Nejstarší účastnici odboje je sto sedm let

14.12.2011 10:29

 

Když jsem před sedmi lety psala pro Národní a článek o Marii Fišerové s titulkem Stoletá jubilantka z Podkrkonoší, netušila jsem a jistě ani nikdo jiný, že této pozoruhodné ženě z Hořic v Podkrkonoší bude dopřáno oslavit ještě řadu dalších narozenin a stane se dokonce nejstarší občankou narozenou v České republice a tedy i nejstarší účastnicí odboje.

Marie Fišerová se narodila 28. listopadu 1904 a celý život prožila ve svém domku v Janderově ulici v Hořicích. Rodina nikdy neměla peněz nazbyt, díky pracovitosti rodičů však nepoznala bídu. Otec byl vyučen soustružníkem dřeva a pracoval na výrobě dřevěných hraček. Za první světové války narukoval a loučení s otcem na hořickém nádraží, kam ho doprovázela s matkou a mladšími sestrami Matyldou a Annou, patří mezi nejstarší vzpomínky paní Marie, rozené Vaníčkové. Do obecné školy chodila ještě za císaře pána a vyučování se vždy začínalo modlitbou a zpěvem rakouské hymny. Těžká válečná léta přežili jen díky tvrdé práci matky a pomoci babičky, která měla malé zahradnictví. Otec se z fronty vrátil s podlomeným zdravím. Kvůli astmatu se již nemohl věnovat řemeslu, ale podařilo se mu získat službu výpomocného strážníka a nakonec ponocného.

Marie získala dobré vzdělání na hořické dívčí průmyslové škole Vesně a její touhou bylo stát se učitelkou ručních prací nebo ošetřovatelkou v nemocnici. Její přání se však, bohužel, nenaplnila, a tak využila svých znalostí a dovedností z Vesny a věnovala se soukromě šití v hořických domácnostech. Za okupace se zapojila do odbojové činnosti a roznášela letáky "V boj". Činnost však byla prozrazena, a tak byla paní Marie dne 27. května 1942 zatčena královéhradeckým gestapem a následně vězněna v Terezíně, na Pankráci a v Drážďanech. Tam však vážně onemocněla a na základě lékařského posudku byla propuštěna do domácího léčení, kde byla pod stálým dohledem gestapa. Ve věznicích strávila celkem 18 měsíců, následky se však táhly dlouhá léta a některých se nezbavila dodnes.

Po válce, v roce 1949, se provdala za Viléma Fišeru (1896-1983), bývalého italského legionáře, který byl jako účastník protifašistického odboje obviněn z velezrady a celých pět let vězněn v nacistických věznicích a koncentračních táborech, naposledy v Buchenwaldu. Po válce vykonával čtyři roky funkci předsedy Městského národního výboru v Hořicích. Prožili spolu krásných 35 let.

Po válce pracovala Marie Fišerová jako vedoucí okresního chorobince, později v okresní knihovně, v Okresním svazu spotřebních družstev a nakonec v podniku ZEZ v Hořicích, odkud odešla do důchodu, ale i později tam vypomáhala jako brigádnice.

Marie Fišerová je člověk všestranných zájmů. V mládí se aktivně věnovala sportu a skautingu. Hrála házenou, lyžovala a jako studentka Vesny se stala v roce 1919 členkou prvního dívčího skautského oddílu v Hořicích. Zúčastnila se prvních skautských táborů, na něž si museli členové přivydělat výpomocí při žních. Se svým oddílem jela i do Prahy složit hold tatíčku Masarykovi a dodnes si pamatuje písně, které mu tehdy zazpívali. V mládí se paní Marie aktivně věnovala také ochotnickému divadlu, nejprve ještě jako studentka Vesny ve studentském kroužku, později se stala členkou dnes už legendární Pelikánovy jednoty divadelních ochotníků. Po válce se již k herecké činnosti nevrátila, zabránilo jí v tom podlomené zdraví z nacistických věznic. Vždy velmi ráda četla, a to nejen dobré knihy, ale také denní tisk a samozřejmě i Národní Osvobození, které pak půjčovala i svým známým. Dnes, když už jí zrak přece jen tak dobře neslouží, sleduje ráda televizi. Zajímají ji hlavně zprávy a sleduje i programy o vaření. To totiž také vždy patřilo k jejím koníčkům a ráda si ještě dnes vyzkouší nové recepty. Její radostí je i zahrádka a také kočičí kamarádky, které si pravidelně přicházejí nejen pro krmení, ale i pro pohlazení. Paní Marie stále něco vylepšuje ve své domácnosti a občas si jako správná žena doplní i něco do šatníku.

Znám paní Fišerovou už mnoho let, vyrůstala jsem v těsném sousedství. Ráda ji navštěvuji v jejím domku, kde jakoby se zastavil čas, a naslouchám jejímu vyprávění o událostech a lidech, které znám jen z knih a starých kronik. Paměť má paní Marie obdivuhodnou a ráda vzpomíná. Ačkoliv prožila mnoho zlého, je velká optimistka. Nenaříká, nestěžuje si, ale raduje se z každého dne a z drobných radostí, které život přináší. Její životní příběh byl letos zdokumentován i pro Paměť národa.

Narozeniny se, tak jako každý rok, oslavila spolu s příbuznými a přáteli ve svém domku a připravena byla také tradiční oslava na hořické radnici s představiteli města a zástupci kraje. Paní Marie se na ni opět pečlivě připravila, navštívila svou kosmetičku a kadeřnici, oblékla sváteční bílou halenku a oslava mohla začít.

Ráda bych paní Marii Fišerové popřála při příležitosti jejího významného jubilea nejen jménem svým, ale i členů místní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a všech jejích přátel především co nejvíce dalších let, prožitých ve zdraví, radosti a spokojenosti ve společnosti těch, které má ráda.

PhDr. Oldřiška Tomíčková

Městské muzeum Hořice

Vyšlo v čísle 25-26 (14. prosince 2011

 

 

 Marie Fišerová se narodila v roce 1904.