Od stížnosti ke spolupráci

06.03.2014 15:16

S žádostí o nápravu se v polovině letošního února předseda ČSBS Jaroslav Vodička obrátil na PhDr. Markétu Pánkovou, ředitelku Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze.

Upozornil ji na informačního průvodce internačním táborem Hodonín u Kunštátu na Moravě, okres Blansko. Leták je pěkně zpracován a celkový zámět je chvályhodný.

Nicméně v kapitole Proč budovat památník je uvedeno následující:

„Areál tábora u obce Hodonín poblíž Kunštátu se stal v letech 1940-1950 průsečíkem tragických osudů lidí, do jejichž osudů zasáhly pohnuté dějiny naší země kolem poloviny 20. století.V této době prošlo táborem několik tisíc lidí, z nichž někteří internaci nepřežili. Důvody věznění se lišily: z rasových důvodů byli uvězněni Romové a kvůli etnickému původu sudetští Němci, za politické názory zde byli drženi vězni komunistického režimu.“

 

Za prvé, napsal J. Vodička, tzv. sudetští, správně českoslovenští Němci, nebyli nikdy a nikde vězněni kvůli etnickému původu. ČSR nebyla Tureckem, které věznilo Armény kvůli etnickému původu, ani fašistickou říší, která věznila kvůli etnickému původu Židy a Slovany!

Za druhé: dekrety prezidenta republiky jednoznačně stanovily, že českoslovenští Němci, i čeští  a slovenští zrádci a gardisté budou potrestáni nikoli pro etnický původ, ale za vlastizradu ČSR. Všichni internovaní v táborech nejen na Blanensku, ale v celé ČSR nebyli internováni pro etnický původ, ale pro vlastizradu ČSR, ať již provedenou přihlášením se k říši nebo dalšími zradami jako byla činnost ve fašistických organizacích apod. Lze si přečíst ústavní dekret 33, 100, 108, 12 atd. a prováděcí předpisy ministerstva vnitra k nim z roku 1946.

 

Navíc hodnocení vlastizrádných tzv. sudetských Němců je staví na roveň utrpení Romů nebo politických vězňů komunismu, což je zásadní historická nepravda.

Konečně  leták staví na roveň využití tábora sovětskou, rumunskou armádou - a wehrmachtem! Wehrmacht na rozdíl od osvobozeneckých armád rovněž plnil strašnou represivní funkci v okupovaných územích včetně protektorátu! Proto musí být rovněž označen za represistu!

 

Dále je absolutně nepřípustné dávat do uvozovek odsun „státně nespolehlivého“ německého obyvatelstva,  když tuto státní nespolehlivost definovaly jak dekrety, tak mezinárodní dohody jako Postupimská. Takové činění popírá platnost dekretů jako platné součásti našeho státního práva i Postupimské dohody.

 

„Pokládáme za vysoce chybné, že takové historické deformace sepsala  a vytiskla k veřejnému šíření tak ctihodná instituce, jakou je Národní pedagogické muzeum v Praze. Protestujeme proti této poplašné lži v letáku o táboře Hodonín a žádáme, aby Národní pedagogické muzeum stáhlo tento leták z oběhu a zásadně jej přepracovalo v duchu  dekretů prezidenta republiky, které jsou, znovu zdůrazňujeme, platnou součástí našeho právního řadu,“ uvedl předseda ČSBS.

Současně  paní ředitelku požádal o vyjádření k předmětné záležitosti a sdělení, jak provede nápravu a  zajistí, aby k takovým hrubým nedostatkům v jí řízené instituci již nedocházelo.

Reakce na sebe nedala čekat. Paní ředitelka Pánková zavolala J. Vodičkovi a na následné pracovní schůzce v ústředí svazu se za chyby v letáku, který nechala okamžitě stáhnout z oběhu omluvila.

„Velice mne to mrzí, protože si dávám velký pozor, aby všechny námi vydávané materiály byly správné,“ vyjádřila upřímné politování dr. Pánková, sama z rodiny postižené nacismem.

Posléze se s vedením svazu domluvila na konkrétní spolupráci, neboť, jak se ukázalo, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského mají hodně společných zájmů, na jejichž realizaci se mohou podílet.

                 jčv