Pamětní deska událostem roku 1938

05.10.2015 09:04

Pamětní deska událostem roku 1938

Podpořte organizátory

Obecně prospěšná společnost Centrum české historie chystá odhalení pamětní desky Čechům, Židům a protinacisticky smýšlejícím Němcům vyhnaným  sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938 z našeho pohraničí. Deska by měla být umístěna na Masarykově nádraží v Praze, kam v dramatických dnech kolem podpisu mnichovské dohody přijížděly četné vlaky s uprchlíky. Mnoho z nich uteklo jen s tím, co unesli v rukou. Prostředky měli jen na přežití několika málo dní. Většinou neměli co jíst, neměli kde spát, neměly zajištěny základní životní potřeby. Na nádražích i dalších místech jim pomáhali většinou členové různých dobrovolných organizací, jako Československého červeného kříže, Sokola, Skautu, Svazu svobody, Péče o mládež, Orla, Svazu dobrovolných sester,  Českého srdce, Solidarity i některých německých a židovských organizací. Uprchlíků bylo celkem více než 370 000.

Centrum české historie se tak vrací k jedné málo známé a zřídka připomínané kapitole dějin naší země.  Zatímco osud německy mluvících obyvatel Československa, kteří po válce odešli do Německa (ať už šlo o útěk, divoký nebo organizovaný odsun) je v posledních letech často připomínán v médiích, točí se filmy, vycházejí knihy, odhalují se pomníky i pamětní desky, příběhy lidí vyhnaných v roce 1938 zůstávají většinou v zapomnění. Cílem je přispět k objektivnímu pohledu na toto období naší historie a k pochopení příčin a následků na časové ose dějin. Odhalení pamětní desky bude rovněž uctěním památky těch občanů Československa, kteří našli odvahu postavit se nacismu, nebo se stali jeho obětí.

„Málo známou skutečností je,“  říká JUDr. Jaroslav Těšínský z Centra české historie, pověřený organizací akce, „ že vyhnání postihlo i protinacisticky smýšlející Němce. Sudetoněmečtí henleinovci se zaměřili zejména na ty, kteří aktivně vystupovali na obranu republiky, zapojili se do protinacistických akcí, pomáhali čs. orgánům udržovat v pohraničí klid a pořádek, nebo vstoupili do dobrovolných jednotek Stráže obrany státu. Odhaduje se, že demokratických Němců, kteří byli nuceni uprchnout do vnitrozemí ,  bylo kolem 20 000. V převážné většině šlo o funkcionáře a nejaktivnější členy německé sociální demokracie a komunisty.“

Podle sčítání obyvatel v roce 1930, žilo na tomto území (včetně Těšínska, které zabralo Polsko), více než 800 tisíc Čechů. Od poloviny třicátých let, kdy v Německu nabíral na síle nacismus, se u místních Němců začala stále výrazněji projevovat konfrontační politika, která měla různé podoby. Tyto projevy markantně zesílily v průběhu roku 1938. Charakterizovala je nenávist vůči všemu českému a antisemitismus. Šlo o urážky, výhrůžky násilím, provokativní průvody s bubeníky a pištci, vytloukání oken, ničení českého nebo státního majetku, vyvolávání rvaček, štvavé články v henleinovském tisku, rozbíjení akcí protinacistických oponentů apod. Před židovskými obchody stály henleinovské hlídky a zapisovaly si jména nakupujících.

K první migrační vlně došlo v souvislosti s eskalací těchto událostí již v květnu 1938. Šlo většinou o Židy (obchodníky, živnostníky, lékaře, právníky apod.) kteří ztráceli ekonomické podmínky pro svoji činnost.

 

 

Druhá vlna přišla bezprostředně po Hitlerově projevu 12. září 1938 na sjezdu nacistické strany v Norimberku, ve kterém hrozil vojenským vpádem do Československa.  Češi, Židé a němečtí antifašisté byli na mnoha místech vyháněni z bytů a domů, byli týráni, ponižováni, biti a bylo jim vyhrožováno násilím, pokud neodejdou. K nejzávažnějším excesům došlo na Falknovsku (Sokolovsku), v Haberspirku (Habartově), Schwaderbachu (Bublavě) a Gössengrünu (Krajkové) a na dalších asi sedmdesáti místech. Ordneři byli vyzbrojeni zbraněmi propašovanými z Německa. Mezi četníky, vojáky, příslušníky Stráže obrany státu i civilisty byly desítky mrtvých a zraněných. Tyto události vyvolaly další vlnu útěků ohrožených lidí, z velké části německých demokratů a příslušníků jejich rodin) do vnitrozemí. Situace se poněkud zklidnila poté, co československá vláda vyhlásila v nejkritičtěji postižených oblastech výjimečný stav a poslala tam armádu. Proud uprchlíků se ale nezastavil.

Třetí vlna následovala bezprostředně po podepsání mnichovské dohody, kdy henleinovci a jejich bojůvky (ordneři a jednotky Freikorpsu) ztratili už jakékoli zábrany. Jejich nadšení z připojení k Německu doprovázela chuť vyrovnat si účty s někdejšími protivníky – tedy s Čechy, Židy a německými antifašisty. Následovalo několik dní běsnění a lidé mnohdy utíkali s prázdnýma rukama. Někde byli hnáni za neustálých nadávek a bití až na novou hranici a bylo jim vyhrožováno, že už se nesmějí vrátit.

Vláda nebyla na tak velký počet uprchlíků připravena a reagovala na něj v podstatě dvojím způsobem. Pomocí, zejména finanční a organizační a přesvědčováním (někdy i nucením) uprchlíků, aby se vrátili zpět. Důvod byl vedle nemožnosti zvládnout takový počet uprchlíků také předpokládaný  plebiscit. Ten měl rozhodnout  o odtržení některých částí pohraničí. Počítala s ním i mnichovská dohoda. Vláda tedy nechtěla, aby z těchto oblastí Češi i demokratičtí Němci utekli a republika by tak přišla o další území. Docházelo i k nuceným zpětným transportům uprchlíků (Čechů i Němců). Nutno přiznat, že to nebyl zcela domyšlený krok, protože mnoho demokratických Němců, kteří předtím vystupovali na obranu republiky, bylo po návratu domů chyceno henleinovci a uvězněno, nebo posláno do koncentračních táborů. Po zrušení plebiscitu v polovině října 1938 bylo od nucení uprchlíků k návratu upuštěno.

Organizátoři akce jsou si vědomi, že události roku 1938 nejsou ještě dostatečně prozkoumané a zmapované. Mnoho informací chybí. Proto se i prostřednictvím Národního osvobození obracejí na pamětníky nebo jejich potomky, kteří o nich slyšeli vypravovat, aby jim tyto vzpomínky napsali, případně poskytli fotografie, novinové články, letáky apod. z té doby. Ty pak umístí na webové stránky www.utekyavyhnani1938.cz , které budou průběžně doplňovat. Tam také každý sympatizant najde číslo transparentního účtu, na který může poslat finanční příspěvek na výrobu a instalaci pamětní desky. Psát je možné na adresu vyhnani1938@seznam.cz, nebo na adresu Centrum české historie, Generála Píky 26, 160 00 Praha 6. Část takových materiálů už poskytla Seliger Gemeinde , Židovské muzeum v Praze a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.

Více se zájemci o těchto událostech dozvědí v knize PhDr. Jana Bendy, Ph.D. Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, kterou vydalo Nakladatelství Karolinum University Karlovy v Praze, ze které jsme čerpali také některé informace v tomto článku.