Nikdo neměl přežít

22.08.2005 11:50

„Ten transport byl i transportem naděje. Díky odvaze a solidaritě našich lidí, mnoho vězňů přežilo. Škoda, že v časech klidných tyto vlastnosti ztrácíme. Budoucnost musíme spojit se smířením a odpuštěním, což však neznamená zapomenout,“ zdůraznil Mgr. Stanislav Boloňský (na snímku s Andělou Dvořákovou), starosta Roztok u Prahy při pietním aktu, jenž se 28. dubna uskutečnil na hřbitově na Levém Hradci. Pamětníci i pozůstalí si zde připomněli 60. výročí příjezdu transportu smrti do Roztok.

K přítomným promluvila rovněž Anděla Dvořáková, předsedkyně ČSBS. Poděkovala odbojářům z regionu, kteří tuto vzpomínkovou akci tradičně pořádají a dokázali pro ni získat široké zázemí spolupráce. Dále připomněla, že nejhrůznější kapitolou nacistického Německa byly koncentrační tábory, v nichž ještě počátkem roku 1945 bylo vězněno 750 tisíc lidí. Již v lednu nacisté na pochod vyhnali tisíce vězňů, především z Osvětimi. Tyto hrůzné transporty mířily i na území protektorátu. Dne 14. dubna 1945 Himmler vydal rozkaz: „Ani jeden politický vězeň se nesmí živý dostat do rukou vítězných mocností – Sovětského svazu, Američanů a Britů.“ Jak se fronta blížila ke koncentračním táborům, dostali jejich velitelé přísný rozkaz – vězně evakuovat a postupně nejrůznějšími formami likvidovat. Nejsnadnějším řešením bylo vyhnat desetitisíce zubožených lidských trosek na pověstné pochody a transporty smrti. Existují písemná svědectví o chování Němců žijících na našem území, kteří nepodali skývu chleba ani kalíšek vody.
„K jednomu z největších a nejkrutějších případů došlo v Nýřanech, kde se při náletu hloubkových letců podařilo utéct stovce vězňů. Nastala štvanice, kterou Nýřansko nezažilo. Primát v chytání uprchlíků měli němečtí sedláci z nedalekých Uherců. Vraždili vším, co měli po ruce – topory, holemi, sekyrami a puškami. Nikdo z vězňů nepřežil,“ řekla Anděla Dvořáková a pokračovala: „Rozdíl v postoji obyvatelstva je přímo hmatatelný zde, v samé blízkosti Levého Hradce. V Roztokách ještě před vypuknutím Pražského povstání došlo k prvnímu masovému vystoupení českého obyvatelstva. Bylo spojeno s transportem smrti, který na zdejším nádraží zastavil
9. dubna 1945. Obyvatelé Roztok byli předem informováni o jeho příjezdu a začali pro něj shromažďovat potraviny. Jakmile vlak zastavil, občané začali kromě potravin přinášet i šaty, boty a tolik potřebné léky. Během noci na 30. dubna se navzdory střelbě stráží podařilo uprchnout 200 vězňům, kteří našli úkryt a pomoc u místních občanů. Ti dokonce dokázali dojednat propuštění nemocných. Těm se dostalo ošetření a těžce nemocné nechali přes odpor velitele vlaku odvést do bývalého roztockého chudobince, kde zřídili provizorní nemocnici.“
Odjezd vlaku se stal signálem k bouřlivé demonstraci místních obyvatel. Po jeho odjezdu na nádraží zůstalo deset mrtvých vězňů. Jejich pohřeb se konal 4. května na staroslavném Levém Hradci.
Za lidství v té nejkrásnější podobě, za příklad, který lze následovat i v mírových podmínkách, za statečnost, která nebyla doceněna, za lásku předsedkyně ČSBS občanům Roztok a okolí po 60 letech ještě jednou poděkovala.