Osudná rozhodnutí

06.03.2008 15:50

„Tato práce chce připomenout, že jsme jako národ ve zkoušce dějin obstáli se ctí, a chce přispět k opětnému získání úcty, díků, uznání i pokory před těmi, kteří nezaváhali a chopili se zbraně, i před těmi, kteří zvažovali svá rozhodnutí a dali přednost boji před vyčkáváním dějinné spravedlnosti.“ Uvedenými slovy Jiří Šolc charakterizuje své dílo Osudná rozhodnutí Kapitoly z historie československého odboje v letech 1939-1945.

Považuje jej za jakéhosi pitavala z různých úseků válečné činnosti. Ostatně potvrzením jsou samotné názvy jednotlivých kapitol. Například  CARBON se vrací, věnované zvláštnímu poslání zmíněného výsadku; Přejděte k Rudé armádě, zabývající se pokusy o přechod 1. slovenské pěší divize k Rudé armádě v roce 1943 či Příběh Velkého metaře, v němž popisuje působení Rudolfa Slánského v politice KSČ a plán na jeho vyvedení na Západ.

Autor (nar. 1932) - jinak vojenský historik, orientující se na výzkum a zpracování problematiky československého zahraničního a domácího odboje za druhé světové války –v jedné z kapitol rozebírá rozhodnutí plk. gšt. Viliama Talského, zástupce generála Augustina Malára. Talský je jednoznačně spojován s kolapsem východoslovenských divizí a se znemožněním úzké vojenské spolupráce s Rudou armádou, což vyloučilo „rozhodující předpoklad výraznějšího vojenského úspěchu povstání“ (rozuměj SNP – pozn. red.), „nemluvě o deprimujícím vlivu, kterým se osud východoslovenských divizí podepsal na celkovém občanském i vojenském odporu povstaleckých sil“. Právě skutečnost, že Slovenské národní povstání v srpnu až říjnu 1944 se od počátku muselo omezit jen na střední Slovensko a tudíž dosáhlo jen částečného vojenského úspěchu je, jak podotýká Jiří Šolc, „všemi historiky oprávněně spojována s osudem polního sboru slovenské armády na východním Slovensku, jehož dvě divize se k povstání nepřipojily, v pasivitě vyčkávaly dalších událostí a nechaly se bez odporu odzbrojit německou armádou“.

V dosavadní literatuře je popsáno následovně: „Po zachycení signálu k ozbrojenému odporu však svůj úkol nezvládl a z 30. na 31. 8. 1944 odletěl do Lvova k maršálu I. S. Koněvovi domluvit koordinování bojových akcí se sovětskou armádou a odložit jejich začátek na 2. 9. 1944. Nerozhodností a neplánovaným odchodem ze Slovenska se přičinil o rozpad východoslovenské armády, která jako celek do ozbrojené akce v rozhodující chvíli nezasáhla a Němci ji odzbrojili.“

Na jiném místě se historik zabývá samotnou postavou Talského, přesněji jeho schopnostmi a vlastnostmi. Čtenář se doví, že z pohledu na předválečnou vojenskou kariéru v Československu Talský patřil k ukázněným a bezproblémovým důstojníkům. Dokonce v každoročních kvalifikačních popisech se oceňovala jeho pracovní výkonnost, spolehlivost, ale také bezchybný vzhled a společenské vystupování či tělesná způsobilost a velitelské vlohy. Nicméně někteří velitelé si „všimli, že ve svých úvahách a úsudcích je opatrný a rozvážný, někdy i těkavý. Nebylo však žádných pochybností, že má všechny předpoklady pro výkon funkce štábního důstojníka vyššího vojenského velitelství se zvláštními vlohami  a předpoklady pro operační a zpravodajskou činnost“. Autor se rovněž zabývá Talského poválečným osudem.

Publikace je opatřena zajímavou fotodokumentací,  snímky dobových dokumentů i četnými vysvětlivkami a doplňky pod čarou.

(Publikaci vydalo Naše vojsko)

 ....

„Co říci na to, že výuka dějepisu na našich školách záleží na jejich ředitelích. Existuje několik učebnic moderních dějin, které nastavují rozdílný úhel pohledu na naši národní minulost a záleží na učiteli, pro jakou interpretaci se rozhodne a co se naše děti a vnukové dozvědí o dějinách své vlasti. To patří bohužel také k politickému dědictví a důsledkům převratu, který vedle nutné nápravy minulosti z ní učinil předmět politického profitu. Takže do sjednocené Evropy máme vstoupit s kajícně svěšenou hlavou? Bude jako argument pro označení husitských vojsk za barbarské hordy a tlupy zvolena skutečnost, že bouraly gotické kostely, kláštery a chrámy? Budeme také považováni za barbary, když bouráme panelové domy? Gotické stavby se staly historickou památkou pro nás, pro husitská vojska představovaly soudobou architekturu, objekty, v nichž se opevnili jejich protivníci. Vzdáme se dobrovolně každému, kdo pohrozí zničením Národního divadla? Nemusíme chodit až tak daleko do národní minulosti. Je každý partyzán banditou proto, že se jednotlivci dopouštěli násilností, krádeží a loupení?

Historik nemá být soudcem. Má vysvětlovat historické souvislosti a děje, zkoumat jednání a činy lidových mas, jejich vůdců i prostých jednotlivců v závislosti na podmínkách doby v čase a prostoru.“

                                           Z knihy Jiřího Šolce Osudná rozhodnutí

    

„Češi obvykle ale vidí všechno negativně, a když k něčemu dojde, podělají se.“

Předseda vlády České republiky Mirek Topolánek, Hospodářské noviny 4. ledna 2008