Nová publikace

13.07.2015 08:20

S Bohem a fašisty

Vatikán ve spolku s Mussolinim, Francem, Hitlerem a Pavelićem

 

„Bylo starým, ctihodným zvykem svaté matičky církve, použít ďábla ve službách Boha!“ Tato slova Uptona Sinclaira jsou mottem obsáhlé publikace dr. phil. Karlheinze Deschnera. Byl jedním z mála autorů, kteří se „v klerikálním temnu Adenaurova režimu a jeho pohrobků odvážně vzepřeli lživým církevním výkladům…“

Jak Deschnerova práce nazvaná S Bohem a fašisty, s podtitulkem Vatikán ve spolku s Mussolinim, Francem, Hitlerem a Pavelićem potvrzuje, ne náhodou jsou jeho díla ceněna především pro jejich skutkovou ucelenost. Realitu předkládá s odvahou podepřenou vědomím, že všechna svá tvrzení má podložena konkrétními dokumenty.

Jak v předmluvě k novému vydání píše Peter Gorenflos, je Deschnerova práce nanejvýš aktuální, jelikož existuje nebezpečí, že kolaborace Vatikánu nejen s Hitlerem, by mohla upadnout v zapomnění. Její nejvyšší hodnota spočívá v tom, ženejde o módní knihu podléhající momentálním názorovým trendům, nýbrž „prezentuje, shromažďuje a následně vyvozuje jednoznačné závěry z přesných a podrobných historických faktů“.

Publikace odhaluje spleť lží Vatikánu, který se už několik desetiletí pokouší hrát roli organizace odporu proti Hitlerovi, „ačkoli Pius XII. byl podle kardinála Faulhabera ‚nejlepším přítelem‘, na začátku dokonce jediným přítelem nové Říše‘ právě v labilní počáteční fázi nacionálního socialismu…“.

Podrobně, historicky fundovaně autor dokazuje, že po 1. světové válce některé síly využily příležitosti, aby společně s nastupujícím fašismem otočily kolo dějin zpět. Otázka zní: nekoketoval Hitler už v dubnu 1933 před vysokými katolickými funkcionáři a k jejich nemalému nadšení s myšlenkou, že jeho „řešení židovské otázky“ je pouhým pokračováním středověké katolické tradice? Papež, jak z publikace jednoznačně vyplývá, nikdy nacistické protižidovské pogromy neodsoudil.

V Itálii začalo sbližování Vatikánu s fašismem už v roce 1922, ve Španělsku v roce 1933 biskupové s podporou papeže vyzývali ke křesťanské „křížové výpravě“ proti zákonné republikánské vládě.

Fašistická a klerikální propaganda celému světu vsugerovala, že ve Španělsku proti sobě stojí andělé a ďáblové, křižáci a bezbožní, křesťané a „rudí“.

Pius XII. po porážce republiky 1. dubna 1939 Francovi blahopřál: „Zatímco povznášíme svá srdce k Bohu, radujeme se s Vaší Excelencí z vítězství, které si katolická církev tak toužebně přála.“

Podle šetření Gordona Zahna v celé Velkoněmecké říši vojenskou službu odmítlo pouze sedm katolíků. Šest z nich bylo usmrceno a sedmý prohlášen za duševně nemocného. Sám papež o „milionech katolíků“ v  „německých armádách“ berlínskému korespondentovi Osservatore Romano řekl: „Přísahali. Musí být poslušní.“

Jak Deschner uvádí, za druhé světové války bojovali němečtí katolíci za Hitlera, polští a francouzští proti Hitlerovi. „Jenom jedna strana mohla být v ‚právu‘. Jestli to byli Poláci, Francouzi, Angličané, Američané, pak to nemohli být Němci. Byla-li válka na německé straně bezprávím, pak byli i němečtí biskupové na straně bezpráví.“

„Uvážíme-li postoj Eugenia Pacelliho k politice Mussoliniho, Franca, Hitlera a Paveliće, pak lze bez přehánění říci: Pius XII. je pravděpodobně více zatížen vinou než jakýkoli jiný papež v průběhu staletí. Přímo i nepřímo je zjevně zapleten do hrozných masakrů fašistické éry a tím i dějin vůbec, takže by při taktice římské církve nebylo vůbec s podivem, kdyby byl prohlášen za svatého,“ konstatuje v závěru své práce K. Deschner.

Nelze než souhlasit s Gerhardem Zwerenzem, že za svou knihu by byl autor ve středověku zajisté upálen (Twen, Mnichov, 4/1963). Jako první jí prokázal, že zejména katolická církev poskytovala fašistickým vládám Evropy pomoc. V jejich ochraně se také dopouštěla hrozných zločinů čistě ve svůj prospěch.

Je pochopitelné, že uvedená kniha určitým kruhům nejde pod nos. Ovšem osočit K. Deschnera ze zaujatosti a neobjektivnosti, lze zřejmě jen obtížně. „Celkově zůstává Deschnerův výklad nenapadnutelný… Toto dílo narazí na mnohý odpor, ale díky své vnitřní pravdivosti se dokáže prosadit.“ (Neues Winterthurer Tagblatt, 2. března 1963)

Knihu vydalo Naše vojsko. (Mašovická 202/8,142 00 Praha 4; tel.: 224 313 071; e-mail: info@nasevojsko.eu; www.nasevojsko.eu)

                                                                            

                                                                                                Jana Vrzalová

 

 

Do rámečku:

„S vděkem budeme trvale vzpomínat na to, co se ku prospěchu církve v Itálii událo, i když prospěch, který z toho vzešel straně a režimu, nebyl menší, ba možná ještě větší.“

                                                                                   Papež Pius XI., 1931

 

„Jedním z hlavních odpovědných za tragédii mé země je Vatikán. Příliš pozdě jsem zjistil, že realizujeme zahraniční politiku v zájmu katolické církve.“

                                                                              Polský ministr zahraničí Beck