Odešel druhý schreiber KT Mauthausen

01.02.2012 15:22

 

Smutná zpráva přišla z Vídně. Loni z  8. na 9. prosince ve svém bytě ve Vídni zemřel vězeň koncentračního tábora Mauthausen Jan Maršálek.

Už nikdy se nenapiji vína, co jsem dostával od pana Maršálka, druhého nejvýše postaveného písaře koncentračního tábora Mauthausen. Od roku 2008, kdy jsem u něj poprvé byl, to patřilo k pravidelnému rituálu našich návštěv. Vždy jsme si při loučení vyměnili láhev vína. Já jsem dostal rakouské víno od jeho oblíbeného výrobce a jemu jsem předal víno z našich moravských vinic. Vždy se totiž ptal, odkud darované víno je. Když jsem ho ujistil, že z Moravy, byl velmi rád. Asi trochu ho to spojovalo s vlastí, kde se sice nenarodil, ale ke které se nikdy nepřestal hlásit.

Jan Maršálek se narodil ve Vídni 19. července 1914 v rodině českých rodičů. I po rozpadu Rakousko-Uherského mocnářství zůstali Maršálkovi ve Vídni. Pan Maršálek se následně vyučil typografem a nastoupil do zaměstnání v době, kdy v sousedním Německu začal vládnout rakouský čalouník. Již od mladých let měl velmi blízko k sociálně demokratickým a komunistickým organizacím. Po záboru Rakouska nacistickým Německem, aby se vyhnul službě ve wehrmachtu, odešel do Československa. Po určitou dobu žil v Plzni, kde spolupracoval se skupinou železničářů, která se podílela na přesunu ohrožených osob vlaky do Polska. Poté se usadil v Praze. Krátce na to se zapojil do německých levicových organizací a navázal na svou předchozí ilegální činnost, když opět začal převádět politické emigranty z třetí říše do ještě demokratické Evropy. Po té, co Němci obsadili i rozpadlé Československo v ilegální činnosti neustal. Stále pracoval v komunistické ilegální organizaci. To bylo důvodem jeho zatčení v roce 1941. Poté, co pražské gestapo zjistilo, že se jedná vlastně o rakouského, respektive říšského státního příslušníka, byl odeslán na gestapo do Vídně. Odtud byl deportován 28. září 1942 do koncentračního tábora Mauthausen.

Pro svoji otevřenost a odvahu zastat se slabšího i za cenu vlastního života (jednou se totiž postavil proti blokáči na baráku, kde sloužil a měl být za to ostatními kápy lynčován) se vypracoval až na post druhého písařekoncentračního tábora Mauthausen (KTM). Shodou okolností prvním písařem tábora byl také Čech, který se jmenoval Kurt Panny. A tehdy nastává jeho nepopíratelná role zachránce mnoha lidských životů. Z titulu své funkce a díky také dobrým vztahům s vlivnými odbojovými skupinami v KTM, které se během fungování tábora vytvořily, dokázal „uklidit“ některé vězně tam, kde chtěla nebo kam potřebovala ilegální organizace. Bohužel na druhou stranu věděl dost dopředu i o plánovaných popravách lidí, kterým již nedokázal pomoci. Stalo se tak třeba na sklonku války, kdy na písárnu došla zpráva, že mají být popraveni sociálně demokratičtí předáci z Vídně. Pan Maršálek o této zprávě dotyčné informoval. Již tehdy podzemní organizace disponovala zbraněmi, které jim poskytla a společně s dalšími vězni připravila útěk celé skupiny. Pravděpodobnost toho, že se útěk vydaří, zvyšovalo i to, že díky nedostatku elektrického proudu nebyl již obvodový plot kolem tábora pod elektrickým napětím a strážní věže byly obsazeny jen volkssturmem a ne jednotkami SS. Přesto v domluvenou hodinu, kdy skupina vyrazila k ostnatým drátům se stoly a dekami, které jim měly pomoci překonat tuto bariéru se po výkřiku strážných od plotu náhle stáhla a na místě zanechala všechny poskytnuté zbraně a uvedené pomůcky. Jan Maršálek byl zoufalý. Ještě za noci se mu podařilo odložené věci skrýt. Bohužel, skupině odsouzených již pomoci nedokázal. Ráno po pokusu o útěk byli popraveni.

Po osvobození se Jan Maršálek vrátil do Vídně, kde nastoupil práci u policie. Zde měl na starosti boj proti podzemním nacistickým organizacím, které po skončení války přešly do ilegality.

Změna nastala i v jeho soukromém životě. V roce 1946 se oženil s předválečnou láskou, Češkou z 21. okresu Annou Vavákovou, která byla během války členkou české odbojové skupiny ve Vídni. V roce 1941 byla zatčena a vězněna v Ravensbrücku, kde sdílela svůj osud společně s lidickými ženami. Z jejich společného manželství vzešel syn Saša, který samozřejmě navštěvoval české školy a studoval v Brně. Nyní žije ve Vídni. Anna brzy zemřela na těžkou nemoc.

Problematikou koncentračního tábora Mauthausen se stále zabýval. Nechtěl, aby se na utrpení, které vězni v koncentračním táboře prožili, zapomnělo. Proto v roce 1963 začal pracovat v Památníku Mauthausen. Velmi se zasloužil o to, že v revíru, zděné táborové nemocnici, byla instalována výstava, která mapovala historii koncentračního tábora Mauthausen i jeho pobočných táborů. Tato expozice téměř beze změny vydržela v táboře až do roku 2010. Nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí.

Chybou by bylo se  nezmínit i o publikační činnosti Jana Maršálka. Z ní je třeba vyzdvihnout hlavně knihu o dějinách koncentračního tábora nazvanou Dějiny koncentračního tábora Mauthausen, která je zatím v oboru znalostí o KTM nepřekonána. Vyšla v několika jazycích, bohužel, v českém překladu zatím ne, přestože ze strany autora tu vůle vždy byla.

Za zásluhy na vybudování a zachování památníku Mauthausen a za publikační a přednáškovou činnost byl  Jan Maršálek oceněn udělením čestného doktorátu.

Žil po celý život v německy mluvícím prostředí. Přesto jeho čeština byla perfektní a nikdy nenahrazoval slova, na která si nemohl vzpomenou slovy německými. Hrdě trval také na tom, že jeho jméno je Jan a ne Hans a na jeho vizitkách musel být vždy háček nad písmenem s.

S odchodem tohoto člověka lidem vyschl pramen poznání o životě a dějinách KTM.

Také loni  se na vinicích urodilo dobré víno. Bohužel, již ho nebudu moci panu Maršálkovi dát, či si o něm alespoň povídat.

Vzpomeňte tedy člověka, jehož krédem bylo: „Nechceme již žádné zbrojení a žádnou válku…“ a „… Mé sympatie měl každý člověk, který bojoval proti nacismu.“

                                                                                          Vlastislav Janík

Vyšlo v čísle 3 (1. února 2012)

Jan Maršálek s autorem na snímku Jaroslava Čvančary při poslední návštěvě.