Osudná březnová noc 1944

17.03.2005 11:39

Letos uplyne 61 let od příjezdu zářijového transportu 5000 Židů z terezínského ghetta do Osvětimi II – Birkenau. Nacisté z něj vytvořili rodinný tábor, označený jako B IIb. Světu měl ukázat, jakou pozornost věnují rodinám s dětmi a jak je o ně postaráno. Žili zde všichni pohromadě. Pozdější měsíce ukázaly, že šlo o kamufláž, o rafinovaně připravovanou vraždu lidí, kteří již půl roku věděli, že z tohoto lágru není jiné cesty než komínem.
Někdy počátkem roku 1944 v táboře zavládl větší neklid, než byl na sklonku roku. V polovině ledna se totiž začalo povídat, že zářijový transport odjede do pracovního tábora, do Heydebrecku. Mnohým svitla naděje, že nemůže přece být nikde tak zle jako v Osvětimi.
Akce začala už 7. března 1944, tedy v den výročí Masarykova narození. Byla to náhoda nebo esesácký zvrhlý úmysl? V onen den zněl povel, že zářijový transport má nastoupit na lágrovou ulici. V dlouhém zástupu 3800 lidí, kteří z více než 5000 těch, kteří do Birkenau z Terezína přijeli, přešlo do sousedního karanténního tábora. To nebylo dobré znamení. Tento tábor byl totiž přestupní stanicí do plynových komor. Zde transport zůstal přes noc. Další noc byla osudná. Všichni měli odjet do Heydebrecku. Přijela nákladní auta. Všichni nastoupili a auta se rozjela k nádraží. To však byla lest. Náhle se vozidla otočila a jela k plynovým komorám. Všech 3792 lidí včetně dětí bylo z 8. na 9. března 1944 zplynováno.
Ti, co ještě byli na živu, si dělali iluze, že smrt v plynových komorách byla bezbolestná a rychlá. Byl to omyl. Mučení a utrpení do poslední chvíle. Což bylo v Birkenau, zvláště pro mladé, lehké smiřovat se s nevyhnutelnou smrtí? Což bylo bezbolestné pod údery holí kápů nastupovat do nákladních aut? Umírání v plynových komorách nebylo ani dost rychlé, ani bezbolestné, ani milosrdné. Výhodné bylo jen pro Němce. Umíraly stovky, následně i tisíce najednou. Z pohledu Němců rychle, ovšem z hlediska postižených hrůzně!
Osvětim je v moderních dějinách synonymem toho nejhoršího, co lidstvo vymyslelo a udělalo. Nesmíme tedy zapomenout a dopustit, aby se něco podobného opakovalo.


ROBERT BARTEK