Pilot Spitfiru

26.02.2009 15:41

„Faktem zůstává, že neúspěch německého letectva sice nepřátele Británie zásadně neoslabil, ale nedovolil jim vstoupit na anglickou půdu.“

Na úvod hodnocení knihy Davida Moora Crooka Pilot Spitfiru s podtitulem Legendární paměti účastníka Bitvy o Británii se přiznávám, že jako čtenářka upřednostňuji žánr jiný, než je vojenský a válečný. Nicméně tuto knížku jsem přečetla s chutí a jedním dechem.

Jen nerada používám superlativy často skrývající nedostatky v precizní soudnosti. Jestliže se superlativů dopustím, pak věřte, že s čistým svědomím a namístě, neboť superlativy této knize sluší.

Vzpomínky D. M. Crooka, vyznamenaného v Bitvě o Británii řádem DFC-Distinguished Flying Cross, v překladu Záslužný letecký kříž, vycházejí znovu po téměř šedesáti letech.
V této souvislosti je namístě zmínit překladatele Martina Helebranta, pro něhož to jistě nebyla jednoduchá práce. Vždyť za tak dlouhou dobu jazyk anglický i český doznaly změn jak v gramatice, tak i ve stylu, navíc autor se občas dopouštěl chyb, například místo správného Messerschmitt píše Messerschmidt, nebo se změnily názvy i veličiny fyzikálních jednotek v souvislosti s výkony letadel a jejich obslužností. V zájmu autenticity překladatel respektoval původní text, takže nad chybami se nepozastavujte a berte je, neboť výrazné hodnoty knihy jsou v obsahu.

Kniha má pět neobvykle řazených částí: Předmluvu napsala autorova dcera Rosemary Loydová. Vzpomíná na svého otce, který miloval svou rodinu a nadevše si cenil povolání pilota a letadlo Spitfir považoval za dokonalé po technické stránce a krásné vzhledově. Stať o 609. peruti je od čestného Comodora AFC Huntera, který se zamýšlí nad historií „šestsetdevítky“ a úlohou, kterou v ní jako pilot měl D. M. Crook. Následný úvod Richarda Overyho přibližuje bitvu o Británii z historického i vojenského hlediska. Citace z jeho úvah: „Faktem zůstává, že neúspěch německého letectva sice nepřátele Británie zásadně neoslabil, ale nedovolil jim vstoupit na anglickou půdu.“
Po krátkém vyznání překladatele již následuje deník autora. V závěru knihy je slovníček zkratek vojenských hodností a názvů útvarů v té době používaných. Doporučuji  seznámit se s ním ještě před samotných čtením knihy v zájmu srozumitelnosti textu.

Kniha patří do oblasti memoárového žánru, je psaná formou deníku. Obsahuje vzpomínky od srpna 1939 včetně listopadu roku následujícího na výcvik, přípravy ke vzdušnému boji s nepřítelem, uvádí důležitost pozemního personálu, neboť bez skvěle připraveného zázemí by piloti nemohli dosahovat výborných výsledků. Británie si totiž vybudovala komplexní systém protivzdušné obrany s cílem nedovolit německé Luftwaffe bombardování britských ostrovů.

D. M. Crook použil střízlivý slovník, a to i při popisu dramatických momentů vzdušných soubojů s nepřítelem. Jednoduchost vyjadřování vtáhne čtenáře přímo do kabiny letadla a vy máte pocit, že jste s pilotem právě nyní, když drama vrcholí. Bez nadnesených emocí líčí chvíle nejsmutnější, kdy na zemi nepřistál se svým Spitfirem kamarád, pilot. Vzlétat do vzdušných soubojů s nepřítelem, když návrat byl vždy nejistý, neboť nepřítel byl vyzbrojen a připraven na vysoké úrovni, byl každodenní úkol pilota Spitfiru, „šestsetdevítky“. Na jednom místě autor píše: … „vím jak to chutná, když nás napadl stejný počet Messerschmidtů a během čtyř minut zničil polovinu naší peruti“.

Nejsympatičtější na Crookově deníku je věcnost, jasnost i skromnost a přímost, s jakými líčí práci pilota, zřejmě vlastnosti příslušné pilotovi Spitfiru. Těmito atributy, jak jsem již  zmínila, vtáhne čtenáře přímo do vzdušného souboje a vy s ním prožíváte minuty vzrušení boje letadla proti letadlu, letadla proti odstřelovači, sekundy bleskového rozhodování a zručnosti – souboje mozků a techniky. Deník je obrazem až nepředstavitelné odvahy a vynikajících schopností pilotů „šestsetdevítky“.

Pocítíte s autorem i smutek nad ztrátami kamarádů pilotů, kteří ve vzdušných soubojích zahynuli v troskách svých Spitfirů. Přátelé spolu ráno posnídali a u oběda – židle prázdná, v koupelně ještě neoschla štětka po holení a služba odnáší svršky kamaráda do skladu a pilot vedle prázdné židle ví, že zítra nebo za hodinu opět vzlétne do vzdušného souboje s vírou, že ráno v kantýně posnídá, že se vrátí z onoho obrovského
prostoru, k němuž od nepaměti lidé vzhlížejí v dobách míru i válek s úctou i obavami, k prostoru, jemuž říkáme nebe.

 

(Knihu vydala Mladá fronta)

Marie Nádherová