Nečasová vyhrála se Salmy 15:3

09.11.2011 18:22

 

Z 15 žalovaných výroků vyhrála rovných dvanáct o Soud varoval novináře: Neopovažte se psát, že prohrála - byla mnohem úspěšnější !

 

Jako původně navržený svědek a později krátce  vedlejší účastník za ČsOL a za sebe (kvůli pokračování sporu jsem se musel vzdát účastnictví) jsem se zúčastnil soudu na straně žalované a později v auditoriu jako pozorovatel. Proto mohu zaznamenat, že žalovaná ředitelka Muzea Blansko Mgr. Eva Nečasová - legionářská vnučka, členka ČsOL – v podstatě velmi uspěla v soudním sporu dcer Salmových o postmortální ochranu jejich otce. Nekonstatoval to nějaký Jaroš, nýbrž sám pan soudce, vážený předseda senátu, pan JUDr. Michal Ryška. Apropó, s tak brilantním přístupem se účastníci soudů jen těžko mohou setkat, jako v tomto případě - i přestože výrok ve třech případech byl pro naši žalovanou sestru poněkud nepříznivý.

Soud naznal, že celá faktografie žalovaných vydání knihy CUI BONO RESTITUCE (I. i II. vydání) odpovídá skutečnosti a historické pravdě - počínaje podepsáním říšského dotazníku Fragebogen a konče internací pana Salma a jeho konfiskace podle dekretů i zbavení čestného občanství Rájce roku 1945. Rovněž otázka jeho údajných zásluh při osvobozování republiky od Maďarů v roce 1919 byla přetřásána s tím, že neměla vliv na jeho hodnocení roku 1945. Zde všude - včetně informací o registraci Salma v nacistických složkách - sestra Nečasová stoprocentně uspěla. I pro mne má tento výsledek hodnotu úspěchu, protože badatelka citovala též mé nálezy, proti nimž soud nevznesl absolutně žádnou námitku. Naopak, s hyperbolou lze konstatovat, že právě v tomto ohledu žalobkyně místo vítězství utrpěly jakýsi "morální Stalingrad".

Souzené tři výroky se týkaly pouze hypotéz o osudu Salma, který by mohl nastat po jeho úmrtí před orgány státu. K tomu lze poznamenat, že pan Salm zesnul roku 1946 v domácím zajištění pro dlouhodobou nemoc, což se v dokazování opět prokázalo.

K hypotéze lze pak říci snad jen tolik - až do roku 1947 existovaly tři typy komisí, před které musel být postaven každý zajištěný Němec, Maďar, gardista, vlajkař, osoba se svatováclavskou orlicí, atd. - a to komise trestně nalézací, bezpečnostní a očistné. Salma ostatně před úmrtím vyšetřovalo pět komisařů bezpečnostní komise a dokonce s ním sepsalo i protokol (dnes ukraden či ztracen, doložen v protokolní zprávě komisařů MNV 1945). Toto ovšem nebylo napadeno - byla napadena pouze hypotéza autorky o jeho dalším osudu, pro údajně difamující povahu.

To platí též o dalších dvou výrocích žalované knihy.

Ve všem ostatním byla Mgr.Nečasová mnohonásobně úspěšnější, než zalobkyně. Proto také získala na zaplacení soudních výloh daleko větší poměrnou částku, než samy žalobkyně ! Ironií osudu tak žalobkyně by měly při naplnění  dosud nepravomocného rozsudku platit žalované.

 

Kniha byla konečně zbavena středověkého požadavku výmazu údajů. Od toho žalobkyně byly z rozhodnutí soudu nuceny ustoupit. Historická pravda knihy tak zůstala nedotčena. Nečasová má pouze zaslat dva omluvné dopisy k citovaným výrokům dvěma veřejným knihovnám - a tím celá věc formálně končí.

Soud konečně vydal přísnou výstrahu novinářům a medialistům v síni: "Opovažte se psát, že žalovaná prohrála soud - byla totiž mnohem úspěšnější než žalobkyně!" Konec citátu.

Ovšem zdá se, že v zemi usměrněné svobody si jistí medialisté dělají, co chtějí, a tak nastává mediální divok a rituální tance kolem rozsudku. Tak, jak to prorestituční média dokážou.

Takže, až zas budeme číst hysterické články typu "Nečasová prohrála soud", musíme se k nim postavit jako k totalitním "zprávám z Jerevanu". Jestliže si jistí myslitelé - zvláště v regionu Blanenska - brousí svá šakalí pera na sestru Nečasovou - mají prostě smůlu. Kniha o restitucích nebude upoutána na řetězy, ani veřejně spálena, ani vyvržena na idex zakázaných knih, jak by si to mnozí obhájci neúspěšných restituentů přáli. Kniha bude dále svědčit o historické pravdě, o postupu státu vůči rodině Salmů v r. 1945 - bez ohledu na mediální výskoky odpůrců.

Nakonec ještě jednu z perel soudu. Pan soudce upozornil stále více se chmuřící žalobkyni a její madam advokátku, že tímto rozsudkem si v žádném případě neotevřely cesty k uzavřené restituci. Zkrátka a dobře - žalobkyně se sporem na ochranu osobnosti Hugo Salma neprobouraly k restitučním nárokům. To je dnes jasno snad i školní mládeži. Když jsem pozoroval při vyhlašování rozsudku stále zamračenější tváře medialistů a ochránců "paní hraběnky", nemohlo to být nad slunce jasnější. Proto  někteří původně rozpačití zástupci médií asi museli nastoupit cestu zpráv "oberkomanda der Wehrmacht" - jakoby Nečasová jen a jen prohrála. Žaloba tak paradoxně utrpěla další menší Pyrrhovo vítězství "na všech frontách pro Evropu". Dokonce je možné, že žalobkyně se "jednou uvítězí ?" Zde je pravdou  opak. Víme, jak s pravdou nakládá dnešní tisk a TV. Paní hraběnka vždy říkala - "celou pravdu neřekne nikdo". I proto jsou napsány tyto řádky - aby se celá pravda - zachovala aspoň na některém místě. Když vzpomeneme na prezidentskou standartu a na její heslo "Pravda vítězí", v tomto případě je možno říci o převážné části žaloby snad toto - "Pravda vyděsí".

Další pravdou je, že odvolací Vrchní soud v Olomouci stane před složitou a nelehkou úlohou, jak vypořádat odvolání a vyhovět historické pravdě. Jak známe Vrchní soud a jeho objektivitu, veříme ve spravedlivé řešení věci. Začal tak další nekonečný příběh soudního sporu, který snad skončí až v nebi...

Nakonec  poznámka. Všechny spory na ochranu osobnosti Hugo Salma de facto, když ne de jure, zavinil sám stát. Svou  trestuhodnou nedbalostí při uchovávání základních dokumentů a reálii kauzy počínaje přihláškami Salma do nacistických složek a konče krádežemi alb nacistů a praporů vojenských veteránů ze Salmova zámku.

Stát dnes de facto dělá ve věci krádeží dokumentace a reálií mrtvého brouka. Jedni z hlavních viníků tohoto stavu - zaniklý ONV Boskovice, zaniklý ONV Blansko -  a zvláště pak zaniklý MNV Rájec - zůstanou navždy nepotrestáni. Svou neblahou roli v tom sehráli i  profláknutí ráječtí zlodějové. I tento soud tak jasně dokazuje, jakou oběť v zápalu restitučního zápasu musí přinést na oltář nevděčného státu ten, kdo se postaví na stranu dekretů, na stranu poškozených osob - a na stranu historické pravdy, po které tak touží žalobkyně.

 

                                                                                                                                                              Jiří Jaroš Nickelli, ČsOL Brno

Vyšlo v čísle 23 (9. listopadu 2011)