Naše armáda bojovala

06.03.2005 15:32


Ty, který jsi to nezažil, nemáš právo soudit!
Po mohutném vzepětí celonárodní vůle bránit republiku na podzim 1938, celá země po násilném odtržení svých pohraničních území mnichovským ortelem velmocí, upadla do hluboké ekonomické, sociální, politické, národnostní i mravní krize. Zároveň se zhroutila demokratická politická soustava, tvořící státotvorný základ republiky a k moci se draly politické síly, ochotné vycházet vstříc hitlerovskému nacismu. Místo nacionální vítězoslávy se z poraženeckého příměří nových poměrů dualistické Česko – Slovenské republiky počaly vynořovat zrůdné jevy šiřitelů a zastánců ideologie národního přikrčenectví, malosti a proněmeckého patolízalství, nestoudně hanobící tradice protirakouského odboje a masarykovské demokratické republiky.
V požářišti zničených iluzí nepřestávala doutnat naděje, že dané poměry jsou jen dočasné, a že se napraví, třeba i za cenu války. Ve válku celé Evropy, která mapu Evropy pozmění v náš prospěch, věřil i prezident Beneš. Před odletem do emigrace, jímž chtěl vládě druhé republiky usnadnit nový politický kurz, své nejbližší spolupracovníky nabádal: až vypukne druhá světová válka, musíme opět začít všestranný odboj, jako za první světové války.
Dne 15. března roku 1939 Hitlerova vojska obsazují zbytek druhé republiky a zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich prohlašuje: „České země musejí být německou zemí, Čech tu nemá co pohledávat.“
Po okupaci mnozí občané svou vlast opouštějí. Přes Polsko, Jugoslávii na Střední východ. Ti, co z polského přístavu Gdyně přijeli do jižní Francie, do městečka Agde, při odvodu dostali identifikační číslo a tzv. vstupenku do nebe. Byl to řetízek jako náramek, na němž bylo číslo, jméno a datum narození. Vše dvojmo. Padl-li dotyčný v boji, polovina se odlomila a druhá mu zůstala na zápěstí. Sloužila k evidenci padlých.
Dne 15. ledna 1940 vznikla 1. čs. divize ve Francii. Jejím velitelem se stal generál Rudolf Viest, člen Čs. národního výboru. Divize měla kromě štábních jednotek tři pěší pluky, smíšený předzvědný oddíl, dělostřelecký pluk, divizní rotu a baterii obrany proti útočné vozbě, ženijní prapor, telegrafní prapor, náhradní těleso, u něhož působila i letecká skupina a další jednotky.
Početní stavy jednotek a útvarů rostly. Například v polovině dubna 1940 do Francie přibyl první transport příslušníků tzv. polského legionu ze Sovětského svazu. Koncem května už divize čítala 11 405 mužů, z toho 3236 dobrovolníků převážně z domova a 8169 zmobilizovaných krajanů. Tábor v Agde nestačil pojmout tak velký počet vojáků, a proto četné útvary byly rozmístěny v dalších místech. Vesměs středomořského pobřeží.
Dne 10. května 1940 německá armáda zahájila útok na Holandsko, Belgii a Lucembursko. Dne 15. května kapitulovalo Holandsko, 16. května byla zdolána Maginotova linie a zajat gen. Giraud se svým štábem, 17. května padl Brusel a Antverpy.
Ve Francii začal zmatek, jenž se přenesl i do našich jednotek. Naše divize byla nasazena do boje proti Němcům, dělostřelectvo místo koní dostalo auta, dva pěší pluky pochodovaly na sever, posílit francouzskou obranu. Bez dělostřelecké podpory.
Dne 14. června 1940 Němci vstupují do Paříže a 20. června Francie požádala o příměří. Podepsala jej 22. června s Německem a 24. června s Itálií.
Naše pluky poslané na frontu navázaly dotyk s nepřítelem na řece Marně, v prostoru Coulomie`re 10. června. Vedly těžké boje, a tak chránily ústup francouzských vojsk. Klid zbraní byl nařízen na 25. června v 01.35 hodin. Na ústupových cestách vládl chaos. Někteří velitelé (čet nebo rot) přišli jen s několika vojáky, jiní sami, protože svoji jednotku někde ztratili. Když do toho všeho přišlo bombardování, lidé se rozprchli nebo zůstali v krytech. Tisíce lidí na ucpaných komunikacích, změny pochodových tras, obcházení překážek vzniklých po bombardování – ty, který jsi to nezažil, nemáš právo soudit!
Ostatně nemůže to posoudit ani ten, kdo to sice zažil, nicméně o pár stovek metrů dál.
Najednou se objeví někteří občané a redaktoři a řeknou, že naše armáda nikdy nebojovala. Byla to 1. pěší čs. divize, která do bojů proti Němcům zasáhla. O ní se málo ví a píše. Važme si naší armády a hlavně jejích zahraničních vojáků, neboť oni nesli tíhu boje za osvobození ČSR.