NEČEKANÉ ROZLOUČENÍ S PŘEMKEM VEVERKOU

06.04.2016 10:09
NEČEKANÉ  ROZLOUČENÍ  S PŘEMKEM  VEVERKOU
     Zpráva o jeho nenadálém úmrtí bolestně zasáhla všechny jeho 
blízké, kolegy a  přátele i spolupracovníky z okruhu autorů umělecké a 
uměleckodokumentární literatury a zcela jistě i tisíce čtenářů, kteří 
nad stránkami jeho knih prožili a prožívají desítky jímavých lidských 
příběhů z různých období novodobé historie českých zemí, strženi 
poutavostí a objevností obsahu i barvitostí jazyka. Když jsem mu loni v 
září na sympoziu autorů, vydavatelů a přátel literatury faktu jménem 
poroty v reprezentativním sále letohradského zámku odezdával po zásluze 
literární cenu E.E. Kische, průkopníka investigativní žurnalistiky a 
literatury faktu s uměleckými ambicemi, jako autorovi mnoha novinových a 
časopiseckých článků a dlouhé řady hodnotných a čtenářsky úspěšných 
knihu tohoto literárního žánru za celoživotní dílo, zdůrazňovalo se v 
obsáhlém laudáciu předsedkyně Klubu autorů literatury faktu, že se  
samozřejmě jeho přínosná literární tvorba, ve vzorové podobě 
reprezentující tento vyhraňující se literární žánr, nepokládá tímto 
aktem za slavnostně zakončenou. Bylo naopak v plné shodě s autorovými 
věkovými i tvůrčími  předpoklady pokládáno za jisté, že jeho plně 
zasloužené veřejné ocenění bude  podnětem k dalšímu úspěšnému rozvíjení 
a obohacování jeho cenného přínosu moderní české literatuře daného 
žánru. Nikdo z přítomných i nepřítomných čtenářů a obdivovatelů jeho 
článků a knih ani z přátel oceňujících
jeho lidské kvality, čestnost,opravdovost, upřímnost, lidumilnost, 
neúnavnou pracovitost a zanícení pro každou prospěšnou, dobro slibující 
aktivitu, netušil, že jeho celoživotní záslužné dílo je řízením Osudu  
ve skutečnosti již vskutku v podstatě zakončeno. Navzdory  nezdolnému 
úsilí naplnit  neúnavnou, byť zdravotními potížemi vážně narušovanou 
tvůrčí agilitou všeobecné očekávání i svou vrozenou kreativitu. Říčanský 
rodák Přemysl Veverka, který se 1. ledna letošního roku dožil 76 let, 
absolvent teplického gymnázia a pražské filosofické fakulty, hodnotný 
člověk s mnohaletou působností ve funkci redaktora a šéfredaktora celé 
řady časopisů i nakladatelství Mladá fronta, dramaturg Hlavní redakce 
dramatického vysílání České televize byl náhle k hluboké lítosti a 
zármutku, všech jeho přátel i ctitelů jeho díla, z vůle vyšší moci 
odvolán od svého pracovního stolu. I když by se mi jako příteli, který 
ho dobře znal, chtělo v této smutné chvíli spíše mlčet a v hlubokém 
soustředění uvažovat o tom, že život každého z nás je nezávisle na naší 
vůli přesně vymezen a nikomu se nikdy a za žádných okolností nepodaří 
cokoli na této železné zákonitosti změnit, nemohu pece jen neříci pár 
slov. Je-li tomu nezměnitelně tak, že nikdo z nás nemůže žít déle, než 
je mu nezávisle na něm určeno, hledejme v sobě sílu podívat se této 
pravdě zpříma do očí, čelit jí statečně, s moudrou důstojností plynoucí 
z vědomí, že není jiné možnosti, jak překonat hranici smrti a žít dál 
navzdory jejím ničivým zásahům, než prožít svůj vyměřený úsek života 
plně, prospěšně, a tím i krásně. Člověk přece jen vzdor své smrtelnosti 
i po svém odchodu ze života žije nadále ve vzpomínkách svých drahých, 
svých přátel, lidí, pro něž něco znamenal. Žije v tom, co kdy vykonal 
dobrého a užitečného pro jiné lidi, známé i neznámé, pro národ, pro svou 
vlast, pro lidi ve svém blízkém i vzdálenějším okolí v linii 
svrchovaných životních hodnot, pravdy, poctivosti a humanity. V případě 
zesnulého Přemysla Veverky žijí a budou žít nadále i  jeho smrtí 
nedotčené a nedotknutelné zásluhy, jichž se domohl svou lidskostí a svým 
literárním dílem, které ji natrvalo vyzařují. Neocenitelným podílem 
přispěl k objasnění a náležitému zhodnocení závažných údobí našich 
novodobých dějin, zejména zločinů, jichž se dopustili nacističtí 
okupanti vyhlazením Lidic, Ležáků, Javoříčka. V  knihách
 nepojívé hodnoty Jak se chodí do Lidic, Poutníkův lidický průvodce, 
Láska a smrt na potoce Ležák, Javoříčko (v Hlasech z hořících domů) 
vyslovil s podmanivou přesvědčivostí a silou prožitku, umělecky 
ztvárněný povzbudivý fakt, že zničené a vyvražděné osady vstaly z 
mrtvých a nepřestávají žít, přestože vzpomínání na krutý čas, podle jeho 
vlastních slov, je příliš bolestné, nelze si jej nepřipomínat, nelze 
zapomenout. Jeho tvůrčí představivost vložená do těchto knih. jak se 
svěřuje v Javoříčku "letí, pluje oblohou, dostane se až k planině, kde 
stávaly Lidice, obkrouží tamější údolí krásné jak zpola otevřená lidská 
dlaň, snese se poněkud níž ke statku Stanislava Horáka a pozdraví se s 
lidickými muži, spočívajícími ve společném hrobě, a vzlétne opět a letí 
k někdejší kamenické osadě Ležáky, tam, kde potok Ležák prtotéká územím 
bývalého Švandova mlýna od cípku země, na němž se tyčilo osm domků, a 
opět zamává tamějším statečným, a v té chvíli...nabere výšku, neboť ji 
čeká daleká cesta, letí, pluje oblohou až na Ukrajinu, zakrouží nad 
bývalým Českým Malínem a vrací se zpátky na Moravu. pozdraví mrtvé z 
Ploštiny, Prlova a Zákřova a pak už ji jenom pár obláčků donese do 
Javoříčka, kde se zrodila..." A když ta Veverkova umělecká představivost 
natrvalo záslužně vložená do jeho knih "zase stojí v milovaném údolí, je 
svěží a krásná, navzdory pouti, již má za sebou a která je hodna úcty. 
Dojde k budově školy, z níž právě vychází řídící učitel Josef Pecina, 
třebaže ho zlotřilci popravili". A ta jeho povzbudivá představivost mu 
říká."Pane učiteli, byla jsem daleko, mnohé jsem si opět ověřila a v 
mnohém se utvrdila. Vím zcela jistě, že nejen mrtví z Javoříčka jsou 
tady stále s námi, ale že i obyvatelé ostatních obcí a osad, které 
nacisté chtěli zadupat do země, leč nepodařilo se,..pane učiteli, 
povězte svým žákům, že nejenom Javořičtí, ale všichni mrtví, které jsem 
na své cestě potkala, jsou navždycky živí, že si je bereme do svého 
středu a že s námi trvale zůstanou. A řekněte žákům,pane učiteli, aby 
tak pravili svým budoucím  synům, svým dcerám!" To je odkaz životního 
díla Přemysla Veverky, který navzdory jeho Osudem vynuceného odchodu ze 
života žije a bude žít stejně národ, jehož byl hrdým příslušníkem. A 
ten, jak o tom on sám byl přesvědčen  a jak to svým dílem vyslovil, je 
neumlčiitelný, je nesmrtelný..
    Přemku, drahý příteli, my všichni, kteří želíme Tvého předčasného 
skonu,  se skláníme před Tebou v hluboké úctě. Obdivujeme  Tvůj 
literární talent i lidské kvality a také statečnost, s níž jsi čelil 
obtížím své nemoci.Chtěl bych Ti, jistě ne jenom za sebe, poděkovat za 
vše, co jsi podle mého přesvědčení vykonal pro českou kulturu a 
všeobecné uvědomování hodnoty heroických tradic národa. Ačkoli jsi 
odešel, díky tomu nepřestáváš být s námi a nepřestaneš být ani po nás.