Na protest jsme odvrátili tváře

08.01.2009 12:36

Ve čtyři hodiny ráno 15. března 1939 zazněl v rozhlasové stanici Vyšehrad rozkaz hlavního štábu čs. armády tohoto znění: „Všem velitelstvím!

 

Z příkazu ministra národní obrany dejte ihned všem podřízeným velitelstvím tento rozkaz prezidenta republiky dne 15. března v šest hodin. Tomuto postupu nesmí být nikde kladen odpor, protože nejmenší incident bude mít nedozírné následky a bude proti nám zakročeno se vší brutalitou. Všichni velitelé očekávají příchod německého vojska u svých jednotek a podrobí se všem pokynům, které jim budou dány. Jednotky budou odzbrojeny.

 

Vojenské a civilní letectvo musí zůstat na místech a protiletadlová obrana nebude aktivována. Žádné naše letadlo ani vojenské, ani civilní, nesmí opustit letiště!“ Z těchto dramatických dnů je méně známáskutečnost, že zatímco Hácha s Chvalkovským byli ještě na cestě zvláštním vlakem do Berlína, hitlerovský wehrmacht již začal téhož dne, 14. března 1939 v 19 hodin, obsazovat Ostravsko. Německé vojsko však narazilo na silný odpor v Místku, kde se tamní vojenská posádka Čajánkových kasáren, jako jediná v republice, postavila německým okupantům na odpor. Když strážný spatřil první nepřátelské vojáky, vystřelil a zavřel vrata kasáren.

 

Okamžitě byl vyhlášen poplach a velitel kulometné roty 3. praporu 8. Slezského pěšího pluku kapitán Karel Pavlík dal povel k palbě. Došlo k několikahodinovému boji a obránci hrdinně bránili kasárna proti útočícím hitlerovským vetřelcům, aniž utrpěli ztráty, zatímco wehrmacht měl, jak se tehdy hovořilo, 37 mrtvých a raněných. Až po vypálení posledních nábojů se posádka místeckých kasáren vzdala. 

 

Statečný kpt. K. Pavlík byl odvlečen do koncentračního tábora, odkud se již nevrátil a ostatní vojáci jistou dobu internováni v kasárnách. (Podle slovníkové příručky Český antifašismus a odboj z r. 1988 je uváděno 6–18 mrtvých a několik raněných na německé straně, na naší straně dva ranění.)

 

Nastalo mimořádné napětí mezi krajně rozhořčenými Místečany a německými okupanty, kteří navíc po několik týdnů vždy v sobotu ve 14 hodin provokovali svými „parademarši“ z Frýdku s německou menšinou přes most do ryze českého Místku.

 

Po obou stranách silnice šli vždy dva drzí „hajoti“ (Hitlerjugend), kteří kolemjdoucím sráželi klobouky a čepice za nesmeknutí před pochodujícími okupanty s hitlerovskou vlajkou. 

 

Naše početná místecká skautská organizace na tyto provokační pochody záhy zareagovala. Podle přesně načasovaného a promyšleného plánu v jednu sobotu ve 14 hodin hlavní třídou v Místku pochodovalo nás třicet dva skautů ve stejnokrojích s oddílovou vlajkou v čele. Zdařilá akce vzbudila velkou pozornost kolemjdoucích, kteří nás nadšeně zdravili. Když jsme procházeli kolem Čajánkových kasáren, povelem Vlevo hleď!, jsme vzdali poctu jejich hrdinným obráncům. 

 

Krátce na to, jak jsme očekávali, v protisměru již proti nám připochodovala jednotka hitlerovských okupantů s jejich vlajkou. Když jsme je míjeli, na dané znamení jsme od nich jako jeden na protest odvrátili tváře. Zřejmě překvapení němečtí vojáci mašírovali dále a my jsme podle plánu odpochodovali k nedalekému nádraží ve Frýdku, kde jsme se rozešli a jednotlivě vedlejšími cestami se vraceli do svých domovů.

 

Tehdy jsme jako patnácti až sedmnáctiletí občané Místku alespoň tímto činem vyjádřili svůj vzdor a odpor vůči nenáviděným německým okupantům, což se projevilo i následnou odbojovou činností za války mnoha z nás.

 

Ludvík Hešík, člen ČSBS Opava