Pařížská novinka o TGM

28.03.2006 09:43


Nedávno vyšel český překlad pozoruhodné a zdařilé monografie univerzitního profesora věhlasné Sorbonny Alaina Soubigou T. G. Masaryk. (Praha a Litomyšl, Paseka, 2004, 456 str.). Předně jde o první komplexní přehled života a díla T. G. Masaryka po rozporuplném 20. století. Výsledné nevšední ocenění středoevropského i světového významu T. G. Masaryka přináší navíc uznávaný zahraniční odborník přední evropské univerzity (francouzský ori-
ginál vyšel v Paříži roku 2002). Jde tedy o evropsky významný doklad obecné aktuálnosti podstaty odkazu T. G. Masaryka pro 21. století.
Kniha přichází v pravou chvíli – v čase svrchovaně potřebné hlubší diskuse o povaze a smyslu demokratické kooperace a integrace Evropy v soudobém konfrontačním světě. Největším rizikem 21. století je zřejmě
historicky nebývalá gradace i nebezpečná koncentrace nedostatečně kontrolovatelné globální megamoci peněz, médií i řízených střel. Tvrdě prosazovaná neoliberální deregulace zbavuje svět nezbytného řádu a upevňuje tím hlavně moc nejsilnějších, nastoluje nadvládu nové nadnárodní vrchnosti. Stále pronikavější neoliberální deregulace tak vlastně reguluje svět k neoabsolutismu. Naprostá většina ze dvou set soudobých států je již více či méně podmaněna.
Největší a zřejmě i poslední nadějí protikladného 21. století je proto masarykovské prohlubování a rozšiřování skutečné, dostatečně moudré i funkční demokracie, usilující o rovnoprávnou kolektivní bezpečnost, o kultivaci vnějšího i vnitřního lidského světa, o harmonické rozvíjení každého člověka, celé společnosti i přírody. Zatím bohužel přibývá spíše demokratických deficitů: ubývá opravdových demokratů, vzrůstá hodnotová dezorientace i apatie, sílí formalismus, byrokratismus, prospěchářství, sociální distance a atomizace, neodbornost, neodpovědnost i tendence vyloženě nedemokratické a antidemokratické (hlavní základnu reálné demokracie v národních a státních společenstvích rozpouštějí trendy protinárodní i protistátní, vzrůstá partokracie, plutokracie, oligarchie, teokracie, neonacismus, neostalinismus, terorismus, přibývá mocenských přístupů z pozice síly…). Tyto a další disfunkční i rozkladné faktory soudobou krizi nebezpečně prohlubují.
Dosavadní příliš egocentrická globalizace sociální i ekologické rozpory spíše vyvolává než překonává. Nová hegemonie též společnost i svět účelově tříští – usnadňuje to ovládání. Jednostranná strategie, kterou
Z. Brzezinski přiléhavě označil jako „geopolitický pluralismus v postsovětském prostoru“, napomohla např. na prahu 21. století k rekordní balkanizaci i nemalému rozvratu středovýchodní Evropy. Dělením i rozbíjením tří států tu již vznikl nebývalý, mimořádně disfunkční i riskantní mix 22 nových států i pseudostátů. Sebezáchovná, existenčně nezbytná strategie trvale udržitelného rozvoje lokálního i globálního lidského světa se však dostatečně nedodržuje. Porušují se i základy mezinárodního práva a Charta OSN.
Nový evropsky významný podnět pro tvůrčí rozvíjení masarykovské hodnotové orientace – především jeho humanitního demokratismu a kritického realismu, vycházejícího z bilancí toho, co bylo a je a směřujícího k tomu, co býti má – posiluje hledání spolehlivých východisek z prohlubující se naší i světové nynější krize.
Zvláštní význam má recenzovaná kniha pro překonávání naší duchovní bídy. Je nepostradatelnou odbornou a morální lekcí pro všechny, kteří již zapomněli na Masaryka, kteří nehynoucí podstatu jeho díla dosud nechápou, podceňují, omezují, bagatelizují, falšují, omezují i ignorují. V situaci – kdy věrně tvůrčí pokračovatele díla
T. G. Masaryka nebezpečně postrádáme; kdy riskantně přibývá jeho neznalců, zamlčovatelů, formálních, falešných i farizejských interpretů, kteří se k němu slovy hlásí a svými činy jeho hlavní odkaz bortí; kdy opět sílí „cenzura tichem“ a hlasy jeho kritiků i zavrhovatelů; kdy již i proti prezidentu E. Benešovi, nejbližšímu spolupracovníkovi a nejvěrnějšímu pokračovateli T. G. Masaryka, probíhá nová koordinovaná masivní nenávistná kampaň připomínající spílání A. Hitlera – je nejvyšší čas vrátit se k spolehlivým autentickým masarykovským pramenům.
Recenzovaná monografie k tomu nabádá a směřuje. Dodejme jen, že někdy i v ní autorova snaha po úplnosti a přílišná pozornost věnovaná okrajovým detailům překrývá podstatu a smysl Masarykových snah. Pro zahraničního autora je přirozeně obtížné vžít se do extrémně tvrdých podmínek emancipace národů střední Evropy plně. K vyjádření zhoubných důsledků dlouhodobé bezmezné germanizace i maďarizace rozhodně nestačí mnohoznačný pojem „nacionalismus“. Širokou škálu jevů – od přípravy genocidy méněcenných národů nacistickým rasismem, přes obranu vůči velkoněmeckému a velko-uherskému hegemonismu, až po zoufalý boj zbylé hrstky slovenské inteligence o záchranu vlastní národní existence – třeba analyzovat konkrétněji. Československo bylo svými vůdčími státníky založeno v duchu demokratické rovnoprávnosti, svébytnosti i vzájemnosti jeho národů. Podle T. G. Masaryka mělo být jedním ze základních kamenů demokratické unie střední i celé Evropy. První dělení ČSR v roce 1938 (tj. vyloženě nepřátelský imperiální mnichovský diktát) anuloval roku 1945, po porážce nacismu, druhý československý odboj vedený prezidentem E. Benešem. I druhé dělení Československa roku 1992 má s opravdovou demokratizací pramálo společného.
Bylo prosazeno pochybnou většinou jediného poslaneckého hlasu, bez referenda, proti vůli nejméně 80 procent občanů České i Slovenské federativní republiky, proti reálným strategickým zájmům obou intencí demokratické evropské integrace. (Viz Kučerová S., red. Česká a slovenská otázka v Evropské unii. Konvoj, Brno 2004. Strany 128, 132, 181, 193, 208, 249, 275 a závěry na str. 344–385).
Pozoruhodná pařížská novinka rozhodně stojí za přečtení, soustavnější studium i tvůrčí následování.



Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský,CSc.