratrem Josefem v rodném městysu a u prarodičů ve Slavětíně. Když byly Antonínovi čtyři roky matka ovdověla. Po skončení trojtřídní obecné a pokračovací školy se vyučil nástrojařem. Jeho poslední domovskou obcí byly Pchery v tehdejším okrese Slaný. V květnu 1922 ho odvedli a 1. října téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu u Leteckého pluku čís. 1 v Praze. Po prezentaci ho přidělili k Vzduchoplaveckému učilišti v Chebu, kde absolvoval základní výcvik a později vykonával v učilištních dílnách funkci kresliče.

Právě služba v učilišti měla vliv na jeho rozhodnutí stát se pilotem. Už v polovině března 1924 ho zařadili do Pilotní školy tehdejšího Leteckého učiliště v Chebu, kde postupně absolvoval elementární a pokračovací (jedno a dvousedadlový) pilotní výcvik. Jeho pilotní schopnosti hodnotili nadřízení velmi dobře. Z Leteckého učiliště ho 18. 2. 1925 přemístili na Slovensko, k Leteckému pluku 3 „Generála letce M. R. Štefánika“. Přidělili ho k nitranské (pozorovací) letce 5. V březnu 1925 byl povýšen na svobodníka, v květnu na desátníka a v srpnu na četaře. Dnem 1. 5. 1925 byl jmenován polním pilotem letcem.

V druhé polovině roku 1925 v Chebu absolvoval stíhací výcvik. Od letky 5 ho 7. prosince 1925 přemístili k nitranské (stíhací) letce 31. Ta v květnu 1926 změnila dislokaci a přesunula se na letiště ve Vajnorech. V létě roku 1926 byl vyslán do Chebu na kurz létání v noci.

Životní osud četaře Valeše se naplnil 16. 12. 1926. V ten den plnil úlohy leteckého výcviku ve vzdušném prostoru vajnorského letiště s Avií B-21 (výrobní číslo 63), která v té době byla nejrozšířenějším čs. stíhacím letounem. Stroj patřil letce 31, organizačně začleněné do II. perutě s velitelstvím ve Vajnorech a podléhající velitelství Leteckého pluku 3 „Generála letce M. R. Štefánika“ se sídlem v Nitře. Během letu se přibližně ve výšce 700 m vznítilo v letounu palivo. S hořícím strojem se pilot pokusil nouzově přistát. Ve výšce asi pět metrů nad zemí, v katastru tehdejší Bratislavské Ivánky (dnes Ivanka pri Dunaji) z letounu vyskočil, přičemž se těžce zranil. V Divizní nemocnici 9 v Bratislavě, kam ho po havárii dopravili, ho operovali a amputovali mu pravou dolní končetinu. Avšak toho dne následkem četných zranění v nemocnici zemřel ve věku dvaceti čtyř let. Poslední rozloučení příslušníků perutě s ním se uskutečnilo 20. prosince v Bratislavě. Valešovy pozůstatky byly převezeny vlakem do Loun. Pohřeb se konal 23. 12. 1926 v Týnci Panenském.

Památník, respektive pamětní deska, připomínající tragickou leteckou nehodu, ležel dlouhá léta nepovšimnut u plotu bratislavského letiště, kam byl přemístěn z vnitřního prostoru letiště po výstavbě plotu. Přestože se nacházel přibližně 200 m od mohyly M. R. Štefánika byl zarostlý vysokou trávou a plevelem, ztracen zrakům kolemjdoucích. V zimě zavátý sněhem. Vidět ho bylo jen krátce, od roztání sněhu dokud nevyrostla vysoká tráva.

Tento stav trval v podstatě až do letošního února, kdy ho objevili členové bratislavské pobočky SLZ. Ti velmi rychle připravili projekt jeho obnovy. Ten potom v průběhu letošního léta s významnou finanční pomocí slovenského ministerstva obrany a státního podniku Letové prevádzkové služby také zrealizovali.

Obnovený památník odhalil ministr obrany SR L. Galko a prezident SLZ M. Grega. Při pietním aktu byly položeny věnce a kytice. Zněly státní hymny ČR a  SR. Promluvili L. Galko, starostka Ivanky pri Dunaji M. Holcingerová a M. Grega. Ten předal Valešovým příbuzným vyznamenání udělené četaři A. Valešovi – Zasloužilý letec SLZ in memoriam, dále pamětní listy SLZ L. Galkovi, J. Jančíkovi, R. Rollerovi, J. Jendrolovi, P. Matejčíkovi a Pamětní medaili SLZ M. Holcingerové. V závěru slavnosti za příbuzné poděkoval P. Valeš. Akci, která měla vysokou úroveň zakončila hymnická píseň. Po osmdesáti pěti letech od tragické události tak byla znovu navrácena pocta mladému pilotovi, který statečně obstál v těžké, poslední zkoušce svého života.

Známý francouzský spisovatel a výjimečný letec Antoine de Saint-Exupéry ve svém nedokončeném románě-eseji Citadela uvedl: „Není nejdůležitější vložit tělo do země, ale jde o to, abychom pak z puklé urny sebrali všechno dědictví, jehož opatrovníkem byl zemřelý. Je obtížné zachránit vše, dlouho to trvá, než jsme schopni poskytnout odkazu mrtvých u sebe přístřeší. Je třeba dlouho oplakávat, přemítat o jejich životě a vzpomínat jejich výročí...“

 

pplk. v. v. Dr. Petr Švanda, CSc.

 Vyšlo v čísle 24 (23. listopadu 2011)


 A. Valeš jako žák Pilotní školy v Chebu v roce 1924