Nelehká cesta za snem

01.04.2014 15:15

Může člověk žít, aniž by snil? Vždyť sen, touha něčeho dosáhnout, je hnacím motorem jeho dnů na pozemské cestě životem. Po hradbách vidin, tužeb šplhat vzhůru a naplňovat úkol, pro nějž na tento svět přišel. Lze najít něco krásnějšího?!

Za svým snem, za svým štěstím, klikatou cestou plnou výmolů, kráčel i František Kánský. Do života vešel bránou bolesti. Do kolébky místo dukátu pro štěstí mu osud přilil odvar z blínu v podobě nesnází a utrpení. Nepoznal maminčino laskání, protože nedlouho po jeho narození odešla na věčnost. Nová paní Kánská se příliš upnula na své vlastní děti a nijak se tím netajila. Vlídnost, pohlazení, rodičovská náruč, její pevné láskyplné objetí mu nebylo dopřáno pocítit.

Ještě mladík – nenechal se zlomit a pochopil, že se chce něčím stát, že si musí vybudovat důstojnější postavení v životě, že se prostě musí vydat za svým snem, za šťastným životem.

Hrobové ticho v Lidické galerii rozechvěl hlas Josefa Somra. Slova poletovala prostorem, usazovala se v myslí a srdcích posluchačů a vršila před nimi příběh, skutečný příběh poctivého, čestného chlapa a milujícího i milovaného tatínka Františka Kánského. Muže, který si i ve chvílích, kdy se naší zemí jako mor a plíseň rozlézala hnědá kaluž smrti a teroru, kdy se nedobrovolně jako četník pracovně dostal do cikánského tábora v Letech, zachoval páteř a čisté svědomí.

Mistrův přednes, protkávaný melodiemi v podání cikánské kapely pod taktovkou primáše Roberta Kováče, posluchače přenášel do desítky let vzdálených časů. Teskné melodie - cikánský pláč i nářek, ale také radost, vyjádřená hudbou, nenechávaly nikoho klidným. Síla mluveného slova, dokresleného chytlavými tóny, vtahovala do děje, bravurně ztvárněného zkušeným autorem literatury faktu Přemyslem Veverkou. Ožíval obraz hlavního hrdiny a s ním duch doby, kterou žil. Promlouval z minulosti a dával vědět, že ani člověk sražený do propasti života nemusí propadat bezbřehému zoufalství. Vždyť v knize je tolik inspirace plné naděje, povzbuzení – jdi, člověče, za svým snem. A neměj z toho strach.

Čtenář v knize hledá „podobnosti svého života, řešení situací, se kterými si sám nedovede poradit“, napsala o Veverkově nejnovějším díle asistentka ředitele Památníku Lidice a metodička Kulturní památky Lety Renata Hanzlíková. A „snaží se pochopit toho druhého“. Sám sebe se ptá, jak bych se zachoval já, co bych udělal? Unesl bych tíhu života, kterou mi život na bedra naložil nebo bych podlehl?

František Kánský tu s námi zůstává, neboť – řečeno autovými slovy – „čestnost, poctivost a slušnost se klene i nad smrtí“. Pobízí, dodává odvahu jít za svým snem, protože to je přece ta nejúžasnější cesta. Co na tom, že na ní občas škobrtneme, natlučeme si. Je-li ten sen tak velký, ušlechtilý a obyčejný zároveň, jako byl ten Františkův, pak v sobě po každém pádu najdeme sílu se zvednout a jít dál.

Ani okamžik vybočený z prostoru času člověku nebere naději, že to, co se kolem něj děje, co se mu v tu chvílí zdá nepřekonatelné a bezvýchodné, ho nakonec nedovede k naplnění jeho snu, protože život má přece nějaký přesah.

Abychom vystoupili k výšinám, musíme nejdříve sestoupit. Jen tak poznáme sami sebe, jen tak sami sobě dokážeme porozumět a pochopit, co se v nás ukrývá. Tak jako František Kánský. To je jeho velké poselství, přetavené do Veverkovy knihy. Její křest se počátkem letošního března konal v Lidické galerii. Přítomnost dcery Františka Kánského Jiřiny Černé, kterou si spisovatel přivedl na pódium a vyznal se z vděčnosti k ní, protože bez její pomoci a vzpomínek by knihu nikdy nemohl napsat, jej umocnila.

(Publikaci pro Památník Lidice vydalo nakladatelství Ivan Ulrych – VEGA-L, Nymburk; tel.: 731 150 383; e-mail: info@vega-l.cz)

 

                                                          Jana Časnochová-Vrzalová